Stojí za to si přečíst článek ve Wikipedii. Prozatím nedezinformovaný. Dozvíte se z něho spoustu zajímavých věcí a pokud si umíte věci propojovat, zjistíte že vlastně nevíme skoro nic, ba dokonce zda vůbec existoval.
Role svatého Václava je v historii naší země neoddiskutovatelná. A významná.
Tedy, mnohaletě byl pečlivě budován tento kult. Počínaje státotvorným a heroickým životem knížete Václava, dramatickou smrtí, až Václavovými zázraky konče.
Ke svatému Václavovi se vždy elity utíkaly v období, kdy bylo potřeba zdůrazňovat národnost - ne zcela náhodně vznikl svatováclavský chorál, zápasit o národní samostatnost (viz mohutné obrozenecké aktivity).
Ba dokonce, každý, kdo si chtěl nějak naklonit "ty rebelské Čechy" se o kult svatého Václava nějak otřel nebo se snažil jím dokonce korumpovat národní mysl (viz jisté nechvalně známé státní protektorátní vyznamenání). O církvi, jako takové, v historickém kontextu nemluvě.
Už jen proto si přečtěte článek o svatém Václavovi ve Wikipedii.
Faktem je, že ani náš přední záhadolog, novinář Ladislav Klíma, toho mnoho nevyřešil. Neměl z čeho. Inu, z 10. století se toho opravdu do dnešní doby příliš nedochovalo. A nebo rozhodně tak, aby to bylo přístupné veřejnosti. Namlouvat si ovšem, že více najdeme v nějakých tajných archívech, např. církevních, je asi poněkud naivní. V lepším případě je někde ještě něco neobjeveného...
Z bulvárního hlediska je například zpochybňováno:
- věk knížete Václava
- zda vůbec existovali dva bratři (Václav a Boleslav jsou významově jedno a totéž)
- zda je lebka sv. Václava pravá (odlišný věk, měla by chybět spodní čelist)
- a zda vůbec existoval kníže Václav jako takový
To vše přenechávám interpretujícím historikům, ať si s tím poradí. S odkazem do budoucna, ať se tím zabývají nějací Strážci času.
Mne na tom všem zaujala spíše ta historická pečlivost, adaptování k požadavkům své doby, s jakou je tento kult udržován, rozvíjen...
Ani jedno významnější období českých dějin a rekonstrukce českého národa se bez toho kultu neobejde. Přiznejme si, že rekonstrukce českého národa je asi nejpřesnější termín; že je svým způsobem zázrak, že Češi jako státní národ přežili až dodnes.
V kontextu dnešní doby mi to celé ovšem přijde stále více s formálním posunem. Víme dobře, jaké jsou současné snahy zapojit se do celoevropanství - a nechci hrát na lacinou politickou strunu. Vyhnout se tomu ale nemohu.
Cokoli se v posledních dvou letech v tomto státě děje, nesměřuje ke zvelebení českého státu a jeho národa. I v dotaznících mi nedávno přistál průzkum jednoznačně se zaměřující na starosti českého státu směrem k Bruselu, směrem migraci, válečným pomocem... o tom, že by někoho zajímalo, co se děje u nás doma, ani zmínka.
Význam svátku je rovněž klasifikován Ministerstvem zahraničních věcí, a sice zasunutím oficiální informace o něm někam do sekce krajanů-školství a kdoví čeho. Na úvodní stránce se návštěvník dokonce ani nedozví, že dnes je nějaký státní svátek.
A tak jako obskurní se jeví i dnešní Den otevřených dveří Ministerstva financí a o to víc jeho doprovodný program.
- akční světově proslulí služební psi Celní správy z výcvikového centra v Heřmanicích
- statická ukázka zajištěných padělků
- chráněné druhy rostlin a živočichů CITES
- a vybavení mobilních jednotek dohledu CÚ pro Hl. město Praha
a další svatováclavské součásti oslav. Pokud chcete, berte to i jako tip na dnešní výlet. Vstup je zdarma.
Hezký den a státní svátek, Den české státnosti.
Foto: z archivu autora
