Ve 32. století př. n. l. se děly věci velké!

Zase mi to blbne. Ne letošleh, ale časovník. Copak dusíku mám v tlamovohozu dost a dost. Ale bez časovníku se dost dobře lítat hvězdicema nedá. Tak sebou kecnu tady na tu koulokuli. Snad někde najdu dostatek živin interčasovače.

1. Sedám. Trochu to zasmrdí a šlehne, to je fakt. Asi budu muset seřídit i podpalovač paliva.
Oblíkám si tlamovohoz a pajdám se ven. Atmosféra koulokole není moc přívětivá. Napřed jsem se musel vyhnout spoustě jakési přelívající se blemcaniny takové modrácko-zelené barvy. Pak jsem to jen tak tak dotáh na tuhle planinu.
Sbíhají se ke mně místní primitivouši. Děs a běs. Sotva umějí rozdělat oheň, na klacku pečou něco zdechlýho a jakési obilí hrabou z vyhloubené jámy.
Tady živiny pro interčasovač nenajdu. Co s nima?
Na aktivátoru piktogramů vymakám na kus kůže pár obrázků. Jak udělat z šutru sekadlo, jak z kombinace zblemcaniny a hmoty udělat nádoby na to jejich oblí... a tak dál. Místní mudrc pokyvuje hlavou.
Zaháním tu bandu, hrabu se do letošlehu, kopu do čudlu podpalovače a mrsknu sebou o kus dál.

2. Stačím jen tak tak šlápnout na poskakovač. Kdybych to neudělal, tak ta banda co sebou plácá na zem na nějaký opuštěný placce nedaleko zblemcaniny, tak bych rozmáz místní divouše jako nic.
Zhodnotím jejich bydla i kulturnost. Na prd. Živiny časovače žádný.
Nechávám jim tu piktogramy jak postavit aspoň nějaký modlo-bydla, aby se nemuseli producírovat pod tím otravným vzduchem plným kyslogenu.

3. Letošleh poskočí dál. Zas nějaká placka ve zblemcanině, ale větší... A skáču sem a skáču tam i onde. Samý divouši.
Na všech třech místech furt ukazujou někam nahoru. Je mi jasný, že tím myslej můj letošleh...
Tak jim tam nechám zase piktogramy, jenom tak pro bžundu, jak maj postavit pěkný modlo-bydla. Jednou v díře, po druhý to obrátím jak poklop a do třetice jenom kopu obelisků kolem do kola: dokonce jim to pomůžu naházet na sebe. Ať si pak v budoucnu lámou hlavu jak to ti divouši dokázali.

4. Konečně nějaká banda divouchů, co se dostali ve vývoji o kus dál. Mezitím si škytne i časovník a hodí mě to ve vývoji tý koulokoule o něco vpřed.
Jenže s nima nic taky není. Žijou v porostech, sice postavili nějaký modlo-bydla. Ale furt na něco čekaj a občas si podříznou krk. Teda spís tělo a něco z něj vytrhnou. Ještě se to hejbe a teče z toho. Dotyčnej divouš pak zdechne. Divnej zvyk. Nic dál ale neplánujou.
Tak jim pikrogramem vyrobím něco jako řád kulatýho časovače... a nechám jim tu pár mejch automatů v tlamovohozu - aby si zvykli.

5. Takovej divnej divouch! Furt mával končetinama, vydával skřeky na mě... Vždycky se rozeběh a pak zase uskočil... Naprd mě. Opravuju podpalovač paliva, kvůli kterýmu jsem musel v nouzi přistát tady v těch horskách. Divouch se furt sápe na mě.
Začal bejt nebezpečnej. Tak jsem ho trochu šlicnul až zdechnul. Chrstnul jsem na něj trochu tý místní zblemcaniny. Hned to ztuhlo.
A byl klid. Až ho najdou, daj ho zas dhromady. Teď by mi jen překážel. Hotovo! Stačilo vyčistit křesadlo. Rychle pryč!

6. Sedám jinde a klouže to. Až se kolem mě rozjiskří. Místní divouši se o něco snažej, celkem brblaj, vypadaj na místní slušně ohozený.
Co potřebuju taky nemaj. Interčasovač už sotva bublá. K piktogramům jim automaty dávat nemusím. Jsou celkem chytrý a tak to ťukání dřívkem do kusu hmoty, co pak šlehnou horkem, pochopěj rychle. Brzy budou spisovat jedna radost.

7. Konečně! Letošleh po škytnutí interčasovače zase poskočí. Zblemcanina se hejbe skrz kus hmoty a po jejích stranách jsou dvě bandy kultivovanějších divouchů. A to co potřebuju je tady! Jen, jak se k tomu dostat? Adaptuji tlamvohoz na jednou duchou kápi, abych snadněji vylezl ven.
Už to mám! Pomáhám jedněm z nich. A jednomu. Stane se za to jejich nejvyšším. Dávám mu na hlavu nefunkční kopii mé kápi a říkám mu: "Odteďka jsi jako já - vládce hvěz. A vy se budete klanět mně a mýmu letošlehu a dáš mi za to živiny."
Přes noc s automaty dám do kopy takovou homoli z balvanů pevné hmoty. "To bude tvoje moc," říkám.
"A takhle zachytíš všechno co slavnýho jsi udělal." Dám mu do kopy pár piktogramů se zachycením všeho co je kolem. Žádný čárky do hmoty, ale pěkně ukázky a zobrazení.
Pak jim ukážu, jak vyrobit živiny. Pro mě i pro interčasovač. Naučil jsem je jak využít ty divné bobule a smíchat s tím co roste kolem. Pěkně do nádob z tý jejich hmoty. Zdobit to můžou zobzrazením. Dám tomu čas.
Podařilo se. Nádržka časovače je plná živin.

15. 4. 2009 - zpráva ČTK "Staří Egypťané vyráběli víno s extrakty z léčivých bylin"

Kopám do poskakovače. Letošleh zavyje naplno, zazáří to a konečně zase mizím do hvězdic.

Snad jsem tady nenatropil moc velkej bordel za tu dobu. A pokud jo, ať si s tím lámou hlavu jiný.

--------------------------------

Je mi jasné, že tento blog do rubriky "Věda" nepatří. Je to literární fikce. Ale je to i reakce na blog jiného autora v této rubrice. No reakce... spíš jsem oprášil staré spisovatelské sci-fi buňky a napsal to celé jenom tak, pro pobavení. Inspirující autor - viz odkaz - diskusi nepovolil, tak si dovolím následovat jeho kroky. - Obrázky jsou ilustrační fraktály renderované z mých foto grafickým programem.