Probudil jsem se do dokumentárního pořadu o dinosaurech, kde se řešilo, že velcí dinosauři nemohli sedět přímo na vejcích, protože by je rozmačkali. Vejce proto byla ve velkém kruhu a dinosaur seděl na volné zemi uprostřed nich.
A jak to souvisí s mimozemšťany? Hned uvidíte. Uprostřed toho opravdu velkého kruhu bylo opravdu velké místo, kde měl dinosaur tělo a vejce přikrýval jen tlapami a ocasem. A otáčel se. To ale není podstatné, neřešíme tady dinosaury. Podstatné pro inspiraci bylo, že jsem se probudil zrovna ve chvíli, kdy se líhl poslední dinosauřík a myslel jsem přitom ve snu na mimozemšťany. A ten dinosauřík byl v hnízdě stejně sám, jako, zdá se, je sama naše civilizace ve vesmíru.
V tu chvíli mě napadlo, že to může být právě stejné i s civilizacemi ve vesmíru. Nezůstávají "po vylíhnutí" dlouho v "hnízdě", tedy ve vesmíru, ale rychle se z něj odstěhují. On náš vesmír není totiž až tak bezpečné místo, když uvážíte všechny ty katastrofy, které vyhubily vždy většinu života na Zemi. Nejznámější z nich je určitě asteroid, který vyhubil dinosaury. Každou chvíli se ale do Země trefí nějaký větší meteorit, naposledy u Čeljabinsku to bylo v roce 2013. Je jen otázka času, když se do Země trefí tak velký asteroid, který bude schopen vyhubit (skoro?) celé lidstvo. A taky je člověk rád cestuje, stejně jako se dinosauříkům nechce zůstávat celý život v hnízdě.
Tak jako se člověk stěhoval kdysi do jeskyní, aby se vyhnul nepřízni počasí a schovával se před predátory, tak se dnes uvažuje o stěhování třeba na Mars. To má chránit člověka před zničením Země ekologicky nebo dopadem asteroidu nebo i před sebezničením jadernými zbraněmi. To ale nemá moc logiku, protože je to krátkodobé řešení, i kdyby se nám značné potíže s osídlením Marsu podařilo vyřešit. I do Marsu se může trefit asteroid nebo si tam můžeme přestěhovat jaderné zbraně. Můžeme minimálně kvůli asteroidům považovat náš vesmír za místo s "hodně nepříznivým počasím", před kterým se chceme schovat. Dá se tak předpokládat, soudě podle rychlého rozvoje naší vědy, že se vyspělá civilizace brzy vystěhuje z našeho vesmíru nebo alespoň najde nějakou vesmírnou "jeskyni", nějaké chráněné místo, ve kterém bude schovaná a taky asi nebude moc vidět.
Náš vesmír je současně obrovsky velké "hnízdo", ke kteréžto metafoře mě inspirovala vizuální podoba velkého dinosauřího hnízda v onom pořadu. A také se všechny civilizace nerodí najednou, stejně jako ti dinosauříci. Nemusíme být ani poslední "vylíhnutou" civilizací, jako onen dinosauřík, ale i když jsme se časově "vylíhli" někde uprostřed, mohou být dříve vzniklé civilizace už z hnízda = z vesmíru pryč. A ty, co ještě nevznikly nebo se dost nerozvinuly, nejsou ve vesmíru vidět (na rozdíl od nevylíhnutých vajec). Navíc se díváme do vesmírné historie a ne do současnosti. Např. galaxii vzdálenou miliardu světlených let vidíme v minulosti miliardy let. To pak i kdyby tam dnes nějaké vyspělé civilizace vysílaly signály do okolí, k nám by ty signály ještě nedorazily.
Představa obrovského "hnízda" jak v prostoru tak v čase, s představou že vyspělé civilizace v našem vesmíru pobudou jen velmi krátce, třeba jen několik tisíc let, je další možnost řešení tzv. Fermiho paradoxu. Tento paradox popisuje rozpor mezi vysokou pravděpodobností existence mnoha mimozemských civilizací a tím, že žádnou nevidíme. Představte si to s těmi dinosaury. Kilometr velké hnízdo může znamenat, že se sourozenci nikdy nepotkají. Dinosauříci se líhnou na jednom místě proto, že mají společnou matku, což ovšem u civilizací neplatí. A navíc jsou jiné civilizace pro rychlost světla, kterou pozorujeme, moc daleko a k tomu existují ve vesmíru jen chvilku. To dále snižuje možnost jejich objevení jinými civilizacemi.
Vyspělé civilizace se mohou stěhovat do multivesmíru ("důkaz", že existuje multivesmír s mnoha vesmíry můžete najít v textu Co bylo před velkým třeskem. Nic?). Nebo se také mohou navíc stěhovat do mikrosvěta, pokud už civilizace přešla do podoby umělé inteligence. Že naše civilizace zůstává svou podstatou v makrosvětě, je dáno tím, že člověka nejde miniaturizovat, protože je biologický. Umělou inteligenci ale miniaturizovat lze. A to nejen do strukturní hloubky řekněme dnešních mikročipů, ale do stále větší a větší strukturní hloubky.
Když si všimneme našeho pochopení stále hlubších a hlubších struktur hmoty (krystaly, molekuly, atomy, jejich jádra, částice...) a jejich historicky rychlého ovládání, viz chemie, elektřina, počítače a dnes už i kvantové počítače, ukazuje se tato možnost zcela jasně. Takové stěhování už navíc v podstatě probíhá, což dokazuje i čtení tohoto blogu. Nečtete ho v knize či časopise, ale v kyberprostoru. Stěhujeme se do "virtuální reality", která je zatím jen výjimečně 3D, do Internetu. A už jsme tam přestěhovali obrovské množství věcí: obchody, banky, poštu atd. A když uvážíme, že to vypadá, že časem budeme moci komunikovat něčím podstatně rychlejším než je elektřina nebo elektromagnetické vlnění, a to kvantovou provázaností, která je nejméně desettisíckrát rychlejší než světlo, otevírají se nám úžasné možnosti. Úžasně možnosti stěhování do ještě větší strukturní hloubky, zejména pokud štafetu převezme naše umělá inteligence, která spíše než my bude tou vyspělou civilizací.
Takže k otázce viditelnosti takové vyspělé civilizace, pokud jí bude umělá inteligence může platit následující úvaha: Elektřina sama není z vesmíru vidět, a ještě méně je vidět zmíněná kvantová provázanost. Tu zatím nevidíme ani my v laboratoři. U toho elektromagnetického vlnění není zvenku jeho použití naší civilizací vidět, pokud ho zrovna nepoužijeme ke svícení v noci nebo ke komunikaci. Naše města září po nocích do vesmíru jako žárovky, stejně tak se šíří naše TV či rozhlasové vysílání. Ovšem, přestěhujeme-li se v podobě umělé inteligence do kvantově-provázanostní virtuální reality, a vyvineme provázanostní "smyslové orgány", budeme elektromagneticky neviditelní.
Dříve se tedy můžeme přestěhovat do strukturní hloubky nebo do multivesmíru než se významně začneme měnit náš vesmír, řekněme na úrovni našich současných vizuálních představ. Ostatně nižší strukturní úroveň a multivesmír může být svým způsobem totéž. Problémy s poznáním kvantové provázanosti mohou být způsobeny tím, že je vícerozměrná, podobně jako se vícerozměrností gravitace vysvětluje její slabost v našem prostoru. Je tak možné dokonce, že signály vyspělých civilizací běhají kolem nás, my je ale neumíme přijímat. Podobně jako člověk neuměl zachytit signály dnešních mobilních telefonů. Blíže se o tom, že bychom možná mohli brzy komunikovat s mimozemšťany, můžete dozvědět v blogu Jak ihned navázat kontakt s mimozemšťany - praktický návod.
