Je elektron jen myšlenka, dokud jej nevidíme?

Když jsem letěl do Prahy, četl jsem si jeden článeček o zcela nové interpretaci kvantové mechaniky a teorie relativity. Byl jsem pln naděje, že přichází něco, co ten zmatek ve fyzice vyřeší.

Obě cesty letadlem (do Prahy i z Prahy) jsem se trápil s tímhle článkem (On the Conceptuality Interpretation of Quantum and Relativity Theories) a říkal jsem si, že už asi senilním, že dost dobře nechápu základní ideu tohoto článku. Pak jsem pochopil.

Sice určitě senilním, ale autoři moc dobře vysvětlovat neumí, ale hlavně je jejich ústřední myšlenka vágní a rozmazaná, což ale zase nemusí hned znamenat, že špatná. Oceňuju jejich snahu o interdisciplinární přístup, snahu o spojení kvantové mechaniky a teorie relativity s psychologií a teorií abstrakce, a i když mě hned napadlo, že to hodně zavání duchařinou, dokud dobře nenahmatám konkrétní základní myšlenku, nechci vynášet ukvapené povrchní soudy. A tam jsem četl a četl, tedy spíše přemýšlel a přemýšlel, co tím autoři vlastně chtějí říci, dokud jsem neměl pocit, že jasně vidím, oč jde.

Hlavní myšlenkou článku je, že fyzikální objekty nebo entity jsou koncepty. Nechápete? Já taky dlouho nechápal. Ale autoři tím vlastně myslí, že tyto objekty (nebo prostor a čas) jsou jen abstrakce, které se konkretizují při pozorování či měření.

Stále nechápete? Nedivím se, procházíte tím, čím jsem procházel já. :-) Autoři mají za to, že například elektron není před pozorováním ani vlna, ani částice, je to něco bez takovýchto konkrétních vlastností. Příměrem tady může být třeba pojem zvířete. Zvířetem může být pták nebo sudokopytník. Když ale řeknete jen zvíře, nemůžete rozhodnout v tu chvíli, je-li to pták nebo něco s kopyty, protože máte málo informací. Ba co víc, pojem zvíře není a nikdy nebude ani pták ani kopytník, protože to je abstrakce, která zahrnuje obojí (a mnohem víc). A autoři si myslí, že třeba i elektron je jen taková abstrakce, není ani vlna ani částice, dokud s ním neinteraguje něco v okolí.

Chybička tohoto přístupu je v tom, že všechny elektrony už při svém vzniku vznikly interakcí, tedy musely se konkretizovat do podoby vlny nebo částice (podle logiky a výkladu autorů), tedy i pouhý vznik částice by zlikvidoval její abstraktní charakter. Tím padá celá jejich koncepce. A jen jako dodatek můžeme připomenout proces dekoherence, tedy jakéhosi neustálého přirozeného působení prostředí, který superpozici každé částice (v představě autorů abstraktní charakter částice) likviduje do (quasi)klasického stavu. A v prostředí je každá částice neustále.

Hlavní koncepce článku se tak ukazuje pouze jako nový kabát stařičké myšlenky, že výsledky pokusů v kvantové mechanice ovlivňuje subjekt/pozorovatel jen tím, že pozoruje. Tento klamný dojem přitom vzniká tak, že pozorovatel umístí do experimentu pozorovací zařízení, které by stejný efekt mělo, kdyby tam takové zařízení spadlo náhodně bez vědomí pozorovatele. (Někdy je takovým zařízením prostě jen plátek materiálu, takže taková náhoda je možná.) Tedy úloha pozorovatele je jen zdánlivá a ve skutečnosti ke procesům kvantové mechaniky žádného pozorovatele není třeba. 

Příměrem řečeno, člověk může do vody umístit chladící zařízení, které způsobí, že voda v čísti potoka zamrzne. Nicméně tato voda zamrzne i tehdy, když bez přispění člověka přijde zima. Podstatou zamrznutí potoka tedy není vliv člověka, ale ochlazení, ať už přišlo přirozeně či bylo záměrně způsobeno člověkem.

Prostě autoři propagují jen stařičkou myšlenku inspirovanou prapůvodní Kodaňskou interpretací kvantové mechaniky, jakési platónské pojetí, že idea/abstrakce je pravou realitou a fyzické objekty jsou jen jejich projekce. Tedy shrnuto podtrženo, duchařina to je, a nemá smysl tento článek číst.

Anebo má, protože třeba v pasáži o teorii relativity, když zpočátku autoři vykládají základy speciální teorie relativity, tedy než se dostanou k té duchařině, vykládají relativitu moc hezky. Třeba jsem tam poprvé četl to, co jsem si před pár lety formuloval, a co je ale při slušné znalosti relativity samozřejmé, a to, že existuje vlastně "nekonečně" mnoho prostorů, pro každou inerciální rychlost jeden a ne jen jeden jediný 3D prostor, jak se většina lidí intuitivně domnívá.