Díky moc. Děkuji všem, kdo se angažují pro návrat Zdravého Rozumu do řešení v tomto tématu. Protože sociální inženýrství je nebezpečným útokem proti naší civilizaci, proti odpovědnosti jednotlivce, ve prospěch nárůstu moci úřední mašinérie, byrokracie i lidských typů - kdysi "domovní důvěrnice".

Díky za hodně odkazů. Využiji.

Rádo se stalo!

Někde jsem četla větu, že Nor nechodí pro peníze do banky, ale do fronty na pěstouny. Nedělají se výzkumy po celém světě, kolik pěstounů a adoptérů zvládne vychovat svěřené děti a kolik je psychicky až fyzicky týrá. Pokud nějaký někde je, tak se uvádí průměrně 50%. To jest každá druhá rodina. Nevím, kde se bere odvaha v Norsku říkat, že pěstounství je lepší než bio rodina (zvláště když se tam děti odebírají za velmi obskurní záležitosti). Příprava na pěstounství a adopci má být kvalitní. Vždyť přeci takoví rodiče přijímají dítě odložené nebo dokonce odebrané pro vážné důvody. To ještě děti s traumaty a k tomu jiné geny. V Norsku selhává celý systém. odebírání i doprovázení těch, co si odebrané děti berou. Jejich příprava i kontrola. U nás je to lepší. Přesto bych zpřesnila větu, že příprava je kvalitní. Přes menší organizace projde za rok třeba jen 40 žadatelů, tím pádem většina jde přes OSPOD. U OSPOdu je to různé. Někde to dělají dobře, někde ne. Je kontrola? Doprovázejí ty rodiny? Adoptéry nikoli. Ti odnesou dítě a nemusí se dál ničeho zúčastnit. Pěstoun, který nesouhlasí s doprovázející organizací (třeba právě, protože mu něco vytkne), může jít k jiné. Je tedy také těžko kontrolovatelný a doprovázený. Ani tedy u nás systém není vychytaný. V Norsku je to doslova průser.

Hlavně nedopustit, aby se našim neomarxistům a norským fondům podařilo podobný systém protlačit v ČR.