Mají děti a studenti co mluvit do politiky? Kdo a proč jimi manipuluje?

Studentská akce Vyjdi ven vzbudila spoustu emocí. Pozitivních i negativních. A zcela právem. Je naprosto jisté, že těmito dětmi (studenty) někdo už dlouho manipuluje. Já se k tomu dobrovolně přiznávám. Nekamenujte mě, prosím…  

Minulý týden se nemalá část studentů středních a vysokých škol vyjádřila k aktuální politické situaci v České republice. Sami si zvolili termín (15.3.), čas (pravé poledne) a způsob (přerušení výuky a shromáždění před školou). Nemá smysl si nalhávat, že 14-19letí středoškoláci nebo o něco starší vysokoškoláci mají dokonalé znalosti ústavy, dokonalé znalosti fungování veřejnoprávních médií či dokonalé znalosti politického zákulisí. Jistě mají také minimum zkušeností s ovlivňování sebe samých a jsou v dobrém slova smyslu ještě trochu naivní (což nezní moc hezky) či idealističtí (což zní trochu lépe). A také je v každé škole školní řád a v něm těžko najdeme oporu pro nějaká „politická“ shromáždění nebo stávky. Mnozí lidé jsou proto touto studentskou aktivitou pohoršeni – studenti se prý mají učit a basta fidli.

Já si to nemyslím. Považuji za neuvěřitelně skvělé, že studenti nejsou zalezlí jen ve svých učebnicích matematiky či biologie, že svůj volný čas netráví jen sledováním videí na youtube a posloucháním (pro nás dospělé neposlouchatelné) muziky ve svých sluchátkách. Že nežijí odtrženi od okolní reality. Jsem rád a příjemně překvapen, že vnímají své životní prostředí a mají chuť (odvaha je v tomto věku normální) se k tomuto životnímu (rozuměj politickému) prostředí vyjádřit. Nikoho neohrozili, nikomu neublížili a těch pár desítek zameškaných minut stejně musí dohnat. U maturity jim demonstrace jako výmluva asi nepomůže.

Někdo namítá, že to nemají ze své hlavy, že jsou manipulováni někým jiným. Moje dvě nejstarší děti se akce Vyjdi ven! účastnily. Samy a dobrovolně. Dozvěděl jsem se to vlastně až ex post. Nicméně dobrovolně přiznávám, že už 18 resp. 14 let jimi oběma cíleně manipuluji – říkám jim své názory a snažím se jít příkladem. Učím je poznávat různé věci a ctít určité hodnoty. Říká se tomu rodičovská výchova. Výsledkem je mj. jejich účast na uvedené akci. Jsem rád, že se za své děti nemusím stydět.