Jednoznačně je. Vlastním tělem bych hájil tento názor, protože tomu nikdy nebylo jinak a vyhlídky do budoucna také žádnou změnu neslibují.
Někteří lidé se je snaží spočítat. Prý jich bylo dříve méně. Co si já vzpomínám, tak nebylo. Prý dříve nebyla šikana. Za mých "základoškolských" let šikana byla a to je již 12 let zpátky. Jestli se toto přesvědčení nedá vysvětlit spíše tím, že ani dnes nejsou ředitelé některých škol ochotni přiznat šikanu na své vlastní škole - a to se již nalézáme v období, kdy se o šikaně vedou veřejné debaty a málokdo ji popírá.
Prý byli děti dříve slušnější. No já nevim - pokud vidím někoho v MHD vstát při přichodu staré osoby, je to zpravidla mladý člověk (výjimky byly i za mých mladých let). Dovolim si zjednodušit situaci, když řeknu, že žene-li se někdo na místo k sezení, ignorujíc lidi vysokého věku, je mu často 40 let a to by měla být podle zastánců starých časů ta slušná generace.
Asi budu souhlasit s tvrzením, že jsou děti a dospívající agresivnější, než bylo dříve zvykem. Není se ale čemu divit. Denně jednáme s lidmi, kteří tuto svou agresivitu přetransformovali do své schopnosti komunikovat. Jiní s její pomocí dospěli k vrcholným funkcím. Jak asi vysvětlím svému dítěti, aby se choval pokorně, když pak uvidí v Otázkách Václava Moravce (jako já včera) záznam z projevu pana poslance Paroubka. Minimálně voliči ČSSD nemohou přeci říct, že tento "hitlerovsky" křičící pán to dělá špatně a že pokud chce dítě něco dokázat, musí být slušné a distingované.
Oprostíme-li se od srovnávání s minulostí, můžeme shledat mezi dnešní mládeží takový dráždivý nešvar. Nedostatek respektu k autoritám. alen není problém spíše v tom, že autorit je v dnešní době spíše méně? Důležitou součástí autority člověka je bezesporu jeho charisma. Druhou složku bude tvořit nějaká zkušenost. 20.století přineslo životní zkušenosti habaděj - ať již válečné či nevybíravě podstrkované komunistickým režimem.
Jakou životní zkušenost mají dnešní mladí učitelé? Nakolik mohou učitelky oslovit žáky ve škole, když samy leckdy cítí strach z toho, zda dokážou být dostatečně silné? K tomu, jaké autority mohou promlouvat k dětem prostřednictvím médií se raději nebudu vůbec vyjadřovat.
Největší díl na výchově dětí ponesou vždy rodiče. Občas mám pocit, jakoby se chtěli této odpovědnosti zbavit. Já mám na své dítě ještě čas a zkušenost mě naučí. Bude to těžké..zjistím, že to není jen tak..blabla. Nevykládejte mi, že nedokážu nastavit pravidla mezi mnou a dítětem a nedokážu je dodržet. Neříkejte mi, že při jakémkoliv průseru svého dítka ve škole ho budu hájit před učitelkami a vedením školy, jakoby to byla nějaká mafie (informace o tomto chování rodičů mám přímo od své maminky, která učí na ZŠ a nikdy neměla vážné problémy s autoritou a zároveň oblíbeností). Vždyť rodiče tím sráží autoritu svojí, i těch, kteří se starají o výchovu dětí v jejich nepřítomnosti! Myslím si, že ať řveme jak chcem, beztak ta odpovědnost leží na nás samých - budoucích či současných rodičích.
Něco ale změnit nemůžeme. Tak jako tragické 20.století formovalo autority, stejně se to tedy muselo dotýkat i dětí. Ta možnost se na něčem vybít, ta možnost proti něčemu být a bojovat..to dalo dětem zajisté nesmírné množství zkušeností. Neobviňujte mne, proboha, z toho, že bych chtěl tyto časy zpátky. Jen když se dnes rozhlížím kolem a slyším teenagery rapovat o těžkém životě a o tom, jak jsou "děti ulice," zatímco jen jejich kalhoty stojí klidně 4000 Kč, tak mi přijdou ty jejich větrné mlýny, proti nimž bojují, krapet porouchané.
Na začátku jsem sebevědomě prohlásil, že nevnímám posun v chování dětí nijak dramaticky. Respektive, že ho vůbec nevnímám. Podepřu to tedy svou vlastní zkušeností. Již tři roky učím prváky anatomii, protože si tím sám upevňuji její znalosti pro mnou vytoužené chirurgické obory. A pokaždé, když jsem ve třídě, tak mám před sebou 25 odhodlaných, inteligentních a slušných lidí. Zároveň je jich čim dál víc, neboť množství oborů a přijatých studentů se neustále zvyšuje. Kde by se jinak brali, když pochází z té zkažené generace?
