Tak už jsem v důchodu - socialistickém
Říká se, že každý má v životě nezvratné osudové okamžiky... a je to pravda. Někdy si je připraví on sám, jindy zasáhne náhoda nebo rovnou dějiny.
U mne to bylo všechno dohromady.
Sám jsem se rozhodl, že chci studovat filmovou režii hraného filmu; beze všech předsudků a hlavně protekcí jsem se dostal na studium na filmové univerzitě v Moskvě - protože zasáhla náhoda. V polovině 70. let Ministerstvo školství nabízelo studium v zahraničí a filmová režie byla jedině tam. Prošel jsem si trojím martýriem zkoušek (ministerských, na FAMU a na VGIKu - jak se moskevská univeriza ve zkratce označuje). A pak hurá studovat - bez pomoci rodiny, odkázaný sám na sebe... a pár spolužáků.
No a po pěti letch studia a tří měsících čekání jsem dostal umístěnku - jak bylo tehdy pro zahraniční absolventy zvykem. Dostal jsem šanci začít přesně tam, kde jsem chtěl: ve Filmovém studiu Barrandov. Zatnul jsem zuby a tvrdě pracoval od píky jako asistent. A snažil se budovat si postupně a trpělivě cestu k režisérské profesi.
Aby po 10 letech tamějšího působení byl tzv. Státní film zrušen, r. 1991. My všichni dostali výpověď a já jsem učinil další rozhodnutí, že za daných budoucích podmínek, které jsem spíše tušil, než věděl, filmovat prostě nechci.
Ne, nešlo mi o socialistické myšleky a pod., jak byste si mysleli a jak si to nejen tehdy mysleli mnozí jiní. Na to jsem byl příliš vzdělaný a tvrdohlavý. Hornický film "Figurky ze šmantů" (má jedna humorně laděná povídka v něm, na zahraničním filmovém festivalu lichotivě přirovnávána k filmům Jiřího Menzla) byl nutným kompromisem a tím toto pro mne skončilo. Měl jsem přesně opačné představy co chci filmovat. Snad za všechno vám musí stačit, že zrušení Státního filmu mne zastihlo v tvůrčí skupině, uprostřed předvýrobních příprav na scenáři uměleckého hraného filmu o poslední křižové výpravě.
No a právě tady se ty křižovatky zásadně rozcházejí. Tehdy jsem se rozhodl zcela jednoznačně: žádné ukřivděnosti, žádné nedůstojné pobrekávání o zničené kariéře (tehdy to krásně předvedlo několik čerstvě rehabilitovaných umělců)... a dal jsem si heslo: Konec starých časů, kariéry a iluzí. Odteď to od života beru, jak to přijde. Ovšem, pouze tak, abych se za sebe a svoji morálku nemusel stydět.
A nemohu si stěžovat.
Nenarejžoval (ani nenarežíroval) jsem si miliony. Ale na druhou stranu jsem se důsledně vyhýbal umělecké prostituci, podbízivosti, žebrání o peníze... pokud něco přišlo, dělal jsem to spíš pro radost nebo že mě ukecali, ale zásadně jsem se živil a živím díky svým schopnostem a ne jinak. A co víc - poctivě a důstojně.
Pro mne bylo a je příjemné především cestování. Komu se poštěstilo podívat se prvně na západ rovnou do USA? Na řeckém ostrově Korfu jsem skoro jako doma (8x), podíval jsem se do Malajsie i do vysněného Japonska... a dalších nejen evropských zemí.
A tak jen tak z legrace si říkám, co by asi bylo kdyby?
Tak si představte, že by se tzv. sametová revoluce roku 1989 nekonala... a že bych u filmu ve Státním filmu vydržel. Co by se asi stalo?
Určitě bych natočil film o oné křížové výpravě. Na rovinu říkám, že to měl být film s velkými ambicemi. Dokonce jsem dostal v r. 93 ještě dobrozdání režiséra Františka Vláčila. A on se i nechal slyšet, že kdyby mu to dovolovaly okolnosti a zdraví, že by ten film natočil sám. K tomu jistě netřeba nic dodávat. A už tenkrát jsem si říkal, že je to film na amerického Oskara. Kdo ví?
Určitě bych se vrátil ke scenáři podle knížky mého kamaráda a rovněž zdejšího blogera, spisovatele Aleše Preslera: Beatles se stejně rozpadli. Věčné téma mladistvé revolty... Byla to trochu taková "Formanovina" a to je styl vyprávění, který mne bezesporu baví.
Pak jsem připravoval film z trampského prostředí. Pracně jsem tehdy dával dohromady materiály, podklady a spřádal v podstatě tu nejsložitější formu scénáře: mozaiku z dějových střípků. Stačí chyba a celý obraz je k ničemu. Nu, zůstalo jen u nápadu a řady studií a pár kontaktů.
No a co bylo dál...?
Nevím, zda by se v mém životě vůbec odehrála televizní režisérská epizoda, protože jsem tíhnul spíše k filmu a spolupráce s ČT byla shoda šťastných okolností, kdy náhoda přeje připraveným. Po úspěchu televizní inscenace Tři Alberti a slečna Matylda v r. 1994, (do dnešního dne více než 25 repríz), podle divadelní komedie Miroslava Horníčka, jsem pak měl nápady hned na několik inscenací.
Patřila by sem mimo jiné jedna Grardnerova detektivka s Helenou Růžičkovou v hlavní roli. A také jiná lehce humorná detektivka, pro změnu ve sci-fi provedení. A vím, že i dnes by byla svým způsobem technologií výroby unikátní. To už ale také patří do oblasti "kdyby".
Televizní režírování pro mne pro změnu skončilo zánikem oné televizní tvůrčí skupiny. A - co je rozhodující - tím pádem ztrátou potřebných kontaktů v ČT. I takové jsou cesty Osudu. Naštěstí jsem se tím nijak netrápil, i přes pár dalších nepovedených pokusů o návrat... Mé kroky směřovaly dávno jinam.
Pokud bych zůstal aktivním a činným režisérem, mohl bych mít na svém kontě nějakých 15-20 celovečerních hraných filmů... a záměrně neříkám v tomto směru všechny plány.
Třeba bych to dotáhl i na zasloužilého umělce. Národního určitě ne, protože tento titul se rozdával stále vice hlavně politicky zasloužilým... a to já jsem tiše sabotoval.
A teď bych tedy odešel slavnostně do důchodu. S gratulacemi, možná i s tituly, se slavnostním přípitkem ředitele filmového studia... možná by mne nechali natáčet dále - tehdy se to bralo vše trochu jinak.
Nevím.
Kažodpádně se nenudím a rozhodně si nemohu naříkat. Svou zásadní cestu jsem si vybral sám. A držel jsem se vždycky zásady: nikdy nelituj toho, co jsi udělal, ale toho co jsi neudělal.
Aneb, co má být, má být.
Jo a ještě jedna maličkost: nikdy jsem se nebál udělat si ze sebe legraci.
Závěrem se omlouvám všem slušně diskutujícím, ale protože tento článek je do jisté miry i osobním duševním obnažením se, je zbytečné aby od ním dostávali prostor i chudáci, kteří sledují jediný cíl: plivnout si na dotyčného co nejvíce.
Osobně mne může těšit, že jsem jim aspoň tímto zkazil radost.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 2
Třítýdenní cesta do Thajska a Malajsie mi dala tentokrát opravdu zabrat. Působil jsem spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 1
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Západ má strach z ruské porážky stejně jako z té ukrajinské, soudí Zelenskyj
Sledujeme online Západ se bojí porážky Ruska stejně jako porážky Ukrajiny, což je absurdní. Řekl to v pátek...
Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky
Letiště v Mnichově dočasně přerušilo provoz v důsledku protestu klimatických aktivistů z hnutí...
Kvůli nehodě kamionu je uzavřena D35 u Olomouce ve směru na Mohelnici
Kvůli nehodě kamionu byla dnes časně ráno uzavřena dálnice D35 u Olomouce-Nemilan ve směru na...
Vláda se bude zabývat budoucnosti zóny Plzeň-Líně. Letecká záchranka zůstává
Ministři se po stažení plánu na budování továrny na výrobu baterií do aut v loňském roce znovu...
- Počet článků 1310
- Celková karma 16,13
- Průměrná čtenost 1150x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek