"Pokud je ryba druhé jakosti," psal Bulgakov ve svém románu Mistr a Markétka, satiře na poměry v Moskvě, "pak to znamená jen jediné - že je zkažená." Za něco zkaženého zřejmě začínají považovat i jiní nás.
Velké věci se dají analyzovat právě prostřednictívm maličkostí. A divte se, i přes fast-foody.
Takže když jsem před nedávnem navštívil Liptovský Mikuláš, byl jsem překvapen "národní" akcí nadnárodního fast foodového řetězce, kdy mi doslova nabízel Maestro oštiepok z Liptova.
Na nadnárodní řetězec je to záležitost poněkud nezvyklá - o to více mne potěšilo, že jsem skutečně dostal jakousi krajovou zvláštnost.
Copak, šoupnout skrojek oštiepku mezi dva burgery, to zas takové umění není, ale že se kvůli tomu tiskne i krabička, to už svědčí přinejmenším o péči o lokálního zákazníka.
Samozřejmě, že se jedná o akci, kterou fastfood oživuje nabídku zákazníkům, stále stejnou.
Byl jsem proto zvědav na českou variantu. Namísto oštiepku se nám dostal švýcarský ementál. Nevím jaký specificky český sýr by tam měl být - olomoucké tvarůžky či niva jsou přeci jen trochu silný kafe...
Co mne ale zarazilo, byla krabička. Na rozdíl od té národní, slovenské, jsme byli odbyti jakousi krabičkou ryze univerzální... (a dokonce univerzální natolik, že byla se slovenským nápisem na boku).
Čili: Češi, trhněte si s vaší národností nohou! Ne, že bychom si od dob Švejka na to potrpěli - posledními národními patrioty byli snad národní buditelé F. L. Věka... (no dobře, až po Jiráska). Ale právě skrze tuto maličkost se projevilo, co si o nás tento nadnárodní fast-food vlastně myslí.
Michail Bulakov, píšící v inkriminovaném románu mimo jiné o poměrech v sovětské Moskvě během pokusu o kapitalistický socialismus "NEP", by o tom mohl napsat další román: o socialistickém kapitalismu v Čechách, třeba s titulem "Mistr a fast-food".
No, takže vám přeji 100% chuť - stejně si na tom pochutnáte jen jako a la fast-food. Rychle a zběsile.
