Jak v poslední době spíte? Mohl bych si občas namlouvat, že my starší a staří lidé už ten spánek nemáme tak dokonalý. Ale dotazem u svých generačně mladších známých zjišťuji, že tu “kvalitu” spánku máme v poslední době podobnou.
Nevím proč, ale už jen málokdy spím na jeden zátah. Častěji se spíše v noci probudím – mohu to přisoudit například ledvinám. Naštěstí, většinou hned potom opět usnu.
Je zvláštní, jak člověk přitom subjektivně vnímá čas. Chodím zpravidla spát kolem půlnoci, někdy se probudím třeba v jednu a mám pocit, že jsem dokonale vyspalý. Pak se probudím třeba ve 4 a převládá únava. Přitom se třeba jedná o jednu a tu samou noc.
To, že třeba v tuto chvíli někdy od 11 večer vyje v bytové jednotce nad námi pes, naštěstí na to zda usnu nebo ne, nemá vliv.
Když už mám pocit, že bych nezabral, pouštím si Hajaju. Pro mladší generace: to není žádná japonská relaxační hudba. Ani nová skladba kapely Mirage. Hajaja se v šedesátých letech označovalo čtení pro malé děti na dobrou noc. Zpravidla v 7 večer. Nejslavnějším Hajajou byl v tomto směru Vlastimil Brodský. Jeho uklidňující, posazený hlas fungoval na spánek dětí dokonale. - Dnes už si ovšem pohádky nepouštím, ale poslouchám vybrané, oblíbené audioknihy.
Zdají se vám sny? Mně určitě také. Naštěstí si je nepamatuji. Až na opravdu drobné výjimky.
A sny jsou na mne hodné, nezdají se mi žádné děsy a příšernosti. Nikdo mě ve snu nepronásleduje, nepadám do propasti, nepotácím se lesem plným příšer.
Možná to bude tím, že se před paní podobným věcem vyhýbám. Ne jako jeden můj známý když mi na chatu napíše, že dokoukal film a že jde spát. Ptám se ho na co se díval a většinou mi pošle odkaz na filmovou databázi na akční nebo hororový film. (Předevčírem například poslal odkaz na film Past z roku 1999. Snímek neznám, ale stačil mi potemnělý obrázek hrdinky vykračující si se zbraní připravenou výstřelu. Opravdu ideální film před spánkem.) Pak si kamarád stěžuje, že špatně spal, že ho vyruší každé šustnutí v domě…
Jak říkám, většinou si své sny nepamatuji. Ale zrovna jako s uděláním, ten dnešní ano. Do určité míry.
Jsem si vědom, že podvědomí reaguje na určitě události a tak by mě nemělo překvapit, že jsem se ocitl na jaké si závěrečné zkoušce na blíže neurčené vysoké škole. Nevím proč si tentokrát pamatuji tuto fantasmagorii poměrně dobře. Zkušební písemka. Vím, že jsem dostal otázku s jediným slovem: Hepasesis.
Začal jsem, nevím proč pouze na levou polovinu stránky vypisovat poznámky. Téma jsem ovládal, psal jsem hustě a bylo to něco snad filozofického. Jenže pak dozorující vyučující na chvilku vykoukl ze dveří a já se zeptal mého spolu sedícího: “Je to dobře?”
“Ty jsi se zbláznil," zněla odpověď. "Vždyť se přece jedná o chorobu. Způsobují ji bakterie hepasesis virginitis nebo “…ia… alis”…” Zmlknul. Zkoušející se vrátil do třídy.
Rozjel jsem se s psaním na pravé polovině stránky, tentokrát jsem přepnul mozek na téma bakteriálních chorob a taky mi to celkem šlo.
Bylo to celé snová blbost na entou. Dokonce do té míry, že když jsem se pak ráno probudil – začal jsem ono slovo hledat zcela vážně na internetu. Tady o tom máte důkaz.
A jak ta moje snová magořina dopadla? Budete se divit. I když už to vlastně víte, díky názvu tohoto blogu.
Když jsem přišel ke zkoušejícímu, prohlédl si levou přeškrtnutou část i pravou a aniž by cokoli komentoval, zeptal se mne: “Berete za 3?”
Spokojeně jsem kývnul, a spal jsem prostě dál. Tentokrát v reálu.
Přeji hezký týden, pokud možno bez magořin nejen ve snu. Hlavně klid a pohodu.
