- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
...se vlnová funkce fotonu či jiných částic šíří všemi směry, takže vždycky trefí cíl. Když se snažíte kamenem trefit plechovku, povede se vám to stěží a pravděpodobnost zásahu je několik, maximálně několik desítek procent, podle vzdálenosti k cíli. Tato metafora dobře ilustruje efektivitu strojů nebo obecně procesů v našem makrosvětě. Ovšem v kvantovém světě je to jinak. Funguje tam něco, co se nazývá kvantovou procházkou, viz třeba téma disertace na ČVUT. (Mohli by si tam ale opravit češtinu. Určitě není správně: "Kvantové procházky našli...")
Ovšem taková procházka je něco šíleného. V knize Kvantový moment (str.119) se můžete dočíst její názorný výklad od nositele Nobelovy ceny za fyziku Williama Bragga: "Shodím dřevěnou kládu do moře z výšky řekněme sta stop [asi 30 metrů]. Z místa, kam dopadne, se rozběhne vlna. Takto záření z korpuskulí způsobuje vlnu. Vlna se šíří, její energie se rozptyluje do stále větší šířky, vlnky jsou stále nižší. V krátké vzdálenosti, možná po několika stovkách yardů [skoro stovky metrů], celý efekt zdánlivě zmizí. Kdyby byla voda zcela zbavena viskozity a energie vln by se nepromarnila ani z žádných dalších příčin, pak by se vlny šířily řekněme na tisíc mil [asi 1600 km]. V té době by výška vln byla, jak si snadno dokážeme představit, extrémně malá. Pak, v určitém bodě svého obvodu, by se vlna setkala s dřevěnou lodí. Možná už se před ní setkala s tisíci takovými [vlnami] a nic se nestalo, ale v tomto konkrétním případě se stane něco neočekávaného. Jedno z prken lodi náhle vyletí do vzduchu do výšky přesně sta stop [předpokládá se, že jsou obě prkna stejná], tedy pokud se z lodi uvolnilo, aniž by muselo prorazit lanoví nebo jinou část konstrukce. Problém je, odkud se bere energie, která to prkno vystřelila do vzduchu, a proč jeho rychlost přesně odpovídá rychlosti fošny, která byla shozena do vodu tisíc mil odtud."
Taková kvantová procházka se těžko vysvětluje. Ale na nápad jak ji chápat mě přivedli mravenci v naší chalupě. Ono to totiž vypadá, jako by si pravděpodobnostní kvantová vlna dopředu vyhledala, kde je cíl, a pak tam poslala foton. Něco jako když Ukrajinci zjistí, kde je ruský sklad munice a pak tam pošlou HIMARS. Nebo když namíříte tečku laserového zaměřovače na cíl. Ti mravenci taky šmejdí ve všech směrech, prolezou, co se dá, až něco zajímavého objeví. U nás konkrétně našli nedovřenou sklenici s medem, udělali si cestičku k ní a soustředili na ní veškeré své úsilí. Utopilo se jich tam v medu za krátkou chvíli snad sto, viz obrázek výše.
A tak jako mravenci vyhledají svůj cíl, je docela možné, že kvantová provázanost (aka pilotní vlna) prohledá celé okolí a najde cíl. U těch mravenců je to v pohodě, ale u fotonu to může být problém, když se pohybuje rychlostí světla. Co by bylo tak rychlé, aby foton předběhlo a dopředu prohledalo celé okolí? Jedině kvantová provázanost je silně nadsvětelná. Někteří dokonce tvrdí, že je okamžitá, o čemž by se dalo s úspěchem pochybovat, ale že je mnohonásobně rychlejší než světlo už je jisté. (Proč nemůže být provázanost nekonečně rychlá, tak o tom najdete vysvětlení v mé knize Konec nekonečna, která bude brzy v knihkupectvích.)
Tohle samozřejmě berte jako brainstorming. Kdyby to měla být vážně myšlená vědecká hypotéza, chtělo by to ještě spoustu práce. A možná by se to nakonec ukázalo jako hloupost.
P.S.: Jo, mimochodem, jakmile se ta fotosyntéza dostane na úroveň biomolekul, její efektivita klesne na nějakých 20%, takže i sluneční kolektor na střeše s ní může soupeřit. Prostě od určité velikosti molekul kvantové efekty zmizí. V biologickém materiálu mají proto kvantové vlastnosti jen velmi krátký dosah, což je i důvod, proč není vědomí kvantové. Něco malinko více k té fotosyntéze najdete v blogu: Je fotosyntéza rostlin skutečně kvantová? Jsou tam i odkazy na zdroje, kde se dovíte podrobnosti. Nebo k tomu "kvantovému" vědomí je něco zde: Je naše vědomí kvantové, jak tvrdí Roger Penrose?
Další články autora |