Je známo, že se Hitler už za první světové války ocitl bezbranný před ozbrojeným nepřátelským vojákem, který ho mohl snadno zastřelit. Ten voják se ale slitoval. Kdyby věděl! Hitler vlastně mnohokrát unikl smrti.
Když nahlédnete do Hitlerova životopisu, zjistíte na Wiki třeba, že za 1.světové války: "V roce 1916 zasáhl zákop, ve kterém se Hitler nalézal, granát a téměř všichni muži v něm zahynuli. Hitler ale přežil se zraněním lebky." Nebo že: "Na podzim roku 1918 byl odvezen po otravě plynem (v bitvě u belgického města Yper), po které dočasně oslepl,..". Několikrát byl blízko smrti a vždy přežil. Proto si začal myslet, že je bohem vyvolený k nějakému účelu. K jakému, to už víme. V průběhu 2.světové války pak unikl několika pokusům o atentát.
Asi je to tím, že jsem se narodil mezi Hitlerem a Leninem, jak se můžete přesvědčit v blogu Proč jsem něco mezi Hitlerem a Leninem?. Asi proto na mě padl Hitlerův "stín". Ostatně i na Lenina byl spáchán atentát, a to úspěšný. Proto zřejmě se snažily "atentáty", vlastně teroristické útoky do mě trefit.
Teď tedy k "mým" "atentátům": Píše se rok 1997 a jedeme na dovču do Egypta. V rámci pobytu v Hurgadě, kde chtěl mimochodem jeden místní obchodník koupit mou partnerku za 200 velbloudů a nebo alespoň pusu od ní za jednoho velblouda, jsme dostali nabídku na výlet do Luxoru. Mezi námi, co bych dělal s velbloudem v letadle, že? Do Luxoru se jelo několika autobusy a já se divil, proč nás doprovází dva džípy plné samopalníků. Luxor byl krásný, chrám faraónky Hatšepsut, která se tvářila, že je chlap, ještě lepší. Nejlepší ale bylo Údolí králů, kde se také nalézá hrob Tutanchamona.
Vše proběhlo v klidu, ale když jsme asi za týden po návratu z Egypta koukali na telku, říkali tam něco o masakru v chrámu královny Hašepsut. Teroristé tam postříleli a mačetami rozsekali 62 turistů. Pak se snažili ujet autobusem, který byl v těch zprávách taky vidět. Trochu nám zatrnulo, protože autobusy, které do Luxoru byly různé a ten, kterým teroristé utíkali, měl na sobě nějaké lístečky a nápis Spring cosi. A to byl ten autobus, kterým jsme do Luxoru jeli my. Stačilo jet tak o týden později a tenhle blog by nevznikl. Podrobnosti o tomto útoku najdete na Wiki.
Dobře, to bylo o tejden vedle, což je dost. Ovšem jiný teroristický útok mě minul v roce 2016 a vlastně mě minout neměl. Odehrál se v Bruselu, ve stanici metra Maalbeek. A na té jsem tenkrát vždy vystupoval do práce. A v roce 2016 jsem tam vystupoval každý den. Dnes, v době teleworkingu by to už bylo jiné. Ten den jsem se nějak sám od sebe probudil o hodinu dříve než obvykle. Chvíli jsem si říkal, že co budu dělat, a pak jsem se rozhodl, že když pojedu o hodinu dřív, tak se přece o hodinu dřív vrátím domů. A tak jsem jel. Na Maalbeeku jsem vystupoval něco po sedmý. V 7:58 to bouchlo, ale my o tom nic nevěděli, i když jsme byli kousek od místa činu.
Do práce nám někdy potom volala šéfová ze služební cesty, jestli jsme v pořádku. Tak jsme se tom teprve dozvěděli. Ten den nás pustili z baráku až večer, protože nebylo jasné, jestli teroristé nechystají ještě něco, když vlastně ty útoky byly dva. Druhý na letišti. Podrobnosti si můžete zase najít na Wiki. A mé velké zásoby sušenek všem přišly po útoku k duhu, když jsme nemohli ani na oběd. Původně jsem uvažoval, že je budu prodávat za pětinásobnou cenu :-), ale byli to kolegové, tak jsem je nakonec rozdával zadarmo. Ale když jsem pak šel z práce domů pěšky, viděl jsem od našeho baráku až k metru cestičku z kapek krve, zhruba co jeden metr jedna kapka. Metro bylo pochopitelně zavřené. Za 14 dnů, když se jedna kolegyně vrátila do práce z nemocenské, nám ukazovala svůj ožehnutý kabát. Naštěstí byla už dost vysoko na schodech z metra, a ty schody vedly za rohem, tak tlakovou vlnu s ohněm zvládla jen s menším zraněním.
Tak jo, vyhnuly se mi jen dva teroristické útoky, jsem slabší kousek. Ale nechal bych to tak, jestli dovolíte. Fakt to stačí. Taky nejsem cvok jako Hitler, abych si myslel, že jsem kvůli tomu, že se žádný z těch útoků do mě netrefil, k něčemu vyvolený.
