V dubnu letošního roku uběhne 90 let od slavnostního otevření Velkého sálu Krušnohorského divadla v Teplicích v roce 1924. Při této příležitosti vyšla v tehdejších hlavních teplických novinách Teplitz-Schönauer Anzeiger mimořádná příloha, která slouží jako zdroj informací pro tento článek.
Vše ale nejdříve popořadě. Původním teplickým divadlem bylo Zámecké divadlo, nahrazené v letech 1872 až 1874 neorenesanční stavbou architekta Bernharda Schreibera. Původní Zámecké divadlo již nevyhovovalo potřebám rozrůstajícího se lázeňského města, v němž mělo o divadelní představení zájem stále více lidí, především ze střední vrstvy. Nová budova divadla, která byla postavena v Lázeňském parku (něm. Kurgarten) v ulici U Císařských lázní (něm. Königstraße) svou kapacitou potřeby tehdejší doby splňovala. Díky tomuto novému divadlu, v jehož budově sídlila mezi Tepličany i lázeňskými hosty vyhlášená divadelní kavárna, se stala divadelní kultura součástí společenského života Teplic. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 21. května 1874 hrou Die Karlsschüler za přítomnosti představitelů Teplic (např. starosty Karl Uherra, radního Karl Stöhra atd.) a Šanova (starosty Franze Waageho, radního Adolf Modrey atd.).
Divadlo zakořenilo do teplického městského života. Málokdo nebyl na nějakém představení nebo alespoň nenavštívil divadelní kavárnu (jak by taky ne, když se téměř denně konaly na nedalekém koncertišti v Lázeňském sadu koncerty lázeňské kapely). Pro město tak známé, s obyvateli s láskou pro kulturu byla ztráta divadla v roce 1919 pohromou. V noci z 31. srpna na 1. září divadlo vinou špatné manipulace s lampou začalo divadlo hořet a dosavadní centrum teplického společenského života bylo za pár hodin v troskách. Veřejnost byla touto událostí šokována, neboť divadlo navíc vyhořelo před očekávanou podzimní sezonou a bylo zřejmé, že zimní sezóna, již bylo zvykem trávit v prostorách divadla tam příštích několik let trávena nebude.
V době kdy bylo přirozené trávit většinu času ve společnosti bylo divadle ve městě podobném Teplicím nezbytné. Snahy o postavení nového divadla se objevily nejen z řad veřejnosti, ale i představitelů města. Ačkoli v rozpočtu města nebylo peněz nazbyt, 7. května 1921 rozhodlo městké zastupitelstvo o přijetí projektu na nové divadlo, vytvořeného architektem Rudolfem Bitzanem. Požadavek představitelů města byl jasný - město si nemůže dovolit investovat velké prostředky do budovy určené pouze pro divadelní představení, nové divadlo musí být multifunkční, lépe se využije a lépe se uživí. Projekt Rudolfa Bitzana, vybraný zvláštním Výborem pro stavbu divadla (něm. Saalbauauschuss), tedy počítal s budovou za 14 miliónů Kčs, s Velkým sálem pro 1081 diváku (s možností rozšíření na kapacitu 1326 diváků), Malým sálem, kinem, vhodným divadelním zázemím, tanečním barem, pivnicí, kavárnou a restaurací s patřičným zázemím. Pro svou víceúčelovost se pro pojmenování celé budovy používal název Stadtsäle (český dobový ekvivalent byl Městské sály). K realizaci celého projektu byl přizván z Německa Adolf Linnebach, který při stavbě dozoroval a v projektu navrhl technická zařízení. Na stavbu byla vzata městská půjčka, vydán dluhopisy, příspěvky pomohly jak okolní obce, tak i jednotlivci. Pro účely stavby vzniklo konsocrium firem R. Blaschke & K. Rieger & A. Jankowski, jehož prvním úkolem bylo odstranit ruiny původního divadla.
Poté již mohla výstavby nové moderní železobetonové budovy začít.
Stavba pokračovala rychle, avšak nákladně. Původní rozpočet se musel navýšit ze 14 miliónů Kčs na 28 miliónů Kčs. Díky vysokému stavebnímu tempu mohl být otevřen první prostor, Kinosál, již 28. září 1923. Slavnostní otevírací ceremoniál Kinosálu se konal za přítomnosti starosty Teplic, Dr. Walthera, a vedoucího Kinosálu, pana Feixe. Po úvodním slovu následovala první projekce v Krušnohorském divadle - němý film Vilém Tell, za doprovodu menšího hudebního tělesa. Dnes již nevyužívaný kinosál v suterénu Krušnohorského divada nebyl zdaleka prvním kinem v Teplicích, ale byl kinem městským a ve své době nejmodernějším.
Dne 1. ledna 1924 byla slavnostně otevřena i divadelní kavárna a Malý sál. Nájemcem rozsáhlých restauračních prostor se stal pan Zischka z Mariánských lázní, vlastník tamějšího hotelu Esplanade. V rozhovoru poskytnutém redaktorům Teplitz-Schönauer Anzeigeru zmiňuje, že jeho cílem je udělat z nového divadla opět vyhledávaný cíl Tepličanů i lázeňských hostů.
Slavnostní otevření Velkého sálu a tím i celého divadla proběhlo v neděli, 20. dubna 1924 v 11h. Po mnoha projevech proběhlo první veřejné představení, Vorspiel auf dem Theater od Wolfganga von Goethe. Premiérovou operou Krušnohorského divadla byla téhož dne hraná opera Mistři pěvci norimerští od Richarda Wagnera. V dalších dnech proběhly také inscenace her Katja, die Tänzerin a Vilém Tell.
Divadlo bylo otevřeno a začalo sloužit veřejnosti. Svoji největší slávu Krušnohorské divadlo zažilo v druhé polovině 20. a v první polovině 30. let. Konaly se v něm i jiné než kulturní akce, například manifestace Sudetoněmecké strany (něm. Sudetendeutsche Partei), nacistické manifestace, i poválečná shromáždění.
Dnes se může zdát Krušnohorské divadlo na naše město příliš velké, poněvadž doba se změnila. Divadelní představení již nebývají pravidelně vyprodána. Není již tradicí chodit na kávu s rumem do divadelní kavárny. V Becher's baru již nehraje pravidelně taneční jazzový orchesr tak jako dřív a v kinosálu již nikdo nepromítá. Během plesové sezóny jakoby se však vrátily předválečné časy. Plné Krušnohorské divadlo znovu slouží svému účelu - být společenským centrem Teplic.
