Pokrytectví (nejen) Halíkovo, aneb kdo je vlastně extrémista

Debaty o migraci se nyní množí jako houby po dešti, v drtivé většině jsou ale silně jednostranné. Je-li přizváno více řečníků, všichni si jen vzájemně notují. Když to ale chcete udělat jinak, nejde to.

Prof. Tomáš Halík uvedl v rozhovoru pro Český rozhlasu vysílaném 5. října 2013: „Ta lavička s těmi dvěma židlemi symbolizuje vlastně tu ochotu sednout si za jeden stůl a hovořit spolu. I když jsme lidé různých názorů, různého politického přesvědčení, různého náboženského přesvědčení, přeci jenom je strašně důležité, abychom si sedli za jeden stůl a hovořili spolu a společně hledali pravdu.“ Věrna tohoto jsem kývla na nabídku pomoci s tiskovými výstupy pro zamýšlené pokračování povedené debaty Uprchlíci a Evropa v Jihlavě pořádané už 24. srpna.

Ta beseda se mi totiž opravdu líbila - hlavně kvůli tomu, že dostal kromě politiků prostor i zástupce muslimů a zároveň mluvčí IvČRN (viz zde). Reakce na tento vícestranný model debaty o migrační krizi byly velmi pozitivní, celkově se myslím podařilo skutečně používat rozum místo emocí (jak by také ne, když dostávám fakta ze spolehlivých zdrojů a mluví i "můj" zástupce, kvůli kterému bedlivě poslouchám i protistranu, abych jej případně mohl podpořit…) - k čemuž stále někdo nabádá, ale zůstává u prázdných slov místo návodu, jak to tedy konkrétně dělat. Jedinou kritikou nakonec bylo, že "Abbas a Fišer nesahali Zdechovskému s Gabalem ani po kotníky - nebyli to rovnocenní řečníci". Organizátoři si to proto vzali jako poučení pro "dvojku".

Myšlenka a koncept debaty zůstaly stejné: pozvat lidi tak, aby bylo zastoupeno co nejvíce stran, které mají k tématu Uprchlíci a Evropa reprezentativně co říci. Nejprve dát prostor řečníkům pro "základní vyjádření", poté diskuze na základě otázek občanů, pro které se to zamýšlelo především. Konkrétně měl být pozván nějaký politik, ideálně europoslanec (přijal Tomáš Zdechovský), odborník na migraci, odborník na bezpečnost, ekonomický analytik, zástupce muslimů, organizátor pomoci uprchlíkům a pro to zmíněné "vzájemné naslouchání" i zastánci a odpůrci migrace.

Jako jeden z prvních přijal pozvání doc. Konvička. Překvapilo mě to, nečekala jsem, že by kývl na debatu pořádanou KDU-ČSL, protože ta neodmítá pomoci skutečným uprchlíkům, hlavně křesťanům (ale i např. prokazatelně utlačovaným Kurdům nebo Jezídům; trvá se však na důsledném vracení ekonomických migrantů, celkově více zde), ale také potěšilo. On totiž zná svého "nepřítele". Mluvil s muslimy, cestoval, úzce a dlouhodobě spolupracuje s komunitou exmuslimů, má skutečně nastudovanou jak primární literaturu (Korán, hadísy…), tak odbornou sekundární literaturu a ze všeho umí s neuvěřitelnou přesností spatra citovat. I organizátorům to udělalo radost ("splnili jsme přání, je reprezentativní řečník"), tak prý do pozvánek jeho jméno psali s potvrzenou účastí. A začali dostávat jen samá odmítnutí.

Odmítali ale i lidé, kteří se jinak za migraci a islám bijí jako lvi - např. Dienstbier, Šabatová, Uhlová nebo Halík. Ten dokonce nejen popřel svá slova z úvodu, ale neváhal si i stěžovat na nejvyšších místech, jaký je to skandál pozvat (do demokratické a řízené debaty s občany někde v "horní dolní") takového extrémistu. I další pozvaný odmítl s tím, že takovému člověku se přeci vůbec nesmí dávat veřejný prostor! Pojí se s ním určitá symbolika (myslel šibenice Bartoše, které důrazně odsuzuje i Konvička) a to v žádném případě nebude podporovat. … Účastí v debatě, kde ho mohl roznést na kopytech, pokud jsou jeho názory opravdu tak scestné?

KDO JE TU EXTRÉMISTA?

Celé mě to donutilo přemýšlet. I mě nemálo lidí označuje za extrémistu, protože s sebou prý nesu určitou symboliku (propojenost s církví) a neměl by mi vůbec být dáván prostor (slyšela jsem i "to už snad raději komunisty"). Papež přece říká to a to, neexistuje, aby politická strana se slovem křesťanská v názvu měla jiný názor. Nikdo (z těchto lidí) nezjišťuje, ba co víc vůbec nechce zjišťovat, jak to skutečně je, protože "černoprdelníci" nestojí ani za to, sednout si spolu do hospody. Dokonce si mě jedna paní, s níž jsme si v diskuzích velmi rozuměly, vyřadila zčistajasna z  přátel s: "Zjistila jsem, že sympatizujete s KDU, s vámi si nemám co říct." …

Konvička nyní alespoň částečně oslovuje až 90 % voličů (toto číslo odhaduji podle toho, kolik lidí je proti přijímání uprchlíků, převážně z důvodu nekompatibility kultur). Považuji za reálné, že z něho brzy bude rovnocenný politický partner (v Rakousku Svobodným také nikdo nevěřil a teď mají 31 %), protože jej neochota veřejného prostoru poslouchat jeho podněty donutila do té politiky jít - a jeho popularita v neveřejném sektoru přímo-úměrně sílí se všemi snahami ho umlčet. Pozorování vývoje v Německu mě v tomto náhledu jen utvrzuje.  Němci se totiž bouří, společnost je rozložená (viz německý prezident Gauck) a není divu, když ubytovávají běžence už i v bývalých koncentračních táborech (to pro mě je extrém, když kritizují maďarský plot chránící Schengen nebo naše čísla na zápěstí), Merklová s Zuckerbergem řeší omezení svobody projevu na FB a objevila se i výhrůžka, že budou za nenávistné a xenofobní komentáře odebírat děti (německý odborný právnický portál, česky částečně zde). Slyšela jsem i argument, že kdyby býval Hitler, Stalin atd. nedostávali tolik prostoru, nikdy se určité události nestaly. Nesouhlasím. O prostoru to není (vždycky to někde vybublá na povrch), je to o tom informovat - hlavně INFORMOVAT OBJEKTIVNĚ. A to se neděje ani v ČR (pro zajímavost odkaz na iniciativu smirovaninechceme.cz), natož v Německu.

Lidé žádají po politicích činy, jak se k nim ale můžeme dostat, když je problém už jen debata? Napadá mě jeden citát: "Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly."