Namaluj prasátko

Vezměte si bílý papír a namalujte prasátko. Má vaše prasátko velké uši? Skvělé, umíte naslouchat. Má vaše prasátko čtyři nohy? Výborně, jste normální, splnili jste všechny předpoklady a můžete pokračovat ve čtení.

Hluboce mnou otřásl případ podle jednoho obrázku "určitě zneužívané" holčičky z Nýrska. Nejsem sice přímo vystudovaný psycholog (mám z psychologie jen státnici na PedF UK a maturitu), ale už jen z pohledu matky se přikláním ke skupině lidí, kteří uznávají vinu speciální pedagožky, která stála na počátku celé tragédie.

Vždyť je to jen obrázek!

S psychologickým testem "začarovaná rodina" jsem se setkala už na gymnáziu v rámci volitelných seminářů psychologie (2 roky 2 hodiny týdně, proto bylo možné z předmětu extra maturovat). Už tehdy jsem si říkala, že to přeci vůbec není objektivní, natož směrodatné, posuzovat psychiku dítěte podle obrázku. V obrázku, i třeba s komentářem, může vidět každý něco jiného (např. nádherný obraz Slunečnice od Vincenta van Gogha se ve své době shledal jen s výsměchem a nepochopení okolím autora dohnalo až k sebevraždě). Zvlášť v dnešní době, kdy jsme všichni v rámci posilování demokracie nuceni mít na vše vlastní názor a oponovat.

Hlavně jsem si ale vzpomněla na sebe někdy v 7. třídě na ZŠ. Ve výtvarce jsme měli všichni za úkol různými čarami pospojovat papír a vymalovat jen každé liché políčko. Takové cvičení na koncentraci a přesnost malby. Když jsme asi po týdnu měli suplovanou hodinu "dělejte si co chce, ale buďte ticho", z nedostatku vlastní invence jsem něco podobného znovu nakreslila. Suplující učitelka mi pak řekla, že mám rozpolcenou osobnost a hnala mě ke školní psycholožce. "Vždyť je to jen obrázek!" … "A ten dokazuje, že máš rozpolcenou osobnost!" Mělo to jediný efekt, už jsem pak vůbec nekreslila. Raději nic, než poslouchat nesmysly založené na zbrklém úsudku.

Psi přeci štěkají = hádky

Další mé setkání s tímto testem bylo v případě kolegy manžela. Jeho žena si našla milence a chtěla se s ním rozvést. Štvala proti němu kde koho a kde co, chtěla úplně zamezit styku s dětmi. Vyžádala si test od psycholožky. 7letá dcera nakreslila rodinu jako psy. Místo toho, aby (údajně soudní) psycholožka ocenila, že "jsou všichni na stejné rovině a dokáží držet pohromadě" (teda až na matku, ta byla dost mimo střed tátu psa s dcerou a bráškou psem), interpretovala vše po svém. Děti a otec na sebe doma štěkají, hádky jsou na denním pořádku - doporučuji rozvod.

Jaké byly podmínky testu? 

Dívám se na obrázek Lucinky z Nýrska. Nemůžu si pomoct, přijde mi, že první úkol bylo "namaluj prasátko", takový vtipný "psychologický test" hlavně pro dospělé kolující po internetu. Psycholožka povzbuzena výsledky - velkým ocáskem značícím sexuální život, vybízí holčičku k začarování sebe, a poté ještě ostatních členů rodiny (mamka a sestra malovány úplně jiným stylem). Proč si to myslím? Dívka tam přece přišla, aby ji logopedka rozmluvila. Pochybuji, že ji při první hodině nechala samotnou v místnosti jen s úkolem "nakresli zvířátka, vrátím se za 30 minut".

Vidím, že všechny ocásky zvířat jsou dost nestandardní a chundelaté, nevyvozuji z toho tedy, hlavně s ohledem na věk, žádný závěr. Délka ocásku má ukazovat kvalitu mého vlastního sexuálního života, cizí přeci neposoudím ani podvědomě. 

V tom obrázku prostě žádné alarmující zprávy nevidím, spíš vnímám důležitost otce pro dívku a asi trochu nezájem matky věnující se spíše sestře. "Dotýká se prase oslíka?" Na kresbě u sebe - ano, dotýká se. Mnohem správnější a hlavně ne subjektivní otázka pro test by byla: "Jak se k sobě chovají oslík s prasátkem?" Holčička je přeci chytrá, dokázala by na to odpovědět. Vynechávám to, že to měl být kůň, dívka ho jen neumí nakreslit. Na to se "logopedka" nezeptala a ani se neptala, co pro Lucinku znamená prase.

Zadek je přeci jen část těla!

Celkově se opomíjí faktor, že děti si často vymýšlí a v 5 letech je jejich život plný fantazie, svět vnímají jinak, než my dospělí. Sousedky syn ve školce nakreslil vyšpulenou prd**. "Jej, kde si to viděl, Vašíku?" "Tatínek mi to ukazoval na internetu!" … Už voláte sociálku? Příhoda je z období halloweenu, klučík s otcem prohlížel na googlu pro inspiraci obrázky vydlabaných dýní a jedna z mnoha holt byla upravená jako zadek, který mimochodem chlapec (zatím) vnímal pouze jako část těla, podobně jako ruce a nohy a až touto příhodou se naučil, že zadek se nekreslí.

Lucinka se naučila, že prase není obyčejné zvířátko, ale symbol smilstva.

Jak probíhaly konzultace s psychology?

Jak se tedy mohlo stát, že i psycholožka sdílela názor logopedky? Jednoduše, zapůsobil pygmalion efekt (stane se to, co očekávám). "Mám tu kresbu holčičky, kdy má otec prase dlouhý ocas a ona je osel - to je zneužívání, viď?" Jestli opravdu došlo k nějakému dalšímu vyšetření (určitě nic odborného s dostatkem času, to by bylo ve zprávách uváděno), tak pod dojmem "kdo hledá, najde". A zrovna v této oblasti se vždycky dá něco najít…