Kapitola 1. Začínáme od konce. - Ano, konečně jsem po 3 týdnech cestování doma. Rozhodl jsem se tentokrát opravdu se věnovat dovolené a nikoli třeba psaní blogů, protože na konci stejně zjistíte - co?
Už při návratu, na pražském letišti "Václava Havla", při pohledu na ty "taxikářské hordy" energicky rvoucí kufry (a peněženky) cizincům, jsem si říkal - co je mi tu divného. Doteď jsem trávil 10 dní v ostrovním městečku Kota Kinabalu - což je ostrovní region Sabah státu Malajsie Borneo. (Kdo nevíte, Malajsie není jen pouze onen známý poloostrov, ale také právě malá část ostrova, v sousedství s Indonésií.) Zdejší taxikáři jsou sorta úslužná, společenská. A i když ceny jsou smluvní a taxametr nikdo nezapíná, můžete se spolehnout, že ceny jsou sjednocené a maximálně se mírně liší od počtu lidí a případně sociálního vzezření průměrného turisty.
Takže z našeho hotelu C´Haya nedaleko letiště stála cesta do centra průměrně tam i zpět 30-35 rinngitů. (Kurs je přibližně 1 ringgit = 5,6 Kč.) V jednom případě jsem zřejmě padl řidiči do oka, takže z centra nazpět jsem to "urval" za dvacku. A, nebo měl dobrou náladu a před tím dobrý kšeft. Stalo se vám něco podobného s neznámým taxikářem někdy u nás? :)))
(Pro hnidopichy, ještě existují bankovky v hodnotě 10, 50 a 100 ringgitů. K těm nejvyšším se dostanete např. pokud si vyzvedáváte - a bezpečně! - bankovky z bankomatů.)
Úslužnost a přirozená ochota malajských taxikářů je prostě "norma" a na místě. Tady se nemusíte bát, že vás "natáhnou" a pokud se rozhodnete např. pro celodenní výlet, jako my, tak vás to také nezruinuje. Za den jsme se dohodli na 300 ringgitech (cca 1,700 Kč), což se nám nakonec za tu dobu i ty kilometry zdálo natolik "málo", že jsme sami od sebe, ve třech, předali ještě padesátku (čili necelé tři stovky na naše). A řidič byl blahem bez sebe a po celých 8 dní z oněch 10 jsme se na něho mohli 100% spolehnout, že kdykoli jsme zavolali, přijel pro nás a odvezl, kam jsme potřebovali.
Městská doprava na Kota Kinabalu? Ano existuje. Ale nikdy jsem nezkoumal kam to jezdí a jak to jezdí. Údajně, dle slov kolegy, který tam byl s mými přáteli již před 2 lety, se prostě jezdí a čeká se dokud se nenaplní minimální počet cestujících. A jezdí se minibusem. Byl to pro mne něco nereálného jako chiméra či Lochnesská záhadná nestvůra... Až teprve poslední den pobytu se mi poštěstilo ten minibus spatřit.
Jak jezdí tito řidiči v Malajsii nevím.
Já jsem se pro změnu o pár dní později kodrcal z letiště autobusem, tou pražskou MHD směr metro Zličín... řidič šlapal na pedál, jako když původně jezdil s náklaďákem a my nebo kufry, či oboje, jsme lítali div ne celým "salónem". V zatáčkách vás to vyhazovalo ze sedačky... no zkrátka, pražská MHD. Ale taxikáře prostě nepodporuji.
Za tu ušetřenou tisícovku z letiště na Prahu 9 jsem se vypravil hned druhý den do Makra nakoupit něco málo jídla. Protože znáte to: po návratu z dovolené, lednička i spíž spíš vyjedené.
Pražská shoppingová kultura v Makru mne hned obohatila o jeden neopakovatelný zážitek z oddělení chlazeného masa. Obhlížel jsem kuřecí prsa a vedle mne najednou začal povykovat takový postarší vysušený chlápek:
- Tohle je z Polska, tohle je od Babiše... to nechci! A vypadá to, že tu nic jiného nemají. - odplivl si slušně.
Když jsem jej o několik minut později potkal jak se přehrabuje v rajčatech, měl jsem tisíc chutí se ho zeptat, jestli taky nebude kupovat ta od Babiše, a která že to jsou.
Pro změnu vám přidám foto z malajské tržnice "od babiše" - ať víte, jak to vypadá tam, i když hygienici a ČOI by z toho asi dostali psotník (a ne že bych jim to občas nepřál, protože nic se nemá přehánět).
Když to ovšem porovnám s nabízenou kuchyní, tak se mohou jít vycpat všichni ti slavní restauratéři a kuchaři, včetně jejich mišelinských hvězdiček. Průměrný malajský kuchař - prodavač - uvaří líp a chutněji, než oni.
Kupodivu, i ten fastood, stejné značky jako u nás, chutná kvalitněji a všechny porce jsou znatelně vetší.
No a když k tomu všemu připojím, že se u nás opět demokraticky protestuje... tak nakonec zjistíte, že jste opět v Čechách a mnoho se tu nezměnilo! Mohu vám říci, že jedním z nejpozitivnějších momentů celé dovolené bylo to, že jsem prakticky ani neotevřel internet, abych zjistil "jakpak je dnes u nás doma".
No a proč tedy z Prahy přes Istanbul do Malajsie? Dozvíte se příště... (nejpozději v pátek).
A téma druhé části? "Tajemství istanbulských očí".
Všechna foto (příště už i s galerií): Martin Faltýn
