Na Ekonomické fakultě VŠB jsem šel na zkoušku z chemie a jen jsem otevřel dveře, zkoušející se zeptala, jestli nechci kafe a řekla mi ať ji dám index. Bez zkoušení mi do něj napsala výborně. Chcete vědět, jak se to dělá?
Musíte ve cvičení vyrušovat, zlobit a nedávat pozor. Pak vás totiž vyučující vyvolá a musíte k tabuli. V tomto případě to bylo na reakci kyseliny sírové H2SO4 a s louhem sodným NaOH. A zadání bylo spočítat kolik gramů NaOH musíme použít na 98 gramů kyseliny sírové, aby se spotřebovaly obě suroviny a dostali jste čistý síran sodný Na2SO4 a vodu H2O. K tomu potřebujete znát molekulové váhy obou původních sloučenin.
Je to výpočet tak na 10 minut, když ony váhy neznáte, tedy přesněji neznáte atomové váhy (korektně relativní atomové hmotnosti) jednotlivých prvků a musíte je najít v tabulkách. Kyslík má zhruba 16, vodík 1, síra 32, sodík 23. Takže molekulová váha (pardon hmotnost) kyseliny sírové je 2x1 + 32 + 4x16 = 98, molekulová váha hydroxidu sodného je 23 + 16 + 1 = 40. Ale s jednou molekulou sírovky reagují dvě molekuly NaOH. Z toho je jasné, že na 98 gramů kyseliny sírové musíte použít 80 gramů NaOH.
Takže na tenhle úkol jsem byl vyvolán, tak jsem šel k tabuli a rovnou napsal výsledek. A to mi vyneslo onu zkoušku zdarma. Třída totiž následně několik minut hledala v tabulkách a počítala výsledek a došla ke stejnému. Nebylo to ale žádný zázrak, ani genialita, ale měl jsem právě za sebou čerstvě chemickou průmyslovku, obor analytická chemie a to zrovna anorganická. Proto jsem takových příkladů počítal tisíce a tisíce a atomové hmotnosti nejčastějších prvků jsem si pamatoval. A sečíst pár čísel netrvalo delší dobu, než na cesta ze zadní lavice k tabuli.
