Tak snad poprvé nás nepotěšil

Ladislav Smoljak. Svým odchodem nepotěšil nikoho z nás. Mohli jsme jeho dílo mít rádi, mohli jsme s ním nesouhlasit, ale to bylo asi tak všechno, co jsme s tím mohli dělat.

Nikdy jsem se s ním nesetkal. Ani pracovně, ani společensky. Stěží do tohoto setkání mohu počítat dvojí návštěvu cimrmanovských představení v Divadle Bráník, kdy jsem ještě za totality téměř pod rukou "urval dva lupeny."

Mezi ta ostatní setkání mohu pochopitelně počítat nejen ta dvě představení, naštěstí pořízené záznamy divadelních her, ale i řadu filmů - a budete se divit - převážně nebo snad jedině - komedií. A kdybyste mne mučili, neřeknu vám, zda mám raději "Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje to pívo" nebo že "Hliník se odstěhoval do Humpolce"... to je pro mne takový oříšek.

Já osobně Cimrmana moc nemusím. (Dával jsem si jej vždy spíše po kapkách, jako lék na vyhladovělost po intelektuálním a inteligentním humoru... na můj vkus bylo a je občas přecimrmanováno.) A nic na tom nezměnilo ani osobní setkání se skvělým a kultivovaným Zdeňkem Svěrákem a nebo jeho synem Janem, který zdědil po otci kus nonšalantnosti i profesionální pokory.

Já osobně dávám raději přednost krystalicky čistému humoru tvorby pánů Smoljaka-Svěráka...

To nemění na druhou stranu nic na tom, jak obrovský kus práce a hodnot zanechali Smoljak-Svěrák v české kultuře, ať již divadelní nebo filmové.

Zdeněk Svěrák byl včera oceněn "za tvůrčí přínos tvorbě pro děti a mládež" - škoda jen, že mu do radosti z tohoto ocenění 50. Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež, připravil i smutek svým odchodem právě Ladislav Smoljak.

Obě foto převzata ze stránek iDnes.cz.