Takhle nějak se možná budou po prázdninách ptát řidiči sami sebe, až se nachomýtnou k nějaké vážné dopravní nehodě.
Předpokládá se totiž, že povinnou součástí výbavy auta bude krom pár dalších novinek také jakási karta se základními pokyny k poskytnutí první pomoci. Z předlohy již dnes existující na Slovensku lze předpokládat, že se bude jednat o jakýsi obrázkový návod, doplněný nezbytně nutným množstvím textu.
1) "Výborně!", řeknou si mnozí s uspokojením, že nyní jsou bezpečně připraveni na záchranu života jiných účastníků silničního provozu.
2) "Alespoň něco," bude možná většinový názor, vyplývající snad z jakési rezignace nad neustávajícími přísuny různých kočkopsů, které hlavně nesmí někoho urazit.
3) "Nesmysl!", zareaguje pár jedinců a jejich motivací bude buď již samotná nepřítomnost lékárničky v jejich vozech nebo nedůvěra v účinnost takového řešení.
Nacházím se kdesi mezi bodem 2 a 3. Netroufnu si šmahem takovýto nápad odsoudit. Věřím, že v určitých situacích bude taková pomocná karta lepší než zmatené pobíhání kolem raněného. Vystresovaného záchranáře-laika, který má představu o základních principech první pomoci to určitě může nakopnout k sérii správných kroků. V konečném výsledku se ale dle mne mortalita na silnicích příliš nesníží.
Ona je to taková alibistická berlička, která v konkrétní dané situaci, kde jde o vteřiny až minuty, možná naopak oddálí onu pomoc, kdy řidič bude hrabat v kufru a hledat návod. Ideální řešení je přeci tak jednoduché. Bylo by skvělé, kdyby řidič uměl nějaká taková jednoduchá schémata nazpaměť. V dnešní době, kdy přelouskáním Blesku získá člověk obroské množství informací o nepodstatných věcech okolo nás a kdy je zároveň schopen tyto informace kdykoliv a kdekoliv interpretovat do největších podrobností, je až neuvěřitelné, že kolikrát ani není schopen říct "z fleku" poměr stlačení hrudníku:dechy pro dospělého člověka. Přitom 30:2 je zapamatovetlné stejně dobře, jako kolik stojí plzeň v jednotlivých putykách.
Když jsem o tomto tématu již dříve psal, bylo "proti" mně argumentováno tím, že není povinnost podávat první pomoc kdejakému bezďákovi, když se od něj mohu nakazit nějakou chorobou. Na to jsem odpovídal, že resuscitační rouška (cena 12 Kč) může tyto problémy odstranit. To ale nechme být, nejen bezdomovec může potřebovat KPR (kardiopulmonální resuscitaci). Resuscitaci může totiž potřebovat i náš blízký a v této ožehavé situaci je asi více než jasné, že naše vlastní neschopnost mu pomoci by pro nás měla vážnější důsledky, než nějaké mávnutí rukou nad cizím člověkem.
KPR může potřebovat naše dítě. Každý rodič přeci chce pro své dítě to nejlepší. Překvapilo mne, když nám na ÁRU říkali, že pro laiky zůstává resuscitační poměr u dětí stejný jako u dospělých. Tedy 30 stlačení hrudníku ku 2 vdechům. Jako by byl problém si zapamatovat jiný poměr 15:2. Chápu, že dvě čísla průměrnému mozku mohou způsobit patřičnou újmu, ale ve světle faktu, že takovýto postup je pro naše dítě tím nejlepším se určitě nebude nikdo nové vědomosti bránit.
Než se vrátím zpátky k řidičům, napadá mne ještě jedna poznámka. Tak schválně, kdo si vzpomene, v jakém pořadí se podává první pomoc a volá záchranná služba a jaký je rozdíl mezi dítětem a dospělým? Odpověď je jednodušší, než vyjmenování všech sčeských superstar. U dospělého se napřed volá a pak resuscituje, u dítěte je tomu naopak. Důvody mají jasný patofyziologický podklad, ale o ten tu vůbec nejde. Tento fakt totiž může jednoduše rozhodnout o přežití námi zachraňované osoby.
Poskytnutí první pomoci je samozřejmě záležitost složitější, než jsem nastínil výše, přesto nechápu, proč naše společnost rezignuje na dosažení alespoň základního standardu, ke kterému by stačily, troufám si říct, dva dny intenzivního tréningu. Možná i jeden jediný den. A jsme zpět u silnic a dopravních nehod.
Když si vzpomenu na svou řidičskou zkoušku, stačilo se naučit směšné množství sedmiset otázek a bylo vyhráno. Plus se člověk naučil jednu stranu A4 k technické zkoušce a pokud zvládl jízdy, stal se z něho "král silnic." Když jsem se začínal učit, bylo mi doporučováno, abych otázky z první pomoci vynechal. Zaberou prý moc času a jejich bodové ohodnocení je minimální. Nevím, jak je to dnes, ale pochybuji, že se věc posunula k lepšímu, když jsou potřeba nějaké karty s návody. Smutné, když technická zkouška tvoří samostatnou část a to prosím pěkně neznalost poloviny jejích otázek nikoho na životě neohrožuje.
Návrh je jednoduchý, povinná zkouška z první pomoci při absolvování autoškoly. Budeme-li předpokládat, že většina populace vlastní řidičský průkaz, jistě by stoupla výrazně zdravotnická gramotnost a využití nabytých znalostí by našlo své místo jistě i mimo silnice. Řidiči by se mohli klidně po deseti letech přezkušovat. Je to ostatně v zájmu nás všech. O tom, zda se octneme v pozici záchranáře nebo zachraňovaného rozhodují někdy jen náhody.
Pro shrnutí tedy dodám..základní principy KPR a zajištění místa nehody by měl mít každý člověk ve své hlavě, ne někde na papíře. Funkci kdejakého papíru lépe nahradí operátorka záchranné služby, což může být při použití hands-free dokonce mnohem praktičtější zdroj informací.
Čili, karty si klidně vytiskněte a dejte tak vydělat nějaké spřízněné firmě. Řekněte ale také, proč NE výuka první pomoci v autoškole. Kde je ten problém. Možná jsem něco přehlédl. Možná jen bláhově považuji ochranu lidského života za samozřejmost, nikoliv za nutnost.
