Existuje současně s naším vesmírem jeho kopie, ve které Hitler vyhrál druhou světovou válku a celý svět je fašistický? To je otázka, na kterou Hugh Everett odpověděl kladně ve své mnohasvětové interpretaci kvantové mechaniky.
Kvantová mechanika počítá subatomární procesy s neuvěřitelnou přesností. Je daleko přesnější než výpočty klasické mechaniky při konstrukci strojů nebo staveb. Vypadá jako zcela dokonalá teorie. Má však jednu zásadní chybu. Nikdo ji zatím nedokázal pořádně pochopit. Existuje na dvacet různých interpretací, co se to v ní vlastně děje a nikdo neví, která je ta správná.
V roce 1957 vytvořil Hugh Everett tzv. mnohasvětovou interpretaci, která předpokládá, že každým měřením nějaké částice či lidským pozorováním kvantové události (třeba vyzáření fotonu atomem) vznikne přesná kopie našeho vesmíru. Tato kopie se liší od našeho vesmíru jen v jedné maličké drobnosti, ve výsledku jednoho kvantového procesu, který byl pozorován, například v tom, jestli se jeden radioaktivní atom rozpadl nebo ne. Tento malý rozdíl ale způsobí malinko odlišný vývoj paralelního vesmíru. Při kvantové události nevzniknou jen dva, ale tolik vesmírů, aby realizovaly všechny možné historie.
Protože ale každá naše akce je současně kvantovou akcí, dokonce i naše myšlení je v hloubce kvantové, vznikají paralelní vesmíry v nespočetných miliardách za vteřinu. Každý takový vesmír má poněkud odlišnou historii, je kopií toho našeho a obsahuje i kopii našeho já. Je to doslova záplava světů, mezi nimiž nalezneme vždy ten, který obsahuje jakoukoliv historii, na kterou jen pomyslíme.
V mnoha paralelních vesmírech například zvítězil v 2. světové válce Hitler nebo v mnoha z nich se nestala nehoda nebo nemoc, která potkala právě vás. Stručně řečeno, všechno je možné. Krásná to představa ! Stačí si jen najít svůj ideální vesmír? :-)
Už jsem to rozebíral jiným způsobem v blogu dříve, ale ptám se znovu: Má taková interpretace šanci být pravdivá? Má i nemá. Musím váš potěšit v tom, že současný vývoj několika možností v různých vesmírech je nejenže možný, ale dokonce se zdá, že je základem úžasné rychlosti kvantových počítačů. Je to vlastně tak, jako by jeden výpočet provádělo obrovské množství algoritmů v různých paralelních vesmírech. Bohužel ale, jsou tyto algoritmy dosti omezeny co do rozsahu. Řekněme zjednodušeně, že k výpočtu stačí mnoho počítačů v menších paralelních oblastech, které ale ke své existenci nepotřebují existenci celých obrovských paralelních vesmírů. Tento paralelismus končí někde na úrovni větších molekul, ostatně stejně jako vláda celé kvantové mechaniky.
Že by se takto štěpily makroprocesy, které vidíme okem, třeba na úrovni zrníčka písku, je už prakticky nemožné. Vypadá to, že vždy vzniknou zárodky nových vesmírů, ale ty zase zaniknou poměrně záhy a vývoj paralelních oblastí se nerozšíří do větších rozměrů. Tento závěr potvrzuje i prozkoumaný vývoj našeho vesmíru. Ten potřeboval 13,7 miliard let ke svému vzniku a vývoji, ale nově vznikajícím paralelních vesmírům právě takový čas chybí. Everett se naivně domnívá, že paralelní vesmíry rozměrů našeho vesmíru vzniknou okamžitě. Z toho omylu nás ale vyvádí zkušenost s naším vesmírem, kde okamžitý vývoj neproběhl.
Pro vývoj vesmíru do velikosti toho našeho by navíc byly nutné zcela výjimečné podmínky. Určitá oblast multivesmíru (vesmíru, ve kterém pluje ten náš) by musela být nacpaná neuvěřitelnou energií, která by měla sílu stvořit náš svět. Byla by to jakási multivesmírná bomba v extrémně citlivém rovnovážném a zároveň chaotickém stavu (v tzv- bifurkačním stavu), do které by stačilo jen "ťuknout". Tento stav vyústil ve velký třesk. Od té doby je ovšem vývoj našeho vesmíru velmi uspořádaný.
Je možné, že takto everettovsky vznikl i náš vesmír, ale že by se to mohlo opakovat za našeho života, je zhola nemožné, protože pravděpodobnost toho, že se malá kvantová oblast rozepne do tak obrovských rozměrů, je extrémně, extrémně malá.
Tady je odkaz na předchozí blog, který se také zabýval paralelními vesmíry everettovského typu.
