5. června jsem byl u svého zubaře, který mi vždy posílání přehled zákroků, což vyžaduje moje pojišťovna. Jeho sestřička začala zmatkovat, že to pan doktor napíše až večer, ale že mi to nemůže kvůli GDPR poslat mailem jako obvykle.
Že prej nelze posílat osobní zdravotní informace mailem jako předtím několik let. Tak jsem si vzpomněl, jak mi můj kámoš, odborník na ochranu osobních údajů, vysvětlil logiku GDPR v pár minutách. Tedy jsem sestřičce sdělil, že jde pouze o to, že nemůže bez mého vědomí a souhlasu kamkoliv posílat mé zdravotní informace. A že o tom, že mi je pošle, vím, když to po ní chci :-) a že k tomu dávám souhlas.
Trochu se uklidnila, ale stále ještě poněkud ve stresu mi sdělila, že to potřebuje písemně, což jsem se podivil, neboť nic takového mi dotyčný znalec neříkal. Dokonce mi vysvětlil, že ústní souhlas má vyšší status než písemný, neboť je to akt založený na oboustranné důvěře, kdežto písemný souhlas je vlastně alibi, neboť takové potvrzení a priori předpokládá, že mezi dvěma stranami není dostatečná důvěra, proto se vyžaduje důkaz.
Sestřička na mě sice trochu koukala, ale večer mi pak potřebný dokument normálně poslala emailem jako vždy a bylo. Tak jsem jí ještě mailem "písemně" potvrdil, že jsem s přenosem těchto informací touto cestou souhlasil, ať má své alibi, bez kterého by asi nemohla klidně spát, a bylo to. :-) Už jsem ji nedráždil tím, proč zmatkuje zrovna teď, když český zákon, který totožně vyžaduje souhlas člověka s manipulací s jeho osobními daty, už platí dlouho.
Chtělo by se napsat, že my Češi všechno moc byrokratizujeme, ale průzkumem jsem si ověřil, že podobně to berou i Němci a snad ještě více Rakušané, zřejmě kvůli své pořádkumilovnosti. A od těch jsme to zřejmě chytli, když nám Habsburkové 300 let vládli. A ještě jsme asi přidali i naši vystrašenost před vrchností, když jsme byli velmi těch 300 či více let malý porobený národ. To nás teď vede k tomu, že vždy vše od vrchnosti pokorně poslechneme, ať už je to vrchnost cizí nebo naše úřady, ale zároveň jsme naštvaní, že musíme poslechnout. Ale místo přímého odporu, když jde o nesmysl, či nalezení podstaty požadovaného a splnění této podstaty, vystrašeně plníme to, co si představujeme, že si vrchnost přeje a ve své české vystrašenosti se pro jistotu snažíme plnit více a jsme tak papežštější než papež. Smutný pohled, jak si sami věci komplikujeme, bojíme se a po straně pak nadáváme. :-)
Tak jsem ale vlastně rád za onen otevřený odpor vůči EU, protože je to znak naší politické puberty, vzdoru proti vrchnosti, znak našeho politického dospívání. Tedy byl by zdravý, kdyby ho nerozjížděly do přehnaných poloh dvě poslední levně prodejné "slečny", které sídlily a sídlí na Hradě a prodávají za malý peníz celou zemi Kremlu. Kam se v tomto případě vytratil náš sebevědomý a smysluplný odpor vůči vrchnosti, kterou naše zájmy nezajímají? Kam? Skočili jsme na špek jejich lhaní. To ta Merkelová je sice německy arogantní, ale alespoň říká věci přímo.
