Naši místní kverulanti si klasicky stěžují na všechno a tak není divu, že jim vadí i socialistická produkce mohutně promítaná televizemi jaksi "napříč".
Trochu mi tím připomínají stranická usnesení nejrůznějších komunistických sjezdů volajících po "tvůrčích činech odrážejících náš dnešek". V daném případě tedy kapitalistický.
Nemusím se na toto téma mudroprdně rozepisovat tolik jako třeba pan Věnek Kulhánek. Odborná odpověď je totiž nesmírně jednoduchá.
Na většinu produkce po r. 1989 se nedá koukat.
Osobně tvrdím, že rokem 1989 čeští filmaři zapomněli filmovat; televizi nevyjímaje. To není mé záštiplné konstatování, zejména proto, že sám již nefilmuji. Pro šťouraly, k tomuto kroku jsem se rozhodl vědomě a cílevědomě v r. 1991 - obdržením výpovědi ze Státního filmu. Intuitivně jsem totiž cítil nikoli to, že již nebudu točit o soudruzích (s podobnými názory a přáními soudruhů dramaturgů jsem zametl již v r. 1986 po svém "socialistickém" debutu a tři roky mi trvalo - bohužel tím pádem pozdě - než jsem je dotlačil do historické látky na úrovni Markéty Lazarové či Kladivo na čarodějnice - ostatně dobrozdání režiséra Františka Vláčila mám schováno dodnes), ale intuitivně jsem vycítil, že to je konec systematické filmové tvorby.
A ruku na srdce: který z oněch filmů novodobých velkofilmů se každoročně opakovaně objevuje na vánoce?
Který z nich si Vy sami rádi a opakovaně znovu pustíte?
Budu rád, když jich napočítáte aspoň na prstech jedné ruky!
Byl jednou jeden král, Pyšnou princeznu, Princeznu se zlatou hvězdou na čele, Anděla na dovolené a na horách, Císařova pekaře, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Tři oříšky pro Popelku... atd. atp. si pustíte rádi vždycky. A na rozdíl od místních demagogů si troufnu zmínit i ty prvorepublikové fimy, s Vlastou Burianem, Oldřichem Novým a Hugo Haasem, coby svaté trojici komiků, v čele.
A ne nadarmo nám televize otáčejí kolem dokola televizní černobílou Popelku, barevnou Princeznu, která ráčkovala či Taneček přes dvě pekla, mikrokomedii Bohouše a jiné evergreeny, nakonec i toho kritizovaného Zemana... zatímco budou rádi když ta letošní premierovaná veledíla, ať již televizní nebo filmová, zreprizují příští vánoce a honem je raději uklidí do archivu. Záměrně nejmenuji - stačí se podívat na ten letošní televizní program.
Inu, možná to zachrání Filmové centrum České televize nebo oněch uzákoněných 300 milionů z rozpočtové díry vložených (nebo vyhozených?) do Fondu kinematografie.
Myslím, že odpověď známe předem všichni.
Nicméně, zázraky se stále dějí a naděje umírá poslední.
