Oslavička

Nesmutni, já ti zítra přinesu asi milión fotek z oslavičky, což je asi jen slabá náplast, ale alespoň nějaká Lucy všechno super zvládla (a my jsme pomáhali), ale hlavně to zvládly děti, takže buď v klidu, alespoň máš na příští rok ozkoušené, že vlastně můžeš ve stínu višně popíjet vychlazené chardonnay a pohánět k úkolům ostatní členy rodiny 

Milý doktore, takhle se v tom splínu utopíte....

Vím, že se Vám stýská a nevím, jak bych Vás povzbudil, snad je tím, že napíšu, jak jsem kdysi prošvihnul Vánoce...

Byl jsem služebně na Blízkém Východě a měl se k rodině vrátit těsně před Štědrým dnem. Jenže na letišti v Tel Avivu nás ( mě a kolegu ) odchytili s tím, že odpovídáme popisu teroristů a nepustili nás do letadla. Mnoho hodin nás drželi pod namířenými kvéry - žádné diskuze, žádné telefony, žádná ambasáda.

Nakonec nás po několika výsleších propustili s tím, že máme 24 hodin na opuštění země. Jenže nás žádný stát v Evropě nechtěl přijmout (dodnes nevím proč ) a my ten limit splnili jen horko-těžko, díky Švýcarům, kteří jediní nakonec byli ochotní nás nechat nastoupit do letadla. Když to zkrátím, domů jsem dorazil přes Ženevu 27.prosince. Žena už byla pološílená strachy. Čekala mě 23. večer na Ruzyni a neměla celé ty dny jedinou zprávu o tom, co se mnou je. Jen to, že nás odvedla ozbrojená eskorta.

Závěrem

A proč Vám to píšu ? Vaši blízcí vědí, kde momentálně jste a vědí, že jste v bezpečí. Určitě se jim také stýská a z vlastní zkušenosti Vám mohu říci, že až to skončí a vy budete zase pospolu, budete na vaše "vězení" vzpomínat už jen jako na ošklivý sen, který Vám možná pomůže uvědomit si, které životní hodnoty jsou ty nejdůležitější.

Dobrou noc