Fyzika se snaží už od dob Alberta Einsteina najít teorii všeho. Einstein byl první, kdo se o to pokoušel, je to jeho nápad. Někteří to dokonce formulují tak, že tato nová unitární teorie vysvětlí absolutně vše.
Když jsem poprvé slyšel, že nějaká teorie může vysvětlit "absolutně vše", což se nedá jinak vyložit, než že proces poznání se tím v daném oboru zcela ukončí, vzpomněl jsem si na situaci fyziky před rokem 1900.
Samozřejmě, když by ono tvrzení bylo, že ona teorie vysvětlí vše ve vesmíru, bylo by to docela rozumné pojetí, když třeba teorie strun, jako hlavní kandidát na teorii všeho, předpokládá, že je nespočetný počet vesmírů podobných našemu a ty všechny existují v multivesmíru (bulk). To by pak byla jen teorie všeho v našem vesmíru, ne teorie absolutně všeho, ale teorie jen něčeho.
Ale zpět k tomu roku 1900. Hodně fyziků vnímalo, jak se počet nevysvětlených fyzikálních jevů rychle zmenšuje a předpokládali, že vývoj fyziky bude brzy zcela ukončen a vysvětleno bude absolutně vše. Zbývaly jen dva drobné problémy: jedním bylo tzv. záření absolutně černého tělesa, které se nedařilo nijak vyložit v klasickém Newtonovské stylu, a druhým byl Michelsonův pokus, který měl s Newtonovým stylem fyziky taky problém. Konkrétně to vypadalo tak, že ať se cokoliv pohybuje jakoukoliv rychlostí, je to stále v klidu vůči éteru, jehož vlněním je světlo.
Kdo trochu zná historii fyziky, ví, co z těchto dvou malých, skoro jen technických závad, vzniklo. Dvě největší revoluce ve fyzice, kvantová mechanika a dvě teorie relativity. To, co se jevilo jako dva zbylé nepodstatné drobky, znamenalo začátek zcela nové fyziky.
Někteří, jako by se z historie nepoučili. Ještě je spousta nevyřešeného (temná hmota, temná energie, multivesmíry, tetraquark, nikdo nechápe kvantovou mechaniku) a už naivně nepřímo předpovídají konec fyziky.
Přitom si stačí přeříkat, jak obrovsky a rychle se nám "zvětšuje" svět. Dřív jsme mysleli, že Země je středem vesmíru, kolem ní je báň a na ní lampičky. Pak jsme přišli na to, že ty lampičky jsou jako naše Slunce (některé i miliónkrát těžší). Pak jsme pochopili, že žijeme v ostrově 100 miliard hvězd, kterému říkáme Mléčná dráha a měli jsme ji za jedinou galaxii. Pak bylo objeveno, že některá ta světýlka nejsou hvězdy, ale celé galaxie. Dnes víme, že takových galaxií, jako je naše, jsou miliardy. Čeká nás zřejmě objev, že i vesmírů jsou miliardy. Jinak by se těžko vysvětlovalo, jak vznikl náš čas a celý vesmír.
Stačí logicky uvážit, že vše se vyskytuje v mnoha exemplářích (měsíce, planety, hvězdy, galaxie, stromy, mravenci..) a že jediný důvod, že se náš vesmír jeví být sám je, že dál prostě nevidíme, jako jsme dál neviděli v dobách, kdy byla Země středem všeho. Dnes touto bání se světýlky, tímto symbolem naší omezenosti, je náš vesmír, tato bublina, o které si jen naše naivita může myslet, že je vším.
Takže až teorie "absolutně všeho" popíše celý náš vesmír, stále nebude popisovat miliardy jiných vesmírů. Z obrovského celku multivesmíru tak bude popisovat jen malou část, která se velmi bude blížit nule procent. Bude to spíš teorie ničeho. Teorie, popisující oblázek na břehu obrovského oceánu, o jehož existenci zatím nemáme ani zdání. A to jsme ještě neuvážili, co je za tímto oceánem. Náš svět je nekonečný, není to jen to zrnko písku, kterému říkáme vesmír. :-)
