Znáte to, nikdo není dokonalý a občas se nějaká ta chybička při řízení vloudí. Někdy je to vysoká rychlost, jindy spěcháte, tak jedete posledních 50 metrů před křižovatkou v autobusovém pruhu, máte-li kriminální sklony jako já.
Já tedy trpěl zejména na ty pruhy. Přesto, že jsem jimi nejezdil kilometry, jak to dělají nejednou Pražáci, nepřišlo mi to jako nic proti ničemu jet posledních 50 až 100 metrů před křižovatkou v autobusovém pruhu, když jsem přesně věděl, kdy padne zelená. Vyrazil jsem pár vteřin před ní, když byl tento autům zakázaný pruh volný, a projel jsem křižovatkou jak nůž máslem, nikoho jsem nepřibrzdil. Nabral jsem totiž už před ní rychlost, a do ní jsem vjel právě ve chvíli, když naskočila zelená, takže jsem jí prohnal ještě před prvními auty.
Dobrý trik, ale nejednou se někde zřejmě skrýval policajt, takže mi občas přišlo domů oznámení o přestupku s výzvou k písemnému vysvětlení mého chování. Součástí bylo, abych si k případnému soudnímu jednání vybral jeden ze tří oficiálních jazyků země, kde jsem působil. Jo, nezmínil jsem se, že šlo o Belgii, a to tak před 15 lety. Obrana byla celkem snadná. Stačilo si vybrat místo rozšířené francouzštiny nebo vlámštiny němčinu, která je sice v Belgii úředním jazykem, ale v podstatě jím tu nikdo nemluví. Policie to skoro vždycky vzdala.
Někdy jsem použil ještě další velice účinný trik. Odpovídal jsem prostě na položené otázky. Jedna z nich totiž byla po zaměstnání, tak jsem skoro pravdivě odpověděl, že je moje zaměstnání na úseku bezpečnosti ve státní správě. A to "státní" správě nadřízené belgické policii. To pomáhalo docela dost. Jen, když jsem zmiňoval, že dělám v této oblasti, nepřiznal jsem, že šlo o tu počítačovou. Nemělo by to takový efekt. Fungovalo to báječně, a policie asi 5x stáhla svůj pokus o pokutu 50 Euro.
Nakonec jsem stejně těmi autobusovými pruhy jezdit přestal. V práci jsem totiž používal angličtinu, a ty odpovědi policii bylo nutné psát ve fránině, vlámštině nebo němčině. A to bylo tak otravné, že jsem se po půl roce raději začal jezdit podle předpisů. Těch 50 Euro mi nestálo za tu námahu v potu tváře bastlit dopis v nějakém podivném, mi neznámém jazyce, ani za ten ušetřený čas na křižovatkách.
Jinak Belgie je pro automobilisty opravdu zajímavá země. Až tady jsem zažil, že je běžné jezdit jednosměrkou v protisměru. Poprvé mi to předvedla jedna tak osmdesátiletá paní. Jedu si takhle jednosměrkou a najednou proti mě ta ženská. Zastavili jsme proti sobě, a ona mi temperamentně ukazovala, ať jí uhnu. Byl jsem z toho tak vyvedenej, že jsem opravdu na chodník uhnul. Dlouholetý život v Belgii mě ovlivnil natolik, že jsem to pak také párkrát vzal v protisměru, když to třeba bylo 50 metrů, a jinak bych objížděl snad kilometr.
No, ono se není čemu divit u těch místních "zvyků". Údajně se tady řidičáky dříve kupovaly v trafice, místo toho, aby budoucí řidič prošel autoškolou a udělal zkoušky. Nikdy jsem si tuto zajímavost z belgické historie neověřil, ale jak to tu znám, je to klidně možné. Belgičani vůbec berou spoustu věcí dost uvolněně. Podívejte se třeba na COVID epidemii. Belgie je země se stejným počtem obyvatel jako Česko, ale obětí má k dnešnímu dni 9334. Je to země hodně zemědělská, pomalá, a původně vznikla jak země nikoho, válečné nárazníkové pásmo mezi Francií a Holandskem.
(Jazykové a stylistické korekce DA.)
P.S.: Kdyby vás zajímaly další historky, zkuste to tady:
Jak sex zvyšuje schopnost řešit matematické úlohy"Géniové si vyplňují složenky sami!" pronesla do tichaChcete mít geniální dítě?Jak jsem se málem stal ruským špionemJak jsem v srpnu 1968 zachránil Československo před ruskými okupantyJak sbalit nejkrásnější SlovenkuJak vyrobit mrak duhových motýlůProč jsem něco mezi Hitlerem a Leninem?Proč se skoro všechny děti ve Francii jmenují stejněZastrč ten svůj růžový nesmysl!
