V Teplicích před 100 lety | Vánoce

Po roce jsou zase Vánoce, svátky klidu a míru. Ne, že bych mohl příliš bilancovat uplynulé vánoce (přeci jen, zažil jsem jich pouhých sedmnáct), přesto ale mohu říci, že probíhají každý rok stejně. Příjemná rutina. Jaký byl však vánoční čas v Teplicích před sto lety, v roce 1913?

Velmi často slýchávám, že Vánoce jsou dneska jen o dárcích a vytrácí se jejich původní význam oslav narození Ježíše. Pojďme se podívat, jak to bylo dříve s dárky v Teplicích.

Rok 1913 není zas tak dávno. Již tehdy bylo v Teplicích několik kin, téměř každý obchod měl zaveden telefon a i zde jezdily vozy značky Laurin & Klement, i když jich nebylo mnoho. Skromné doby, kdy se dávala k Vánocům jablka, byly již dávno pryč. Přesto však mnoho Tepličanů nemělo peněz nazbyt. Děti dostávaly dárek, který se dával i na Mikuláše - kornout plný různých oříšků či exotické ovoce jako mandarinky, pomeranče apod. Vyhlášený obchod s ořechy a ovocem měl Carl Gellineck v Krupské ulici. Zájem byl velký, kdo nenakoupil včas riskoval, že chutné ovoce pro své děti nesežene. Rozhodně tedy stálo za to do obchodu na číslo 307 zatelefonovat a mít vše předem rezervované.

Zatímco děti z dělnických vrstev si musely vystačit s kešu oříšky, arašídy a banány, jiné dostaly dárky hodnotnější. Tehdejší tepličtí knihkupci s pýchou říkali, že nejlepším vánočním dárkem je dobrá kniha, a protože tehdy elektronické dárky neexistovaly, vydal se do knihkupectví Adolfa Beckera a Adolfa Bradera v ulici U Císařských lázní (tehdejší Královské) a Emila Seewalda v Dlouhé ulici leckterý Tepličan shánět dárky pro sebe a svou rodinu. 

Vedle pochutin a knih bodovalo také oblečení. Obchod Josefa Brünnlera v Alejní ulici č. 37 byl vyhledávaný zejména pro pletené čepice a svetry, zatímco Elisa Picková nabízela ve svém butiku naproti Císařským lázním kabáty a další oblečení, zejména pro ženy. I tehdy existovala velká konkurence. Dobře se během Vánoc dařilo tomu obchodníkovi, který měl dobrou pověst a větší reklamu v Teplitz-Schönauer Anzeigeru. Získávat si zákazníky větším sortimentem a nižší cenou bylo, stejně jako dnes, v Teplicích samozřejmostí.

Každý si ovšem nemohl dovolit koupit si během Vánoc nové oblečení, obzvláště, měl-li malý příjem a velkou rodinu. Štědré gesto udělala v roce 1913 správní rada Ústecko-teplické dráhy (Aussig-Teplitzer Eisenbahn). Díky vyjednávání odborů zastupujících zaměstnance s těmi nejnižšími mzdami (výpravčí, dělníky apod.) dostalo celkem 129 dětí od společnosti jako dárek boty a oblečení. Některé děti však takové štěstí neměly. Bylo mezi nimi například více než 70 sirotků ze sirotčince St. Josefsheim v Krupce. Díky vedení sirotčince se pro ně však podařilo získat jak materiální, tak finanční dary od teplické veřejnosti.

A co si nadělili dospělí? Fotoaparáty z obchodu Josefa Patrona ve Školní ulici, cvikry či jiné brýle z obchodu Optického institutu Reinholda Hahna v Krupské ulici č. 23, či pro dámy sady parfémů či prostředků na manikúru z kadeřnictví na Nádražní třídě č. 14 (dnešní Masarykově třídě). Každá žena však musela mít doma šicí stroj. Chtěl-li muž udělat své manželce opravdovou radost, šicí stroj značky Singer z obchodu v Dlouhé ulici č. 30 byl jasnou volbou.

Během prosince roku 1913 se konalo v Teplicích velké množství kulturních akcí. Tak například 21. prosince se v městském divadle hrála hra s názvem Všemocný Ježíšek a den na to proběhlo, jako již tradičně, v aule c. k. Státní reálné školy v Lesnické ulici (tj. dnešní Gymnázium Teplice v ulici Čs. dobrovolců) předčítání tradičních německých pohádek, doplněné o promítání. Dětské vstupné za 10 haléřů, pro dospělé za 20. Oblíbeným cílem Tepličanů byly také tradiční zabíjačky, které se konaly téměř v každém podniku (18. prosince se konaly například dvě, jedna ve Školní ulici v Trnovanské pivnici a druhá v 1. Plzeňské pivnici v Trnovanech).

Prosinec také přál výletům do Krušných hor. Ten kdo si koupil patřičné vybavení u Adolfa Ehrlicha v ulici 28. října, mohl si zajet zaběžkovat na Moldavu (nejdříve tramvají do Dubí a poté vlakem na Moldavu).

Mnohé již dnes neplatí, přesto se ale několik věcí nezměnilo. Stále se v Teplicích zdobí vánoční stromky, peče cukroví a na Zámeckém náměstí se v kostele koná o půlnoci mše. Přesně tak, jako v prosinci roku 1913.

Sestaveno z čísel teplických novin Teplitz-Schönauer Anzeiger z prosince roku 1913.