Mašínové jsou pro některé lidi vrazi, pro některé velcí hrdinové. Tedy přesněji celá jejich skupina čítající původně šest lidí. A jako obvykle si obě strany skoro vždy dělají názor bez základních znalosti o této skupině.
Když zůstaneme na chvíli na té nejpovrchnější úrovni bez podrobnějších znalostí, i tak je velmi zřejmé, že existují limity, kdy se obecně velmi chvályhodný boj proti agresivnímu totalitnímu režimu mění ve zločin. Kdyby např. Mašínové vystříteli jesle, snad i ten nejzarytější antikomunista by pochopil, že je to neodpustitelný zločin. Nebyl by to totiž žádný boj proti režimu, jen úchylnost.
Boj proti režimu by byl třeba útok na špičky režimu. Když vynecháme třeba přímo Gottwalda nebo někoho takového, kdo může mít silnou ochranku, pak někdo jako Urválek, tedy agresivní komunistický soudce, který poslal na smrt třeba Miladu Horákovou nebo Rudolfa Slánského, by byl legitimní cíl. Bylo by to něco jako útok výsadkářů skupiny Antropoid na Heydricha za války.
Mašínové ale nebojovali proti režimu, řešili spíše svoji osobní situaci v totalitním režimu. Byla to impulzivní zmatená agresivita ne promyšlený boj proti režimu. I tak je ale osobní odpor proti režimu oprávněný. Jenže odsud podsud. Uměli byste podříznou hrdlo spoustanému a bezbranému člověku, jak to udělali Mašínové? Z vojenského hlediska by to do určité míry dávalo smysl, protože to byl příslušník SNB (sboru národní bezpečnosti) a mohl by je identifikovat. Byla to také ozbrojená složka alespoň částečně sloužící režimu, i když v jednom případě zabili věřícího.
Ale co říci na zastřelení pokladníka při loupežném přepadení, který také nebyl členem KSČ, ale spíše odpůrcem režimu? A ponechání naživu tří svědků. To určitě nebyl žádný boj proti režimu. Bylo to jen agresivní a zločinné řešení osobního problému. "Odboj v režimu zbrklých kovbojů", což je název článku Ivana Motýla je asi nejpřiměřenějším hodnocením. Byl to je jen osobní zmatený "odboj", ne odboj skutečný.
Válka, které se Mašínové účastnili, má ten neblahý dopad, že i přeživší jsou po této zkušenosti značně agresivnější, i když už je mír. Asi k jejich agresivitě přispěl i komunistický režim, ale vypadá to, že agresivitu měli již od začátku v povaze. Takové agresivitě pak ideologické zdůvodnění, ať už je to boj proti komunismu nebo kapitalismu, otevírá dveře. A v jejich očích nespoutanou agresivitu ospravedlňuje. Ovšem jen v jejich očích. I mnohé dobré skutky nemohou vyvinit ze zločinu. Když někdo pomáhá lidem, ale pak někoho zavraždí, bude odsouzen a nemůže mu být omluvou, že předtím konal dobro. Jediný zločin dělá z člověka zločince, i kdyby předtím zachránil tisíc lidských životů.
Z toho hlediska je jasné, že i když Mašínové určitě vykonali mnoho dobrého, stejně jsou zločinci. Ve svých nejhorších činech se neodlišují od agresivního poválečného komunistického režimu v Československu. Vyznamenání si tak zaslouží asi tolik, jako onen poválečný režim.
Mimochodem, k získání základních znalostí o skupině Mašínů stačí nahlédnout třeba do Wikipedie. Například její článek Skupina bratří Mašínů za pár minut dá podstatné informace.
------------------------------
Další blogy autora, které poutaly pozornost:
Co odpověděla umělá inteligence na otázku "Proč je moje žena chytřejší než já?"Jak můj táta svým opilectvím ušetřil Československu těžké desítky miliónůProč už nejsem vlastizrádce a fašista
