V gramofonovém knihkupectví po druhé aneb Když housle hrají

Knihkupectví u nás v Hloubětíně na Praze 9 bylo mým nejen knižním, ale i hudebním osudem. Tady jsem v dětství doloval z prodavaček mé oblíbemé hity na gramodeskách a občas došlo k zajímavým setkáním.

V předcházející části jsem psal, jak jsem si koupil první singl - a rovnou snad první singl Karla Gotta. Ovšem, v mých představách se "Božský Karel" posléze odklonil od určitého stylu představovaného dalším jeho hitem Zdvořilý Woody.

Já osobně jsem spadl totiž do období country. Té kultivované, která u nás v jisté naivní podobě začínala. Mohly za to třeba Zlaté střevíčky Ivety Štaubertové, respektive filmová písnička Ivany Pavlové.

Teď nebudu rozebírat Waldemara Matušku, jehož písničky jsem nekriticky obdivoval. Ať to byly Růže z Texasu, Tulák se vrátil do San Franciska, nebo Slavíci z Madridu.

Do country zabrousili snad všichni tehdejší zpěváci, ale i hudebníci.

A také film a nebo třeba jen televizní filmové inscenace, jako třeba Magnetické vlny léčí. V hlavní roli s Janem Werichem, s Jiřím Sovákem... ale také s Evou Pilarovou v roli barové zpěvačky. Ta písnička, stejně jako řada jiných country té doby, měla výrazné houslové sólo.

A to se mi na té písničce líbilo natolik, že jsem se vydal do knihkupectví, vymáhat po nebohých prodavačkách tenhle singl "Co ve městě se povídá". Naštěstí nepatřil mezi super hity, takže v prodejně byl dokonce na skladě. A nebyl podpultovka, jak se u jiných písniček či dokonce zpěváků stávalo.

"Tobě se ta písnička líbi?" ptala se mne prodavačka.

"Jo. Hlavně jak tam hrajou ty housle," odvětil jsem.

"No, vidíš," řekla. "To je můj bratr."

Tenkrát mi to bylo celkem šumafuk. Singl jsem koupil...

Ale později jsem třeba zaregistroval ony housle i v písničce Krajina posedlá tmou (v čase 1:08) a dalších ve snímku Suchého+Šlitra, Recital64. A navíc jsem tohoto houslistu občas viděl tu ve filmové písničce, tu ve filmu. Jako typ byl nepřehlédnutelný právě kvůli svým brýlím se stříbrnými obroučkami (Ve "Vlnách" je mít pochopitelně nemohl.).

Výrazně si zahrál na housle i ve známé komedii Světáci. (v čase 1:45), anebo ještě zde (v čase 6:00)

Čas plynul a já jsem přišel opět do knihkupectví. O dobrých 6-7 let později. Paní prodavačka tam prodávala stále. Nevím proč mne napadlo se zeptat:

"Jak se daří panu bratrovi?"

"Bezvadně. Žije ve Francii."

...tak proto už jeho housle nejsou v písničkách slyšet, napadlo mne.

No a pak přišel do kin filmový hit Pierra Richarda::"Velký blondýn s černou botou" (třetí vteřina od začátku, v červeném roláku) z roku 1972. V prvním okamžiku jsem nevěřil svým očím, ale přeci to byla pravda. Onen houslista, tady hrál! Jednoho z tajných z týmu Bernarda Bliera. 

Inu, sluší se, abych vám toho houslistu konečně představil - tedy alespoň jménem.

Byl to pan Bohumil Zoula.

Ale o mnoho víc jsem o něm nenašel. Životopis ani životní data mi internet nenabídl - možná v diskusi někdo připojíte něco víc.

Nejstarší dostupnou zmínku jsem našel u legendární skupiny Kučerovci. S nimi pan Zoula evidentně procestoval kus světa.

Česká internetová filmografie o něm příliš mnoho neuvádí, ani FDB ani ČSFD. I když "Magnetické vlny léči" zde nechybějí.

A tak asi nejzajímavější je, co z hlediska hudební produkce najdou o panu Zoulovi stránky Supraphonu.

Jiné internetové stránky aspoň uvádějí, že Bohumil Zoula byl členem těchto skupin:

• Skupina Karla Gotta  (1965-1965)
• Skupina Karla Duby
• Matadors

Podle mne i toto není zdaleka úplný výčet.

A poslední, co jsem nalezl, byly stránky, které se zmiňují o dvou zahraniční deskách - u hudebníka z Holandska, jménem Armand.

A to je více méně vše, co jsem po letech zjistil. Vše ostatní mizí...

Každopádně, nezapomenutelný "sound" houslí pana Bohumila Zouly je s námi dál.

Poznámka: Fotografie byly z článku odstraněny na základě upozornění adminů iDnes, dle Kodexu blogera. Najděte si tedy vše dle odkazů v článku.