Tento (můj úplně první) příspěvek měl původně vyjít v nedělní ráno. Taková ranní úvaha na téma "Jak se dělají noviny". Nevyšel. Chybička se vloudila prý v registraci do nového blogu:
- Nesprávné jméno nebo nedostatečné údaje o mně,- napsal mi administrátor v půl šesté večer na mou registrační žádost v půl deváté ráno. Měnit to nebudu. Aspoň mám něco napsáno dopředu a nemusím hned zítra se nutit sednout k počítači a psát další příspěvek.
Svět se bude točit i bez něj. A bez nás. To jen my do něj kopeme, protože si myslíme, že...
Je neděle 31. srpna 2008, 7 hodin ráno. Svět ještě spí. Nic se neděje. Alespoň podle našich internetových on–line novin. iDnes, Novinky, Lidovky, Ceskenoviny…, Blesk, Šíp, Ahaonline… žádné nové články k ranní kávě a rohlíku. V jednom případě mi dokonce jinak funkční odkaz vyhodil zprávu „Unable to connect to server: …“ Hned jsem klidnější.
Jsme „abnejbl konekt“ a tečka.
Všechny on-line příspěvky jsou v nejlepším případě z včerejší desáté hodiny večer. Karel Čapek by měl radost. Celý NÁŠ Svět spí spánkem spravedlivých. Dokonce i na to schválení, že můžu psát blogy na iDnes, si musím počkat. NÁŠ Svět se ještě neprobudil.
Záměrně ovšem píši „NÁŠ Svět“.Na té druhé polokouli to žije, i když je na ní astronomicky hluboká noc.V americkém New Orleans řádí hurikán Gustav. V Číně počítají oběti zemětřesení v Sichuan. Vítěz z Cannes je hospitalizován v Tokiu.
V NAŠEM Světě teprve zvoní budíky, redaktor se ospale potácí před svůj monitor, v šálku začíná vonět první káva…
…ne nebojte se, není to ta z reklamy, kdy se ze žlutého, modrého červeného hrníčku line počítačovou grafikou přikreslený stoupající dým opojné vůně. V redakčním hrnku, potažmo dávno nemytém, s pochybným tampónovým reklamním potiskem, je zalitý kafe – rozpustný, mletý…
A náš český redaktor vytahuje z šuplíku (tedy otvírá ve složce Dokumenty, chcete-li) včerejší článek. Ospale, neoholeně mžourá na blikající modrou zář monitoru, snaží se probrat svůj mozek a pochopit, co že to včera napsal. Pak to vzdá, příkazem Copy/Paste zkopíruje do redakčního editoru; zreviduje dvě-tři slova, upraví překlep a odklepne tlačítko Odeslat. Pak jeho oči sklouznou na hodiny: „Panebože, je teprve pár minut po sedmé…“ No nic. Dáme tam čas, že článek vznikl v 6,00 – stejně to nikdo takhle ráno číst nebude.
Kolem deváté ráno jsem dopil svou kávu s rohlíkem, kliknul opětně na net a ejhle! Jak jsou ti redaktoři časní a pilní! Už v 6 ráno mi napsali, že „Neděle je poslední den, kdy lze padesátníkem platit v obchodě.“ Tohle je přesně ta zpráva, kterou po ránu potřebuji!
Žádné hurikány, žádná zemětřesení nebo kotě umlácené opilcem.
Chci jen končící padesátníky a končící Technopárty.
Paroubek s Topolánkem ať ještě sladce spí.
Svět je kulatý míč a my do něj kopeme.
