Češtinářka hlavně selhala jako profesionální pedagog

Souhlasím s výpovědí pro kolegyni učitelku Martinu Bednářovou z Prahy 6. Selhala v tom hlavním, učit děti přemýšlet a být v tomto nezávislý profesionál.  

Je to už dlouho, co jsem naposledy napsala článek na osobní blog. Je čas to napravit a k psaní pod vlastním jménem se vrátit. Diskuze okolo vyhazovu pro učitelku Martinu Bednářovou z pražské Základní školy Na Dlouhém lánu k tomu navíc přímo vybízí. Aktuálně jsem se totiž vrátila ke své původní profesi učitelky jazyků a společenských věd a to, co se okolo tohoto děje, mě proto nenechává chladnou.

Kolegyně před dětmi v rámci výuky češtiny prezentovala své názory na současnou situaci na Ukrajině. Podle dostupných informací značně dogmaticky, kdy nepřipouštěla diskusi, spíše šlo o politické školení mužstva. Navíc ve značně citlivém tématu, kdy ve třídě i seděla dívka, co z Ukrajiny kvůli válce utekla. Nedivím se, že ji u toho žáci natočili, mobily jsou v současné době už prakticky součástí ruky (včetně té mojí) a zvláště u vyšších ročníků je proto za mě důležité hlavně nastavit jasná pravidla a „nedávat jim potravu“. Tedy nechovat se tak, aby měli důvod ten mobil použít k nahrávání, protože jim ani nezbude, jak jinak se bránit.

A tady nezbyl, za naprostou nepravdu byly šmahem označeny všechny informace, které vysílá veřejnoprávní televize, vyzdvihovány byly naopak zcela neurčité a nedohledatelné zdroje obsahující tak emotivně zabarvené příběhy o vraždách dětí a stahování lidí z kůže, že běžně uvažující člověk hned pozná nesmysl a proruský narativ „Putin je jediný správný spasitel všehomíra“ (sic!).

Sama učitelka popřela svobodu slova

Můžeme diskutovat nad tím, jestli nahrávání bylo eticky správně, nic to ale nezmění na tom, že kolegyně selhala. Učitel má předávat znalosti, schopnosti a dovednosti tak, aby žáky připravil na to, co přijde na střední škole a dále v zaměstnání. U postojových věcí, kam spadá názor na válku na Ukrajině, pak podporovat děti v tom, aby o věcech samostatně přemýšlely, uměly formulovat vlastní názor a obstály při jeho obhajování argumenty včetně doložení toho, odkud určitou informací mají. Tak i druhý může argumentovat a lépe posoudit, jak je ta informace věrohodná.

To se podle všeho nestalo. Lži prezentovala jako fakt, diskusi nepřipustila, nebrala ohledy na to, kdo sedí ve třídě. Výuku zneužila k tomu, aby šířila nenávist, strach a místo podpory a vysvětlení, jen rozdmýchala v dětech pochybnosti. Popřela svobodu slova a názoru u dětí. Jednoduše na plné čáře selhala jako pedagog, který má předně být za každé situace profesionálem. Správně provedená výuka nějakého politického tématu je totiž ta, kdy žáci např. pochopí rozdíl mezi levicí a pravicí, dál ale naprosto netuší, jestli se učitel kloní k tomu nebo onomu táboru. Dokázal totiž zůstat neutrální a prezentovat fakta, ne své dojmy.

Opravdu vyhazov? Ano!

Nejsem ve třídě, abych prokazovala, že umím být neutrální a jako mediátor dovést dva protichůdné pohledy ke společnému konsenzu. Proto rovnou říkám, že za mě si učitelka vyhazov zaslouží. Zde se totiž jedná o tak hrubé porušení všech principů, na kterých učitelská profese stojí, že prostě není o čem víc se bavit. Osmnácti minutová nahrávka je zde dostatečným důkazem, že nešlo o nějaké jedno přeřeknutí, pár emotivních vět či ojedinělou vyhrocenou situaci. Paní Bednářová vyloženě žije ve zcela alternativním světě. Takovém, který je neslučitelný s výkonem pedagogické práce, která má být co nejvíce politicky neutrální.

Kdyby jí byla pozice ponechána a byla např. jen krácena o osobní příplatek, což je jediná složka platu, kterou může zaměstnavatel ovlivnit (rozdíl mezi mzdou a platem je vysvětlen např. zde), s vysokou pravděpodobností by učitelka nepřestala s nežádoucím chováním. Její reakce na situaci totiž dokazují, že k žádné sebereflexi nedošlo, dál aktivně obhajuje svůj „názor“. Mezi kolegy i žáky by vznikaly nepříjemnosti, prohlubovaly se konflikty a selhávalo by se dál. Neučilo by se, čas by se zcela neproduktivně použil k obhajování neobhajitelného.

Žákům by to ukazovalo, že je úplně jedno, když někdo vydává lež za názor a o míli tím překračuje tu tenkou hranici, kdy je svobodu slova potřeba bránit. Trochu bububu, nic by se ale reálně nedělo, princip svobody slova by byl zneužit k obhajování vražd (akcí Putina na Ukrajině) a popírání toho, že na Ukrajině se dějí válečná zvěrstva takového rozsahu, že už je ani ta ruská propaganda nestíhá vyvracet a vymýšlí proto už jen absurdní pohádky o nutnosti „denacifikace“.

Chybami se člověk učí. Někdy to nemusí být ani chyby vlastní, stačí se podívat na okolí. Třeba na paní Bednářovou.