Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 6

Kuala Lumpur - tak rozmanité město jste neviděli. Pořád tu mám co objevovat. Při letošní návštěvě se mi konečně podařilo navštívit Petronas Towers i jiná místa. Mělo to jednu vadu: bylo to s turistickým maniakem  

Řeknu vám, ten den jsem si připadal jak Japonci. Hrrr sem a hrr tam.. pořád se fotí a KDE jste to vlastně byli, to se podíváme až doma na fotkách.

A za ten blázinec může náš kamarád Petr (jinak skvělý člověk i kamarád, o tom nic - m.j. jako odborník dělá nesmírně záslužnou práci pro zdraví novorozených dětí). Jenže Petr se vytasil hned po mém příjezdu s mobilem a v něm seznam toho, co všechno musíme za ten jeden den mého pobytu stihnout!

Žádá relaxace, žádný odpočinek po 10 hodinové cestě letadlem!

Druhý den v 9 ráno můj malajsky "synovec" Habib předjel se svým autem malajské značky Proton. Byl jsem bohužel trochu rozlámaný. Pochopitelně po tom dlouhém letu. A ještě, protože jsem byl jaksi "navíc", spal jsem v obýváku, na zemi na matraci. Sice to bylo trochu tvrdší spaní, ale na druhou stranu to mělo dvě výhody. Jednak jsem si mohl klimatizaci nastavit podle sebe (teplota se blížila k 30.C i v noci) a nedohadovat se. A pak to hlavní: unikl jsem Petrovu chrápání. Patří do extra třídy a obdivuji všechny, kdo přitom dokáže usnout.

Do auta jsme se naskládali já, přítel, jeho sestra Teh a Petr... a v pěti - Habib jako řidič - jsme začali objíždět Petrův seznam. Předestřu, že to bylo celkem čtyři památky a na tu pátou - Orchidejový skleník - nedošlo jen proto, že příjezdová cesta byla zrovna uzavřená a muselo se dobře 2 km ke skleníku pěšky.

Začali jsme na oněch slavných Petronas Towers. Kdo plánujete cestu do Kuala Lumpur a návštěvu, doporučuji si předem zakoupit vstupenky na internetu. Netvrdím, že je beznadějně vyprodáno, ale pokud chcete určitou hodinu, je to nejlepší. Časové intervaly jsou po 15 minutách. Po předložení potvrzení o platbě (může být u cizinců ale také vyžadován pas a předložení použité kreditní karty) se zařadíte do fronty, projdete bezpečnostním rámem. Pak odevzdáte větší batožiny do úschovny. To není jen bezpečnostní opatření, ale také "prostorové" výtahy jsou poměrně malé. Jedna skupinka čítá tuším 15 osob a má barevně označené visačky.

"Zelení - nástup," zaznělo a my jsme se shromáždili v expozici u výtahů v přízemí. Chvilku před tím nás fotograf blesku rychle naaranžoval tuším, že před zeleným klíčovacím pozadím - několikrát cvaknul fotoaparátem a jeden z výsledků vidíte výše.

Dostalo se nám patřičného a podrobného poučení, shédli jsme výkladový film a pak hurá na exkurzi!

"Máme 15 minut - zelená skupina, odchod..." Takto a všelijak podobně nás vodila naše průvodkyně. Podařilo se mi pořídit sérii fotografií, včetně toho, že jsem zase proti své "objevil" jednu z funkcí fotoaparátu: vějířovité snímání. To vám fotoaparát naseká 3 fotografie v různých expozicích a doma si s tím pak prý pohrajete ve foto editoru. No já jsem si spíš pohrál s tím, že jsme zoufale hledal JAK to vypnout, abych zbytečně neplácal data na SD kartě. Podařilo se a tak jsem fotil a fotil.

Víc fotografií samozřejmě v galerii.

Až jsme dojeli přestupními výtahy na vrchol - 375m nejvyšší patro - porozhlédli se po suvenýrech; zakoupili již do desek zarámovanou výše uvedenou společnou fotografii... No a kdo chtěl, utrácel za suvenýry.

Pak následovala cesta dolů... zase pro změnu přes prodejnu suvenýrů a nakonec jste si vyzvedli batožiny. A mohli jste vyrazit do "velkého světa" nákupního centra Petronas Towers.

Nákupní horečce jsme odolali, vyšli z klimatizované budovy ven a trpělivě čekali, až Habib dojde pro auto. To už Petr horlivě listoval v itineráři svého mobilu a následně jsme vyrazili na další atrakci.

Tedy, abych vás neošidil, mezitím byl oběd. V suterénu obchodního domu, už ani nevím kde. Bylo to celé jídelní "město".. každý si zde vybral nejen podle chuti, ale i podle svého etnického či náboženského určení... Jenom tu evropskou stravu tady nehledejte.

Jednou z turistických atrakcí je Pasar Seni - Central Market. Zvenčí už pozbyl svoji osobitost a přizpůsobil se okolí. Ale uvnitř je to stále ještě ta pravá Malajsie - všehochuť zboží z Malajsie, Indonésie i "daleké" Indie.

Poté Petr zalistoval ve svém mobilovém itineráři a pronesl: Thean Hou Temple. Pochopili jsme, že se nezbláznil ani se nenaučil doma po večerech čínsky, ale že vyrážíme do moderního čínského chrámu. Abyste nemuseli zbytečně listovat wikipedií (stejně se tam o moc víc nedočtete), tak vám napíši, že chrám se budoval 1981-1987; je to tak zvaný šestihranný chrám a nábožensky směšuje tři východní náboženské směry: buddhismus, konfucianismus a taoismus. Kdybyste chtěli vědět, kolik to stálo, tak na naše peníze přibližně 40 milionů Kč. Zda to zato stálo, posuďte sami zde i v galerii.

Strávili jsme zde pár desítek minut, už nás skoro začínaly bolet nohy (mne tedy určitě), ale to už nás neúnavný Petr hnal na další pamětihodnost. Byla to Tegu Negara - památník válečným hrdinům 1948-1960, bojovníkům za nezávislost Malajsie a proti komunistickým silám.

Jak už jsem psal výše, Petrova energie se tím zdaleka nevyčerpala. Od další jeho plánované "atrakce" nás uchránilo to, že přístupová cesta k Zahradě orchidejí byla uzavřena a muselo by se daleko pěšky. Paradoxně, zrovna tahle atrakce mne mrzela, protože orchideje miluji. Dokonce od dob, kdy jsem jako kluk četl od Františka Flose trilogii "Lovci orchidejí". Samotný třetí díl pojednává právě o hledání orchidejí v Malajsii. Kde bych si kdy v životě pomyslel, že se tam podívám!

Tím výlety pro ten den skončily. Ale alespoň jsme jeli na autobusové nádraží koupit jízdenky do Penangu... Přiznám se, že to "mraveniště" už bylo i pod moje rozlišovací schopnosti.

A finále bylo ve známém fast foodu - tak jsme to vzali drive-in. Dali jsme si specialitu "korejský burger".

Něco podobného teď máme u nás, ale nikoli s tou kari omáčkou. A věřte mi, pálila jako čert. Docela jsem se děsil, že "pálí dvakrát", protože nás druhý den čekala letecká cesta na hlavní cíl našeho, tedy především mého, výletu do Malajsie - desetidenní pobyt v Kota Kinabalu, letovisku a hlavním městě malajské ostrovní části Borneo, nazvané Sabah.

A ještě dodám, že i když frflám, tak se na Petra s jeho našlapaným itinerářem vůbec nezlobím a  chápu ho. Pobyt je prostě potřeba maximálně využít - kdoví, kdy se zase do Malajsie dostane. (A z mé strany to berte spíše jako literární prvek, kterým se snažím vyprávění trochu pohnout dopředu.)

Malajsie 2019 - Kuala Lumpur

-----

Všechna foto: Martin Faltýn