Řeknete si, že to je úplně nesmyslná myšlenka a máte pravdu, protože ze zkušenosti dobře víme, že na předpověď se lze spolehnout tak maximálně na den dopředu. Týden už je jen takový nejistý náčrt toho, co se může dít.
A k tomu přidáte, že Slunce se velmi pravděpodobně asi za 5 miliard let změní v rudého obra, který Zemi zničí, takže už nebude žádné počasí. Ale počkat, počasí je přece i na miliardách jiných planet a v širším slova smyslu má i každá hvězda počasí, ne-li každá černá díra.
Tyto úvahy teď použijeme pro termín věčnost, tedy představu nekonečného trvání. Věčnost se zdá představa neproblematická, prostě něco je nekonečně dlouho. Ale hned uvidíme, že se to s ní má velmi podobně, jako s tím počasím. Když řekneme věčnost, věčnost čeho tím myslíme? Věčnost jen tak, bez toho, abychom určili čeho se týká? Můžeme ale mluvit třeba o počasí jen tak? Hned se nám do úvahy vkrádá představa počasí na Zemi. Zřejmě tedy nemůžeme uvažovat o věčnost bez místa. Jde tedy třeba o věčnost vesmíru? Vesmír ale není věčný, protože začal velkým třeskem. Může být ale věčný v budoucnosti? To není dokonce ani vědecká představa, a je to i chybná představa. Mluvíme tady totiž o hmotném vesmíru, na nějž se vztahují empirické vědy. V nich se ale požaduje empirický důkaz. Kdy budeme mít empirický důkaz o nekonečné budoucnosti vesmíru, i kdyby to mohla být pravda? Pochopitelně to uvidíme za nekonečně dlouho, tedy nikdy. Neboli věčnost nebude nikdy.
Tak bychom mohli přehodit představu věčnosti na multivesmír, jenže ten také nebude nekonečný nikdy. Představa věčného trvání je založena na extrapolaci, odhadu mimo nám známý časový rozsah, odhad do budoucnosti. A ten je, jak jsme viděli na počasí, tím větší nesmysl, čím do větší budoucnosti uvažujeme. Jenže v případě věčnosti odhadujeme, extrapoluje, do nekonečné budoucnosti, tedy dostaneme jen nekonečnou pitomost. :)
Všimněme si také, že jsme při úvaze o věčnosti provedli kouzelnický podfuk. Když totiž kouzelník "stvoří" králíka v prázdném klobouku, pochopitelně nic takového neudělá. Jen si toho králíka šikovně schová a pak ho vytáhne. Podvodem ho do klobouku vpašuje. U věčnosti jsme udělali to samé. Máme předvést, že existuje nekonečně dlouhé trvání, a abychom o tom vůbec uvažovali, musíme předpokládat, že naše úvahy mají nekonečnou platnost. Že platí do nekonečné budoucnosti. A jaký to má smysl ukazuje názorně ona předpověď počasí. Abychom tedy uvažovali o nekonečném trvání, přisoudili jsme našemu mozku nekonečnou schopnost myšlení do budoucnosti, takže jsme se rozhodli, že jsme bozi. Naivně dětská a pochopitelně chybná představa. Ale abychom dosáhli jednoho celkem prostého nekonečna, nekonečné doby, museli jsme si do úvahy vložit ještě více nesmyslné nekonečno.
Je to tautologie nekonečna. Tento princip, který nutně požaduje nějaké nekonečno, aby k jinému nekonečnu došel, platí i pro matematiku. Když si představíme to snad nejjednodušší z matematiky, řadu přirozených čísel 1, 2, 3 ..., asi se nám nezdá podezřelé, že je tato řada nekonečná. Jenže tu řadu nikdy nebudeme mít, nikdy ji nemůžeme celou zapsat a představa, že celá existuje je zase založena na podvodu tautologie nekonečna. Ve skutečnosti známe jen algoritmus, jak ji postupně vytvářet přidáváním jedničky. Ovšem toto přidání bychom museli uskutečnit nekonečněkrát, což nemůžeme ani v mysli. A tvrdit, že přidávat jedničku lze nekonečně krát, i když toho náš mozek ani žádný počítač není schopen, je naivní představa, že existuje něco, co toho schopno je, třeba bůh. To jsme se ale ocitli už hluboko v pavědě a nepodložených nesmyslech. Připomeňme si, že bůh musí být empirická kategorie, takže vyžaduje empirický důkaz. A i kdybychom byli bozi a představovali si stále dál, že přidáváme jedničku, kdy budeme mít nekonečně mnoho přirozených čísel?
Navíc i když zrealizujeme, zde pomyslíme, na miliardy či bambilióny přirozených čísel, stále budeme mít přesně 0% z jejich nekonečného počtu. Takový nulový vzorek nevypovídá absolutně nic o zkoumaném. Je to jako bychom dělali výzkum veřejného mínění před volbami a nikoho se na názor nezeptali. Když vezmeme to největší realizované přirozené číslo, není to ani ten nejmenší krok k nekonečnu, ani jsme se nepohnuli z místa při cestě k němu. Úvahy o nekonečnu, třeba věčnosti, jsou tedy založeny na naší totální neznalosti. Nekonečno je jen výraz limitů našeho myšlení, je to neexistující chiméra, stejně jako počasí na Zemi za nekonečnou dobu.
