Také máte pocit, že jste stále více okrádáni?

Tím teď nemyslím, když si z pochybného e-shopu objednáte mobil a přijde vám repasovaný šunt nebo taky nic. Míním tím ty firmy a jejich lidi, které se pokládají za přední nebo top... a zákazník pláče.

Možná JE to tím nastupujícím jarem... Připadá mi, že je kolem nás i v nás stále větší zmatek... a zmetek.

Pomíjím teď zcela moji stále se horšící povahu odporného puntičkáře, veci znalého profesionála, a koneckonců už brzy i stávajícího věčně brblajícího dědka.

Ne, o tom to opravdu není. Ale tak nějak celkově, a nejen sám, mám pocit, jako by se všichni kolem mně zbláznili. A jako by všichni zapomněli na své povinnosti, na své závazky a na svoji práci a povinnosti.

A nebo chtěli na ně zapomenout a snaží se "prostě" a sprostě si aspoň trochu přilepšit "toho pokakanýho štěstíčka" na úkor jiných.

Stále více v poslední době rozlišuji jednání solidní a nesolidní. A nevím proč, v posledních pár dnech se to nějak "nahrnulo".

1. případ

Začal bych mým oblíbeným, právě zakoupeným "biskupským chlebíčkem". To je pochutina, smutný vývoj jejíhož kvalitativního úpadku jsem s bolestí sledoval v průběhu několika let. Jako první to odnesla kvalita polevové čokolády, nárust ceny pochopitelně nepočítaje. Druhým znakem kvality byl stále se zmenšující objem tuků ve výrobku. I tady ovšem výrobci dosáhli brzy hraniční meze, jinak by se po dalším snížení tato "bábovka" změnila v drobenku. Velmi rychle se rovněž standardizoval obsah - namísto hrozinek a želatinových ovocných kuliček došlo pouze na hrozinky 2. kategorie.

Náš přední výrobce tohoto pečiva hrdě natiskl na obal "český výrobek". Nevím, možná to myslel jako ironické varování, abyste se příště takovým výrobkům vyhnuli. Proč? Posuďte sami.

Z fotografie je zřejmé nejen, že obsah tuku je na hranici drobitelnosti, ale že výrobce jaksi odrbal i polevu. Připomnělo mi to jeden humorný výrok kdysi pracovních známých, ale z nekřesťanských důvodů se omezím pouze na parafrázi: "Zákazník do spodu výrobku nevidí."

Tedy, většinou se nedívá. To jen debilně řešený obal mne nutí u tohoto výrobku jej vždy otevírat odspodu a tím pádem jsem na tuto novou odrbávku zákazníka přišel.

Chce-li, může ministryně Valachová do maturitních otázek z matematicky zařadit tuto úlohu:

Biskupský chebíček o rozměrech... je pokryt čokoládovou polevou o síle 1 mm. Firma vynechala na spodu výrobku polevu o velikosti 6x3 cm. Kolik korun ušetří firma za rok, při ceně kakaové polevy 35Kč za 250 gr ?

Na příklad. Příklad lze ještě jinak zkomplikovat a nechat třeba propočítat finanční "úsporu" za kakaové boby, cenou 2174 USD za 1 tunu atd.

A závěčná otázka by zněla: o kolik byl takto ošizen zákazník na jednom výrobku?

2. případ

Je relativně jednodušší. Byl jsem si dnes v lékárně kupovat "léčivý" čaj. Pak mi padla do oka cedulka, že při koupi dvou ks oné značky je vzorek aromatických čajl zdarma.

Čaje miluji odjakživa, i když rád mám i "dobrou brazilskou kávu", abych zase jednou uplatnil známý citát.

Ale zpět k čajům. Piji rád čaje černé, i bílé a zelené... speciální odrůdy, čaje ochucené i jinak smícháním ingrediencí připravené. V daném případě se jedná o vzorek ovocných čajů. A přestože znám několik značek, jejichž čaj je opravdu nějak ovocný, vždycky rád vyzkouším nějakou novou.

Nuže, v lékárně jsem čaje zaplatil, lékárník mi vrátil drobné i EET účtenku a začal se věnovat pokladně, aniž by mne dále vnímal.

"A dárek mi nedáte?" připomněl jsem svoji existenci.

"Jé, ano promiňte, já jsem zapomněl..." a zručně hrábnul za roh ke dveřím a vydal na pult krabičku.

- Kolik asi takových "zapomněl" zvládne týdně? - řekl jsem si. Dárek jsem přidal k léčovým čajům a šel. Bez komentáře. V paměti jsem totiž měl, co se mi stalo včera.

3. případ

Včera se mohlo měnit počasí, tak lidem nebylo dobře, nesoustředili se, byla to shoda náhod, nebo daní zaměstnanci jsou prostě lemplové...

Jednou za čas jdu s mým poloslepým malajským kamarádem do fastfoodu. Při jisté příležitosti - což není podstatné. Podstatná byla tentokrát objednávka - v čase, kdy je zde pouze snídaňová nabídka. A kamarád projevil přání si upravit nabízení kuřecí menu po svém a já se posléze se svým menu přidal.

Nuže, moje objednávka zněla:

1. kuřecí menu - t.j. kuřecí sendvič McMuffin, bramborová placička "hash brown" a kakao.

a já jsem si dal:

2. snídaňové menu  vajíčkové - t.j. míchaná vajíčka se šunkou a sýrem, hranolky a rovněž kakao.

To všem jsem si postupně navolil na dotykové obrazovce, zaplatil a čekal na výdej.

Čekal jsem a čekal jsem relativně dlouho. Mezitím ostatní zákazníci byli obsluhováni jeden za druhým... přeskočilo mne jich asi 5. Krátil jsem si čas pozorováním pracovního procesu slečny, která jídlo připravovala. Konečně došla řada na mne. A jelikož mám vždy ve zvyku si objednané kontrolovat, na chybu jsem přišel záhy:

"A kde je hash brown placička?"

Vydávající obsluha a přihližející pokladník se nahnuli na objednávkový list téměř synchronně, až jsem si začal připadat jako v komedii s Chaplinem, Laurelem a Hardym nebo bratry Marxovými.

"A jo, promiňte, prosím," zahuhlala nakonec obsluhující pracovnice. A placičku mi vydala.

Přesunul jsem se ke stolku. Kamarádovi jsem vydal jeho jídlo a otevřel svoji objednávku. I tady mne čekalo překvapení a zústal jsem chvíli poněkud "stife" - česky, "štajf".

Namísto pouhých vajíček se šunkou a sýrem jsem zíral na dva hamburgery. Chtěl jsem jít jídlo vyměnit - možná si řeknete, že bych byl pěkný hlupák - protože tohle jídlo je "lepší a dražší", takže jsem na tom vydělal. No... názor jsem změnil pár vteřin na to, ovšem z jiného důvodu. Chtěl jsem se totiž napít kakaa. A když jsem otevřel kelímek s horkým nápojem - zírala na mne káva. Průměrná, spíše pod průměrná ranní káva z fastfoodu... A to mne opravdu naštvalo.

Řekl jsem si, že tedy za trest, za to, že mne chtěli připravit o hash brown, že nedodali správný horký nápoj a že navíc přihodili to jídlo, o něž jsem původně nestál... že je tedy Osud potrestal a že to vyměnit nepůjdu.

Ale jako zákazník jsem tedy spokojený nebyl...

...a je zbytečné v diskusi mlátit prázdnou slámu na téma fastfoodů apod. - Vážení, já vám taky neříkám co a kdy máte jíst. - O diskusi o zdravých fastfoodech  se pokusila ČT24 ve zpravodajském pořadu - a ty žvásty zdravovědné aktivistky, která vypadala, jako že se v životě nikdy pořádně nenajedla, jsem vydržel poslouchat asi 30 vteřin. Na druhou stranu "vyváženě-lobbistický" tlak redaktorovy snahy prezentovat fastfoody i zdravou stravou byl dobrým PR, zejména při příležitosti 25 let první "restaurace" fast-foodu u nás.

Připomínám jen, že to bylo paradoxně v prostorách jídelny Academia, která po mnoho let důsledně nabízela potřebná jídla všem možným dietářům v Praze. Nevím, zda se některý z nich později dietně léčil konzumací hamburgerů...

Tolik na okraj, protože tentokrát - bystřejší z vás si toho jistě všimli - to není o fastfoodu jako takovém.

4. případ

Že v tom všem nejedeme sami, ale začínáme být světoví, to mi předvedl jeden zahraniční známý.

Před časem se mi s velkou slávou poclubil, že vyhrál! Dítě štěstěny - slevový poukaz na zájezd. Ta sleva činila nějakých 8 000 Kč. A co víc, poslal mi dokonce video odkaz na "losovačku". Cestovní kancelář měla reklamní show a promo jako hrom. A s velkou slávou zde nějaký ten pan šéf tahal z osudí několik šťastných výherců. A padlo i jméno mého známého.

A známý měl nejen radost, ale jelikož je doba dovolených za dveřmi, začal hledat u oné společnosti vhodný zájezd. Posílal mi své tipy, konzultoval, zařídil si už i volno ve firmě... nakonec mi poslal i foto onoho poukazu.

Něco mi tam nesedělo. Přemýšlel jsem a koumal, až jsem na to přišel.

"Hele," brzdil jsem jeho nadšení, "a přečetl jsi si taky tu poznámu drobným písmem, na co lze slevu použít?"

Text na přiloženém obrázku je téměř autentický. Jen jsem jej drobnými úpravami přeložil do češtiny.

"Last minute?" nevěřil svým očím známý. Cestovka mu obratem potvrdila emailem správnost této podmínky.

Zalistoval jsem i bez něho na onu nabídku "last minute". Cestovka pochopitelně zde nabízí neobsazené zájezdy, komplikované cílové destinace atd. Z jejího pohledu je to marketingově pochopitelné. Ale dávat toto jako výhru  v soutěži: Směrem k zákazníkovi je to prostě nátlakový "danajský dar". Tedy v daném případě - danajská výhra.

Česky bychom to docela obyčejně napsali podrazem a nebo odrbávkou.

Stane se to a stává se to. Jen poněkud nechápu, proč v posledních několika dnech to poněkud narostlo do nesnesitelných výšek.

Také máte pocit hořkosti, že jste stále více okrádáni?

A dodám poněkud smířlivěji:

Inu, Jaroslav Hašek by si ani v dnešní době nemohl stěžovat na nedostatek mateirálu pro své humorné a satirické články. Copak, humorné... ale když v tom člověk zrovna žije a je tím potrefeným...