Mnohokrát jsem slyšel názor, že pokud se člověk nenaučí nějaký cizí jazyk do třiceti, už se ho nenaučí nikdy. A proto když jsme se přestěhovali s rodinou před tímto mým věkem do Belgie, ani jsem se nový jazyk naučit nesnažil.
V Belgii moje ruština, polština a slovenčina nenašla moc uplatnění. Jediná práce, která se v těchto jazycích a v češtině nabízela byla v call centrech. Ovšem i tam byla podmínkou angličtina nebo ještě lépe místní francouzština či vlámština pro základní domluvu. A těmi jsem nevládl. Takže jsem byl nezaměstnaný, vlastně spíše na "mateřské" s dcerou.
Mimochodem, každý chlap by si asi měl vyzkoušet být delší dobu s dítětem doma. Je to šílený brainwashing. Člověk mentálně degeneruje a trpí. Ženy na mateřské by si zasloužily metál! Bylo sice báječné se s krásnou tříletou dceruškou držet za ruku a procházet se kolem jezírek s labutěmi. Ale ten denní stereotyp je drtivý. Já se vrhnul do HDR focení a úprav fotek ve PhotoShopu apod., abych mentálně přežil (viz fotka níže jako příklad).
Ovšem rodičovská skončila a pak udělala má exmanželka něco, za co jí vždy budu vděčný, přestože je to ex, takže to očividně dobře nedopadlo. Řekla mi: Tak ty jsi v Belgii nezaměstnatelný? Tak jeď do Česka, tam se zaměstnej a posílej nám peníze. Ovšem to bylo pro mě dost nemožné, protože jsem byl vždy s rodinou velmi spojen. Mí rodiče vydrželi spolu a kvůli nám dětem celý život. To mám prostě krvi a nedovedl jsem si proto představit, že budu v Česku sám bez rodiny.
Tak jsem se nechal přemluvit, že se zkusím naučit anglicky v mém pokročilém věku. Půl roku jsem chodil každý pracovní den na celé dopoledne na intenzivní kurz angličtiny. Intenzivní znamenalo, že jsem byli maximálně 3, často jen dva, někdy jsem byl sám. To se nikam neschováte. Nejednou mi tekl pot po zádech. Poprvé, když jsem se připravenou anglickou větou zeptal, v jakém jazyce nás bude lektor angličtinu učit. A on odpověděl, že v angličtině, protože jiný jazyk neumí. :)
Celá ta půlroční legrace stála 18 tisíc Eur, což bylo tenkrát asi půl miliónu českých. Opět jsem za to vděčný své ex, že je za to dala. Nakonec jsem mluvil sice pomalu nicméně plynně. Ale neměl jsem ještě v tom jazyku sebevědomí. To se změnilo při konkurzu do Europolu. Přihlásil jsem na středoškolské místo, přestože jsem měl VŠ vzdělání.
Při závěrečném pohovoru po úspěšných testech bylo panelu podezřelé, že se hlásím jen na SŠ místo a tak se ptali na důvod. Já odpověděl, že ještě nemám dobrou angličtinu. Jedna paní z panelu se rozlítila a řekla mi: "Mluvíme tady spolu už 10 minut a nevšimla jsem si, že byste v angličtině udělal nějakou chybu." A vyhodili mě, protože jim to nedávalo smysl a vypadal jsem proto podezřele. Ovšem já jsem si řek: "Cože? Já umím anglicky?!!" To nastartovalo mé "anglické" sebevědomí a začal jsem se hlásit na další místa. Asi rok jsem dělal různé konkurzy, většinou jen proto, abych si je natrénoval.
A pak mi pár těch konkurzů vyšlo a já si vybral jeden, který nabízel stálé místo. A ta investice 18 tisíc Euro se za 18 let má práce v Belgii mnohonásobně vrátila. Nevěřte tedy tomu, že se v padesáti letech nemůžete naučit cizí jazyk. Můžete! Jde to dokonce i s tak chabou mechanickou pamětí, jakou mám já. :) A když to dáte, otevře se vám celý svět. Dříve jsem by pecivál, který se bál vyrazit za hranice proto, že se nedomluvím. Teď nemám problém cestovat kamkoliv na světě, protože vím, že vše vykomunikuju. A vím, že bych našel zaměstnání skoro kdekoliv. Tak se nebojte a do toho! Ať je to jazyk nebo IT.
---------------------------------
Další osobní blogy:
Co odpověděla umělá inteligence na otázku "Proč je moje žena chytřejší než já?"Proč se skoro všechny děti ve Francii jmenují stejněJak můj táta svým opilectvím ušetřil Československu těžké desítky miliónů
