Slunce žhnulo už od časného rána. Teploměr se vyšplhal na 38.C a máslo z vaničky na chléb doslova stékalo. - Zdá se vám to jako kýčovitý začátek špatného románu? Pro nás realita letos na Krétě!
A abyste mi věřili, zde to máte názorně.
Síla, co?
Inu, co jiného udělat po snídani, než jít na pláž se vykoupat?
Záměrně jsem zvolil jako první foto s pohledem na světlé krémové deštníky.
"Včera" jsme pod nimi seděli, měli jen jedno lehátko, na kterém jsme se střídali za mírný poplatek.
Dnes - když jsme se tam chtěli usadit a vybrali si lehátka se shrnutými deštníky, se na nás obořil "stevard", či jak jej nazvat. Že když jsou tam ručníky, tak je to obsazeno pro hotelové hosty!
Následovala vzrušená diskuse mezi námi a stevardem. Tedy, obul jsem se do něj především já a byl z toho pěkný konflikt. Dokonce jsem jej zřejmě (nevědomky) dobře urazil, protože se na mne při odchodu otočil a dlouze zadíval. Potěšilo mne to, za to jak se choval. Krétský kretén (slovní hříčka). - Nicméně jsme se spakovali...
A měl kliku, že v tu chvíli u nás ještě nevyšel článek "Řecké pláže zabraly hotely a půjčovny. Stížnosti turistů už řeší i ministr". To bych si ho byl teprve podal a klidně zavolal i policii.
Nicméně jsme se spakovali...
...a přesunuli do části s modrými deštníky. Tady byla lehátka volná - i když rovněž za poplatek 6€. Byli jsme zde ovšem přivítáni ochotným, přátelským stevardem a tak nám to nevadilo.
Když jsem si mu později postěžoval na jeho kolegu, opáčil ze svého křesílka bohorovně:
"No a co. Potřebujete ho? Nepotřebujete - Kašlete na něj!"
To byla zlatá rada a dokonale smazala negativní emoce a my jsme si užívali slunce, moře a pláž. (Ne, nebude to další díl Slunce, seno, jahody - i když Zdeněk Troška je můj profesní kamarád. A skvělý, jak to ani jinak neumí. Však jsem si, s jeho svolením, dovolil natočit reklamu podle jeho "Slunce, seno".)
A posuďte sami, že tady u moře to byla pohoda.
Nastal čas oběda.
A nastal čas opět dalšího "poprvé", jak jsem se o tom zmiňoval v minulém blogu (2. část).
Kamarád totiž spoustu věcí nejí. Nikoli proto, že by se mu to nějak ošklivilo. Nicméně, každý máme určité zkušenosti, předsudky atd. - Pamatuji si, snad mi to promine, jak jsem před ním horoval pro sushi (tedy zčásti jako provokaci). Překvapil mne, když mi po půl roce napsal, že to zkusil a nebylo to špatné. - Stejně tak to bylo s hamburgery - ovšem nikoli z fastfoodů. nýbrž ze specializovaných, patřičně drahých restaurací.
Tady na Krétě tedy došlo na řeckou kuchyni. V první části jste měli názorný příklad a já jsem se tentokrát rozhodl, že kamaráda donutím ochutnat víc.
Tu totiž měli v nabídce k pláži přilehlé restaurace a která modré slunečníky "obhospodařovala", něco extra. Ostatně náš stevard odtamtud neustále nosil hostům nápoje a kdo chtěl, tomu s malým kempinkovým stolkem i celé jídlo.
My jsme se vydali do samotné restaurace. A když jsem spatřil, že tady nabízejí grilovanou chobotnici, bylo o mé objednávce rozhodnuto. Navíc jsem si objednal sendviče a udělal jsem dobře. Milá chobotnice byla bez přílohy.
A tak jsem povzbudil kamarádovu zvědavost. Opatrně si nechal uříznout dvoucentimetrový kousek prostředku chapadla a ochutnal.
"Není to špatné," konstatoval upřímně.
Nicméně další kousek už si nevyžádal. Nevím, zda mu to tedy chutnalo jen průměrně (chápal bych ho, na první ochutnání to zas takový hit není) nebo zda respektoval vysokou cenu kolem 20€ a nechal zbytek mně.
Při tom slunečníkovém, lehátkovém povalování poblíž našeho stevarda, jsem se docela bavil jeho humorem a přístupem k lidem. Humor nezapřel ani v okamžiku, kdy jej jeden z návštěvníků oslovil a došlo k následujícímu dialogu:
-Co pro vás můžu udělat? Hledáte něco? - ptal se stevard.
-Ztratil jsem manželku. -
Stevard v sobě humor nezapřel: -To jste šťastný člověk! -
Zni to sice jako vtip z Televarieté nebo Dikobrazu, ale musíte mi věřit, tohle jsem si opravdu nevymyslel.
A jak potom odpolední čas plynul, vydali jsme se posléze do místních obchůdků i supermarketů. Občas nám někde řekli "ahoj", když se zeptali odkud jsme... No a my jsme šmejdili po obchůdcích. Hledali jednak suvenýry a jednak nějaké místní dobroty.
Suvenýrů bylo pochopitelně nepřeberně víc. Nicméně kromě olivového mýdla s magnetkami jsme nic víc nekupovali.
V supermarketu jsme zakoupili především velké balení vody. V jiném, který jsme objevili později, na druhé straně dálnice, jsme se specializovali i na jiné pochutiny. Jako třeba místní olivový olej nebo lukum (oboje jako dárek). A kamarád si i oblíbil jeden nápojový mix v plechovce natolik, že si dovezl jedno minibalení domů.
Čekal nás ještě jeden úkol, na kterém jsem umanutě trval.
Po zkušenosti s první jízdou linkovým autobusem, jsem trval na tom, že musíme najít zastávku našeho odjezdu na "zítřejší" výlet do Santorini, kam nás má brát autobus.
Byl to výsledek odpolední schůzky s naší delegátkou, paní Helenou. To byla milá, velmi schopná pracovnice cestovního ruchu. Nešetřila sympatiemi, ani radami a pomocí. Jí jsme tedy zaplatili onen zájezd a následně se přes WhatsApp dozvěděli místo a čas ranního odjezdu.
A tak jsem trval na tom, že tentokrát musíme najít Blue Sea a zastávku č. 27 - jak můžete z účtenky vyčíst. To byla ona autobusová zastávka, do které jsme původně nedošli.
Tentokrát jsme to "vzali" spodní cestou a zastávku, i hotel skrývající se za zdí v podobě bungalovů, jsme skutečně našli.
Nic už tedy nestálo v cestě tomu, abychom si vychutnali večeři...Napřed se nám od našeho sezení nabídl pohled na skupinku jezdkyň a jezdců, kteří byli vítaným zpestřením čekání na jídlo.
A zde máte jedno z nám předložených jídel.
Připomínám, že nápoje jsme si platili - minerálka 1,5l za 1,5€, 220ml limonáda za 2€. Nakonec jsme dostávali jako "pozornost podniku" a dezert několik skrojků nezajímavého melounu.
Pokud se pamatuji, dopřáli jsme si poté u vedlejšího obchůdku zmrzlinu. Já jsem ochutnal dva kopečky (každý za 5€) - zvolil jsem variantu z oslího mléka. Nezdálo se mi to nějak ojedinělé, zato moje vnitřnosti po zbytek večera přemýšlely, co s tím.
No a pak už jen krátká procházka, ze které vám připojuji panoramatický záběr.
Déle jsme se nezdržovali, protože následující den nás čekal celodenní výlet - SANTORINI!
Všechna foto: autor
