Semtam se v některém ze svých článků otřu o poplatky u lékaře a hned mám v diskuzi příspěvky tak neinformovaného rázu, že pokud by tito stejní lidé měli rozhodovat v referendu o radaru, Bůh s námi. A to o radaru nelze, z logických důvodů, získat všechny informace. O poplatcích a financích ve veřejném zdravotnictví ano. Použiji tedy několik faktů ze svého staršího článku s podobným názvem a budu se chvíli opakovat.
Asi nejzásadnější informací pro věčné mrmlaly bude návštěvnost lékaře. V průměru český občan navštíví doktora 12, něco krát za rok. Jsme ve skupině s Maďarskem a Slovenskem. K tomuto číslu mě napadá vtip, kde se řiká:
- Člověk souloží v průměru 3x týdně.
- To by mě zajímalo, kdo souloží za mě.
Také by mne zajímalo, kdo za mne chodí k lékaři. Tento rok jsem s předoperačním vyšetřením a následnými pooperačními kontrolami mohl navštívit lékaře tak 8x. A to je pořád podprůměr!! Setkal jsem se během své studentské praxe s člověkem, který trpěl hypertenzí, způsobenou karcinomem ledviny. Od začátku roku doteď měl na svém kontě cca 14 návštěv lékaře. K tomu jednu hospitalizaci s onásledným odebráním ledviny. Dobře, to je již nadprůměr..ale to má většina národa nějakou takovou chorobu?
Ostatní státy na tom jsou jinak: Německo - 6,něco krát..Portugalsko 4x, Švédsko 3x!! To se ve Švédsku nachází lídé 4x zdravější než my? Nebo v Německu 2x zdravější než běžný český tlučhuba? Já bych to interpretoval spíše tak, že u nás se nachází zhruba 4x více vychcánků a simulantů než v některých severských zemích.
Pojďme se podívat dál. Jaká je vlastně cena zdravotní péče? Taková angina vyjde na 1500,- To není moc, viďte? Operace slepáku již stojí 22000,-. To už je víc, ale pořád bychom to možná byli ve chvílích utrpení schopni nějak dát dohromady a nechat se odoperovat. Počítám ale, že ne všichni. Náhradní kyčelní kloub - 80000,-. Bum, jedna z nejčastějších operací našich důchodců. Kdo z vás by si mohl dovolit zaplatit tuto operaci? Zvlášť když by se jednalo o oboustranný zákrok..
Dostanete-li se do péče kardiochirurga, který vám mezi koronární tepny našije spojku ze stehenní žíly, z veřejného pojištění může odtéci až 300 000,-. Léčba kuřáka, který dá minimálně 70 Kč denně za cigára a má karcinom plic, vyjde i na 2 miliony korun. Krom toho, 70 Kč denně za cigára a je pro něj problém dát 30 Kč za lékaře.
Výčet těchto položek završíme intenzivní péčí. Lůžko na ARU, se všemi medikamenty, veškerou podporou, srážecími faktory...může vyjít až na půl milionu korun na den. Ano, na jeden den.
Mezitím, co jste toto četli, určitě mnoho z vás napadlo, proč se namáhám, když si všichni platíte zdravotní pojištění a máte právo na péči, hrazenou z našeho solidárního systému. Zamýšlejte se tedy dál a spočítejte si, za jak dlouho odvedete do rozpočtu zdravotnictví ony 2 miliony korun na případnou léčbu karcinomu plic.. Upozorňuji, že u nás nemáme státní zdravotní systém, ale veřejné zdravotní pojištění, takže z daní z cigaret si tak akorát postavíme dálnice. A jestli z té krabičky plyne nějaká směšná částka do výzkumu..to nevím. Nicméně odkazuji na film "Děkujeme, že kouříte."
Čili zdravotictví není zadarmo a za to, že ještě funguje nevděčíme nějakým politikům, ale těm, kteří k doktorovi nechodí. Jak jsme si ale napsali výše, k lékaři chodí lidí ažaž. Nebránil bych se proto termínu "zneužívání lékařské péče." Ono totiž vyšetření u specialisty stojí 200 až 600 korun. Když jeho péči zneužije 1000 lidí (což je hodně podhodnocené číslo), tak už to mohou být vaše 2 bypassy. Jasně, to je dohnáno opravdu na hranu, ale ty peníze někde chybět budou.
Přidám ještě jednu poznámku. Pacient má právo na péči lege artis (v souladu se všemi dostupnými poznatky lékařské vědy). Na druhou stranu není žádným tajemstvím, že neexistuje zdravotnictví na světě, které by bylo schopno péči lege artis poskytnout všem. Přidávají se k tomu tedy ještě slovíčka "v daném místě a čase". To znamená, že péče lege artis je jiná v Praze, Brně, Českých Budějovicích a jiná jinde.
Co to znamená? Znamená to, že ačkoliv si myslíme, jak zdravotnictví šlape, stále se nachází na hraně a bude na ní na věky věků. Vidíte-li někde přebytek, dlouho tam nebude. To, co jste do systému vložili je ihned pryč a stěží lze k pojištění přistupovat jako k formě jakéhosi spoření. Jen na okraj - z pojištění mizí pouhá 3 procenta na provoz pojišťoven. V USA to je nad 10 procent!
Chceme-li tedy tu nejlepší péči, musíme ušetřit tam, kde se plýtvá. Já nechci obhajovat všem známý zákon o poplatcích. Takto diletanstky připravený, prosazený a vysvětlený projekt nestojí za mnoho slov. I mně chvíli trvalo, než mi došlo, kde všude je zakopán pes a co by mělo být jinak. Své podněty k poplatkům jsem uveřejnil v původním článku.
Mým cílem ale nebylo zanalyzovat možná řešení či přinést nová. Nejsem k tomu povolán a koneckonců by to bylo k ničemu. Chtěl jsem jen nastínit situaci a donutit čtenáře k zamyšlení nad tím, zda opravdu není třeba s naším zdravotnictvím nějak pohnout.
Ideální by bylo, kdyby si vše zneužívající pacient uvědomil sám. To je nereálné, proto jistá forma spoluúčasti bude určitě nezbytná. K tomu bych přidal vystavování účtů za všechny výkony. Pacient by nic neplatil (či nějaký poplatek), ale viděl by, kolik takový zákrok či vyšetření stojí. A až půjde z magnetické rezonance a na lístečku bude stát 10000,-, tak mu třeba dojde, že těch x korun nějaké spoluúčasti nebylo až tak moc.
A nebo řekněte, kdo z vás to má?
