Mizerní norští pěstouni

Inzerát: Chcete dítě? Vše zařídíme a dáme Vám 500.000 - 550.000 NOK za rok, nezdanitelné bonusy a týden letní dovolené k tomu.

Často jsem obviňována, že nesnáším české pěstouny, zejména ty na přechodnou dobu. Není to pravda. V Čechách jsou kvalitní, dostávají dobrá školení a v mnoha případech dětem skutečně hodně pomohou - uvažujeme-li v rovině "klokánek" je lepší než ústav a pěstouni jsou lepší než zařízení pro okamžitou pomoc. Nechám teď stranou, že by rovnice měla pokračovat s "rodina je lepší než pěstouni"* a rovnou řeknu, čeho se skutečně bojím. Nejsem si vůbec jistá, jak dlouho to takto s pěstouny zůstane při tom tlaku na velmi rychlé získávání velkého množství dalších a dalších?... Aby to tu nakonec nebylo jako v Norsku!

INZERÁTY "CHCETE DÍTĚ?" NA TWITTERU I VELKÝCH WEBECH 

Inzeráty "hledáme pěstouny" jsou v Norsku velmi časté. Údajně běžně vyskakují jako reklama na facebooku a často jsou i v novinách. Některé soukromé organizace ale už doslova neví, co udělat proto, aby těch pěstounů měli co nejvíce, tak dávají na twitter posty typu: "Chcete dítě? Máme více než tisíc na výběr!". Podobný status postoval např. Lars Fengsrud, majitel organizace Familiehjelp AS. Kontroverzní reklamu už smazal, ale klidně dál inzeruje na Nory velmi oblíbeném serveru finn.no, kde hledáte všechno, jen ne děti.

Konkrétně jeho inzerát se všemi podrobnostmi je důkazem, jak moc je práce pěstouna v Norsku lukrativní. Nabízí totiž roční plat 500.000 - 550.000 NOK (1 NOK = 3 Kč), nezdanitelné bonusy, proplacenou dovolenou... Plat a ty další podmínky odpovídají pozici, kdy člověk standardně musí být vysokoškolsky vzdělaný odborník s 10 lety praxe. Skutečně výhodné vzhledem k tomu, že je to "bezpracné"**, protože totéž musejí dělat rodiče svých dětí zdarma a ještě navíc chodit do práce. Doplním, že tento inzerát je určen na získání dlouhodobých pěstounů, kteří to pak mají jako hlavní činnost a musí být s dětmi doma, nicméně vedlejší pracovní poměr a podnikání to vůbec nevylučuje.

PĚSTOUNEM MŮŽE BÝT DOSLOVA KAŽDÝ

Aby se člověk v Norsku stal pěstounem, musí absolvovat kurz PRIDE (Parent Resources for Information, Development, and Education) v délce 30 hodin. Nepodařilo se mi zjistit, jak tyto kurzy probíhají, jestli jako u nás i se sebezkušenostním výcvikem atd. (u nás je delší - 48 hodin), celkově jsou ale nároky na pěstouny podle BufDir (Ředitelství ve věcech dětí, mládeže a rodiny) opravdu minimální - zletilost, bezúhonnost, dobrý zdravotní stav, zázemí. Může to být nesezdaný pár, jen samotný muž nebo homosexuální pár. Zajímavostí je, že u přechodných pěstounů (povoleni jen na 61 dní) jsou nároky mnohem vyšší, nesmějí už pracovat ani na vedlejší pracovní poměr a podle dostupných informací mají i nižší plat než ti dlouhodobí. 

Neraduji se, že jsou protežováni dlouhodobí pěstouni, protože v Norsku to neznamená, že by se dětem rodina (= kompletně celé rodinné prostředí) už neměnilo. Jak dnes ukázal Zdechovský, barnevernet přesouvá děti i 5x! Styky s původní rodinou leckdy až úplně zakáže, což dokazují mnohé známé příběhy i třeba bývalá pracovnice BV. Norko se tak dopouští porušení Úmluvy OSN o právech dítěte v bodě "být v kontaktu se svou rodinou".

MIZERNÍ NORŠTÍ PĚSTOUNI

Spojí-li se velká poptávka, skutečně motivační podmínky, nízké požadavky a školení neznámé kvality, musí být každému jasné, že brzy dojde k nějakému průšvihu. Ne ale pracovníkům barnevernu, kteří podle všeho věří, že jsou pěstouni neomylní. Zde se dostávám k nadpisu článku. "Mizerní pěstouni" jsem si dovolila říct hlavně ve vztahu ke slovu mizerové. 

Seriózní deník Aftenposten totiž přinesl informaci, že bylo různou měrou potrestáno 42 pracovníků barnevernu, protože dopustili, aby bylo těžce zneužito 52 dětí. Pěstounům bezmezně věřili a jejich práci nekontrolovali! Ignorovali hlášení dětí a ve dvou případech se prokázalo, že je ani nezaprotokolovali. Jedná se zde už o padlých rozsudcích, takže žádné "známe výpověď jen jedné strany". V článku se i píše, že k těmto informacím se došlo pomocí studie, norské orgány statistiky  o "zneužívání dětí pěstouny" nevedou.

V článku se pak dají najít konkrétní výpovědi a příběhy dětí. Mrazí z toho! Často i z výše (spíš "níže") trestu.

Myslím, že je na místě se ptát, kdo ochrání děti před činností "ochránců"? 

*ani omylem nejsem proústavní, jsem "prorodinná" = zastánce toho, aby se pracovalo s rodinou, školili jsme rodiče a peníze se spíše "investovali" do sociálního bydlení apod. než soukromých organizací...

** slovo překopírováno z překladu Nora (mnou doplněno o uvozovky...), který mi dodal platové srovnání. Při jeho interpretaci je nutné si uvědomit, že jde o norské prostředí, kdy je dítě drtivou většinu času v péči institucí (škola, kroužky...).