Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 9a

"Všechny krásy Kota Kinabalu" - Den čtvrtý - Výlety jsou zpestřením každé dovolené. Také Petr zalistoval ve svém itineráři a poručil: Jedeme na výlet!  - Kdybych byl věděl, co mne čeká, raději bych zůstal doma!

Jak už jsem napsal, Petr si svůj výlet do Malajsie neomylně naplánoval už doma. Tím pádem nás hned druhý den po mém příletu do Kuala Lumpur nahnal na 5 památek. Pochopitelně i tady v Kuala Lumpur, na ostrově Borneo, měl pevné body svého pobytu, kterými se řídil. A my s ním... Protože jsme kamarádi a protože to svým způsobem bylo i nejlepší. Petr je zkrátka cestovatel.

Přesně o půl deváté (plus - mínus) přijel náš taxikář. Můj přítel Nie to domluvil s ním už předevčírem. Byl to na první pohled solidní, usedlejší chlapík. A to slibovalo poklidnou a bezpečnou jízdu.

Takže

• hned na začátku nás odvezl asi na dvě místa, která v plánu nebyla
• jednak si zapomněl doma mobil, takže nás svezl domů
• pak zajel na jiné místo, kde měl v autě uloženou svačinu

a v průběhu cesty

• porušil snad všechny dopravní předpisy, co znám:
• psaní sms a telefonování za jízdy
• překračoval rychlost, zejména na zpáteční cestě
• asi dvakrát projel na červenou
• jednoduchou čáru prostě ignoroval
• i tu dvojitou čáru párkrát přejel

Byl to zkrátka dobrý řidič. Jako v té anekdotě:

- A co ti špatní taxikáři?
- Nebojte se, špatní taxikáři už jsou dávno mrtví.

Takže stačilo nasednout a vyrazit.

V plánu jsme měli dvě, tři lokality. Naštěstí, jako "povinné" měl Petr jen dvě. Tím pádem jsme nebyli limitováni časem zas až tak hrozně, což se ukázalo dobře. Protože na konci výletu se dalo do deště. Teď jsme ale teprve na začátku a naším prvním cílem jsou malé lázně s vřídelním pramenem, někde v horách Sabahu, jak se jmenuje jeden ze dvou malajských distriktů na Borneo.

Tento Kinabalu Park není ovšem jen tak ledajaký. Je součástí světového kulturního dědictví zapsaného na seznamu UNESCO. Adekvátně je hojně navštěvovaný. A tak pokud chcete okusit léčivou sílu koupání se ve vřídelní vodě, občas musíte chvíli počkat.

Už samotná příroda v parku je okouzlujcí - tedy, aspoň jsem si to myslel, než... leč nepředbíhejme.

A pak tedy dojde na samotné koupání se - tedy spíš něco jako lázně.

Mnohem víc fotografií najdete v plném rozlišení v Galerii. Jiné tam naopak rozhodně nečekejte. Jako třeba pohled na moji polonahou postavu v plném rozlišení. Pro ilustraci jak vypadají vřídelní bazenky je toto dostačující.

Spokojeně se tedy rácháte, tu připusíte horkou vřídelní vodu, tu raději obyčejnou studenou... A vydržíte to tak půlhodinky maximálně a rozhodnete se, že se podíváte po parku trochu víc. Především tedy, že se podíváte na samotné vřídlo, jak vás šipky navádějí. Jenže hledejte ho! (Pochopitelně si vybavíte Vřídlo nebo aspoň kolonádu v Karlových Varech a jiných lázních).

A tak jdete a jdete a najednou přijdete k nějaké pokladně, kde po vás chtějí 5 RM (ringgitů) za vstup ("Zas už platit? Vždyť jsem platil u vchodu do parku," postěžujete si jako správný Čech.) No, zapatíte a jdete, v naději, že brzy to vřídlo uvidíte.

Jenže namísto toho jdete pořád jakýmsi kutlivovaným pralesem, chvíli s kopce, ale nejčastěji hlavně do kopce až... ("Safra, to vřídlo je pěkně vysoko!" frfláte.) ...až začnou bolet nohy i zkušenější turisty. Chvíli ještě fotíte místní květenu, ale i to vás v tom kopci přestane bavit a vy pořád jdete až...

...až to najednou nejde a vy stojíte v menší frontě turistů a...

maminko!

...to je visutý lávkový provazový most!

"No, dobrá," řeknete si, "pro jednou to přejdu nějak. Havně se nedívat dolů, nevnímat, že to houpe...a snad to nějak dopadne."

Přejdete to. Jenže za tím následuje další stavba v korunách stromů a další provazový most! A vy musíte dál!

A co hůř, nabo snad líp? Skupinka před vámi má snaživou, přeochotnou průvodkyni. A ta vám sdělí, že

• se nachazíte ve výšce 43 metrů
• těch provazových mostů je celkem pět!

A ve vás začíná hlodat podezření, že za tuhle hrůzu! jste zaplatili oněch 5 RM. Kdepak nějaký vřídelní pramen!

A tak jdete a soustředíte se hlavně na několik věcí.

• Pokud možno se nedívat dolů
• Nesvírat provazy příliš křečovitě jinak si odřete ruce
• Důsledně nechodit po tom samém prknu co Petr a pokud není zbytí, našlapovat opačnou nohou než on, aby se to moc nekývalo...šmarjájozef!
• A nedívat se dolů
• A nedívat se dolů
• A nedívat se dolů

Nakonec to nějak přečkáte a zahájíte toužebný sestup po kamenité cestě. To už vás bolí všechno. Takže před sebe pouštíte skupinu asijských studentů... Ještě, že aspon smysl pro humor se vám zachoval, protože s nimi neúnavně žertujete pro nás známým heslem:

Mládí vpřed!

Studenti se smějí... ale kdyby tak věděli, s jakým politickým režimem je to heslo spojeno. No, dosti o tom, hlavně že jste skoro dole a projdete zpátky kolem pokladen... Konečně jste dole!

A když už zase procházíte směrem k vřídlením lázním, váš zrak padne na jakýsi balvan s vyvěrajícím pramínkem vody (a ještě to blbě vyfotíte, takže to vyvěrání není vidět).

Pane Bože, tohle že je to vřídlo, kvůli kterému jsem se trmácel přes pět provazových mostků a zase zpátky?!

A tak není divu, že nasedáte do taxíku - řidič na vás poslušně čeká na parkovišti - a hurá na další výlet! A vy doufáte, že na čajových plantážích, kam jedete, vám už nic podobného nehrozí.

O tom však příště.

Kota Kinabalu National Park

---

Všecha foto: Martin Faltýn