Víte, co je to LQ = Love Quotient, tedy kvocient lásky? Že ne? Tak tedy, je to poměr počtu sbalených děvčat lomeno počtem pokusů a to se normuje na průměrnou populaci. Je to něco jako IQ v lásce. Je-li váš LQ 200, sbalíte každou.
X+Modelka
Tak jak to dělají „profesionálové“? Tedy ne že bych o tom věděl něco osobně, ale mí kamarádi mi povídali. Základem všeho je dojem, který svůdce vytvoří. Jenže ač na ženy často zabírají některé věci spolehlivě (romantika, peníze J,….), v mnohém se liší a tak je tady namístě individuální přístup. Svým způsobem je to úcta k ženě, že. Vlastně bych mohl říci, že "profesionální" svůdce je tak trochu feminista. J Tento musí přesně zahrát vysněný ideál dotyčné dívky. MUDr. Plzák to formuluje tak, že svůdce musí vyslat Kuliho, což je právě herecká role onoho ideálu.
Co, kromě peněz a romantiky funguje také spolehlivě a to téměř na všechny ženy, je být vtipný, takový lehce rozverný, prostě přímo k hraní a neškodný (zdánlivě). Muž, na kterém žena pozná po 5 minutách, že mu jde jen o to jedno, je amatér, který by ani neměl být nazývám mužem, pohlavím druhu Homo Sapiens Sapiens (Liné), tedy "pána tvorstva".
Jak jste již pochopili, je potřeba ženu zaujmout. A já asi přeskočil ten úplný začátek. Když už s ní sedíte v restauraci, máte napůl vyhráno, ale jak ji tam dostat. Tak na to funguje zase znalost "terénu", tedy pardon, ženy, a zejména originalita. Co se týče té originality, už jste někdy např. ženě poslali mailem dotazník, ve kterém si měla vybrat třeba z následujících možností?:
a) schůzka nepřipadá v úvahu, protože navrhovatel je hulvát
b) kdyby se navrhovatel hodně snažil, mohl by dosáhnout 1 schůzky asi tak za rok
c) setkání bude zítra v 15:00 na Václaváku pod koněm
d) ještě si to rozmyslím, uvidíme příště
Když jste dostatečně originální, pak splňujete podmínku individuálního přístupu, žena si myslí (a někdy je to i pravda), že to bylo vytvořeno jen pro ni a pro tuto chvíli a že jen ona je ta, pro kterou vám stálo za to vybičovat své nejlepší schopnosti na hranici možného. Tímto způsobem můžete zdolat i ty největší krásky. Ony totiž slyšely mockrát, že jsou krásné a úžasné a to je nejen nudí, ale až odstrašuje. Musíte jí říci něco, co ještě neslyšela.
Jednou jsem takhle (kdysi dávno) po dlouhé snaze přemluvil jednu neskutečně krásnou Slovenku, aby se mnou setkala. Věděla, že jsem do ní úplný blázen a tak měla připravené všechny obranné mechanismy a na schůzku snad šla jedině proto, že se mnou nebývala nuda a že jsem byl vytrvalý.
Když jsem tak na ní čekal na cestě s oblázky a prohlížel si všechny ty stejně šedé kamínky, objevila jsem tam jeden, který se naprosto vymykal. Byl růžový a krásný. Schoval jsem ho do kapsy. V patřičné chvíli jsem jí začal povídat o mém "nudném" životě jako o oné všední cestě se spoustou stejných kamínků. A že jsem pořád po té cestě znuděně chodil a přehlížel jeden jediný krásný kamínek, který se pro mě skrýval mezi těmi všedními. Teď jsem ale ten výjimečný kamínek našel. Otevřel jsem ruku s růžovým kamínkem a řekl jí: "A to jsi pro mě Ty." Jako mávnutím kouzelného proutku své chování změnila, poprvé po půl roce mého snažení. (Pokračování až po 22. hodině.)
A jestli čekáte nějakou pointu reagující v souvislosti s nadpisem článku, tak tady je. Možná, že když má člověk už nějaké zkušenosti, tak by trochu věděl, jak mladou krásku sbalit. Je to ale to, po čem touží? Většinou se stále rád podívá, ale balení krásek už pro něj není ani první, ani druhá, ani třetí priorita. Nějak už rezignoval na představu, že se dá najít taková kráska, která je současně velice chytrá a dá se s ní žít. A kdyby se i našla, tak ta má tolik rozumu, že když se na našeho milého padesátníka podívá, nemůže si ona o něm myslet nic perspektivního. Leda tak, že se z něj dá vyrazit nějaká ta večeře. :-)
