Mohl bych vám klidně napsat o rouškovém šílenství, které vypuklo u nás doma: postupně jsme přes e-shopy "nakřečkovali" různé typy roušek. Nejde ovšem o to, roušky vlastnit, nýbrž nosit. Co vy na to?
Dnešní skokový nárůst přes 15 tisíc mne jen utvrdil v tom, co jsem si už delší dobu myslel: nikdo nic neví. A pak se všichni diví. A nebude to dlouho trvat, než někoho napadne, uzavírat jednotlivé kraje či dokonce okresy podle přírůstku.
Zpřísnění opatření zkrátka asi bude jediným možným.
Politici cudně slibují, že vánoce nejsou ohroženy. Je to vzhledem k uzavřeným nedělím jen těšínské jablíčko. Jsem totiž zvědav, nakolik jim tento slib vydrží i o stříbrné, zlaté a diamantové neděli.
A jak jsou ukáznění Pražáci?
Včera jsem jel něco soukromě vyzvednout do jedné mediální firmy. CD s autogramem autora; což si nechá ujít jistě málokdo.
Nicméně jsem cestou pozoroval jak kdo je orouškován.
Nebudu počítat pár sociálně nepřizpůsobivých. Nicméně i tito občané si ukázněně nandali roušku pokud někoho potkali nebo vystupovali apod. Pár chytráků z vrstev frajerů si nekompromisně ulevovalo. Posedávali se zakrytými ústy, nikoli však už nosem.
Naprostým extrémem byla ovšem do metra vstupující energická, měděně obarvená korpulentní seniorka. Hrdinně dusala od jezdících schodů, střílela kolem sebe pohledy a rouška - žádná.
Paradoxně, o 5 minut později jsem nahoře ve vestibulu potkal další takovou výtečnici. Byla to tak o 10 let mladší, masivními zlatými prsteny ověšená pětapadesátnice. Kolem krku dvakrát obtočený zlatavý šál, povlávající přes elegantně módní světle kávový plášť. Sebevědomí jí nechybělo, svědomí a ohleduplnost k okolí však ano. I ona se hrdinně dívala na ty "orouškované blbečky" a kráčela vestibulem.
Jedna baba rozšíření koronaviru samozřejmě nedělá. Ale pokud se to takto postupně sejde, pak se nárůstům nemocných nelze divit.
Takže děkuji, ale raději budu v očích oněch dam za orouškovaného blbce.
Foto: autor.
