Kam směřuje(me) čas?

Chceme-li znázornit běh času, časovou osu, jak to uděláme? Většina lidí nakreslí šipku zleva doprava, jiní ale znázorní běh času opačně, někteří šipkou shora dolů. Zní to dost tajemně, ale má to poměrně velmi logický důvod.

Na tuto zajímavost mě upozornila dcerka, která studuje lingvistiku (jazykovědu) v holandském Leidenu, nádherném to městě plném vodních kanálů a cyklistů. Měli ji na jedné z úvodních přednášek z lingvistiky, kde byl ovšem jen příklad, jak znázorňuje či prostorově chápe běh času vzdálený domorodý kmen Pormpuraaw, který žije na západní straně poloostrova Cape York v Queenslandu v severní Austrálii. Ten směr času vyjadřuje pro nás zvláštním způsobem, ale jakým, to vám prozradím až nakonec. :-)

Leiden je něco jako Benátky severu, má ale navíc universitu

Obecně má člověk tendenci běh času reprezentovat prostorově, tedy buď nakreslit šipku nějakým směrem, nebo když mu dáte třeba fotografie ze života nějakého člověka, zobrazující jeho dětství, dospělost a stáří, a požádáte ho, aby je seřadil podle času, vždy si musí vybrat nějaký směr seřazení. Ten se prakticky vždy shoduje se směrem šipky, kterou znázorňuje běh času.

Asi snadno přijdete na to, co je ve hře, když vám řeknu, jaké skupiny lidí kreslí šipku doleva, jaké doprava a jaké shora dolů. Mimochodem je to experimentálně ověřený fakt. V článku Čas a prostor v Pormpuraawaně se můžete dočíst, že my nebo anglicky mluvící osoby kreslí čas jako šipku zleva doprava, ti, co mluví arabsky nebo hebrejsky, použijí šipku zprava doleva a ti, kdo mluví mandarinskou čínštinou, použijí směr shora dolů. Pochopitelně je to dáno orientací psaného textu a tím i směru čtení. Možná u fyziků, kteří se hodně věnují teorii relativity, by mohlo být běžné kreslit šipku zdola nahoru, neboť tak je orientována časová osa v Minkowského prostoročasovém diagramu, který se v teoriích relativity velmi často používá. :-) Ale ověřeno to není.

Pak už nás asi nepřekvapí, když prozradíme, že Pormpuraawané, když mluví o budoucnosti, ukazují na západ, a když mluví o minulosti, ukazují na východ. Tuto orientaci dodržují dokonce uvnitř budov. Stejně tak, tedy z východu za západ, orientují fotografie z života nějakého člověka, když je mají časově seřadit. Proč to dělají, je asi hned jasné, zejména když prozradíme, že jejich jazyk nemá psanou formu. Ano, tak jako je pro lidi, kteří píší a čtou hlavním pohybem právě tok textu, je u Pormpuraawanů psychologicky hlavním pohybem pohyb Slunce po obloze. Kdo z nás vnímá směr pohybu Slunce po obloze, že? Spíše jen vnímáme, kolik je světla. Pormpuraawané naproti tomu tento pohyb vnímají neustále.

Jedna zajímavost při prostorové prezentaci času je u Aymarů žijících v Andách. Ti prostorově chápou minulost jako ležící před nimi a budoucnost jako ležící za nimi, takže třeba mluvíce o minulosti gestikulují před sebe. Svým způsobem je to logické. Přece vidíme = pamatujeme si jen minulost, a nevidíme, nemůžeme si ještě pamatovat budoucnost, a proto tato leží za námi, mimo náš pohled. Jestli vás zajímají zvláštnosti v chápání a prezentaci časů domorodými kmeny, doporučuji blog Co formovalo "mimozemský" amazonský jazyk Pirahá bez číslovek, barev a času.

Je tu ještě jedna otázka, na kterou ale nenalezneme v článku odpověď. Proč vůbec lidé používají prostorovou reprezentaci času? Použijeme-li logiku, můžeme vytvořit hypotézu, že časově prezentovat čas nelze, neboť vždy vnímáme jen jedno nyní, což je vlastně pro nás jen časový bod, který má (skoro) nulové trvání. Když si ale chceme představit tok času, musíme si představit více bodů, mnoho bodů, mnoho časových okamžiků. Takovou orientovanou úsečku, tedy šipku, do jednoho bodu nenacpeme. Musíme tedy použít něco, co má více dimenzí než 0 dimenzí, jako má bod. Nutně tedy použijeme nějaký "objekt" v trojrozměrném prostoru, který má alespoň jednu dimenzi, třeba právě šipku. Nebo můžeme směr znázornit seřazením něčeho, třeba fotografií v prostoru nejméně dvou dimenzí, tedy ploše, nebo v 3D prostoru. To je důvod zobrazování toku času v prostoru.

O tématu "zprostornění" času uvažoval zajímavě Immanuel Kant ve své Kritice čistého rozumu, jak jsem se dověděl na nedávné mezinárodní konferenci Časové kontinuum a workshopu Metafyzika časového kontinua v Itálii. Ale o tom až jindy, protože toto téma o dost složitější.

Literatura:

Tyler B. Tretsven, T.B.: Time and Space in Pormpuraawhttps://tylertretsven.wordpress.com/2012/03/05/ti me-and-space-in-pormpuraaw/

Autor: Jan Fikáček | pondělí 23.9.2019 9:03 | karma článku: 40,54 | přečteno: 2433x