Některé fastfoody nám safra inovují

Tedy hlavně ty dva u nás nejznámější a nejrozšířenější. Jistě si od toho slibují, že přilákají více zákazníků. Inovativní to je, cožpak o to. Ale inovovat neznamená blbnout na kvadrát, že?

A to si nemyslím, že bych byl nějaký konzervativní zpátečník. To jako člověk pracující v médiích, kde je dnes vše digitální, ani nemohu. PC vlastním a sám si modernizuji víc jak dvě desetiletí. Chytré mobily vlastním rovněž řadu let. Využívám je i na svých zahraničních dovolených, chatuji s přáteli a kamarády prostřednictvím různých "kecálků", v případě potřeby sleduji počasí, MHD i letadla, objednávám letenky i ubytování, nějakou tu hru si taky zahraju...  nebráním se sledování svých sportovních (ne)úspěchů, sám si fotím a upravuji, vkládám blbinky do fotek jak puberťák; už dva roky s novým mobilem a iOS poloslepému kamarádovi pomáhám se Sirí a jejími neustálými vrtochy zejména po upgradech; překonávám i ty největší překážky iTunes jako import CD, ale i filmů a nebo vlastních zvuků či vyzvánění...

Mým nejnovějším hitem je v tomto směru vyzvánění, že kdykoli mi zavolá bratr, ozve se mi z Hrátek s čertem: "Bbbbbb... zemskej červe! Udeřila tvá poslední... -éh- ...hodina!"

Myslím, že víc vás o své technické erudovanosti přesvědčovat nemusím.

Občas mne tedy potěší, když vidím nějaké radikální inovace, technické novinky a pod. (Mezi námi, letos jsem byl na dovolené v Japonsku - blogy se připravují - a tak jsem si to i z tohoto hlediska také pěkně užil.)

Do inovací se pouštějí tako i naše "milované" fastfoody.

Ten nejznámější z nich rovnou zavádí dotykové panely - automaty na objednání. Člověk se prokliká prsty po menu na tv obrazovce na výšku (velmi hygienické!) a po uzavření objednávky mu vyjede lístek s číslem objednávky. Zda je součástí toho i zaplacení kartou (možná i hotově) to jsem nezkoumal. Abych byl upřímný, možná jen uděláte objednávku a jdete ji k pokladně zaplatit. *)

*¨) Aktualizace: ano, součástí je i platba kartou.

Neměl jsem čas to zkoumat, protože při příchodu k pultu jsem zjistil, že se rozdělil na dva. Na jedné půli chlapík u pokladen, v druhé výdej jídel dle objednávek. Na jednu stranu je to asi hygieničtější, na stranu druhou: papíru je dost, že? To, že se tím vytiskne větší množství papíru než před tím, je asi jedno. Ale nebuďme "sluníčkářsky" malicherní. Fastfoody nejsou o šetření, i když se vám to snaží někdy namluvit.

Vzápětí se na mne vrhl jakýsi postarší chlapík ve firemní uniformě, v mém věku, a agilně se mi snažil vnutit dojem, že se v tom neorientuji a že mi ukáže ještě jiný systém objednávky. A snažil se mne odtáhnout od pultů, zatímco jsem si vybíral z nabídky nad pulty.

No, já když jsem hladový... však to znáte sami. Zavrčel jsem na něj, že 15 let zvládám se starat o poloslepého kamaráda a že teda tohle snad taky zvládnu. S omluvou se vypakoval o dva metry dál hledat další oběť. Působil v tom blázinci asi jako kdybych teď já v mém věku vyrazil na dnešní diskotéku. Předpokládám ale, že marketingově-reklamní poradci vnutili top managementu fastfoodu představu, že když ten nový dotykový systém bude předvádět starší člověk, že to pak bude vzbuzovat dojem, že to "bez problémů" zvládnou všichni.

A ještě když jsem tedy stál s cárem papíru a číslem objednávky, přišla mi na mysl otázka: "A co když si teď budu chtít přiobjednat kečup nebo zmrzlinu... To budu muset celý ten cirkus absolvovat znovu že? To zas někdo přemýšlel, až vymyslel!"

Obdobně zřejmě přemýšleli až vymysleli u konkurence.

Do fastfoodů většinou dorážím v případě spěchu, z časové, ale i jiné, ehm, fyziologické nouze. Takže jsem dnes poněkud svižněji zamířil v jedné z těchto provozoven na WC. Zde je mají umístěné v suterénu, pěkně dole, po velmi nepříjemných strmých schodech, kdy se - s prominutím - močový měchýř i střevní vnitřnosti pěkně protřesou, než na ně dojde. O to více je pak nutkání naléhavější, že.

Nejenže mne uvítalo to, že z bývalého WC byla další část stravovacích prostor, ale došlo i na ještě jedno WC překvapení. Podstatně zmenšené WC prostory byly zablokovány neprůstřelnými dveřmi a - tlačítkovým číselným systémem se sdělením, že "kód naleznete na své účtence". A kupodivu, na jednom, dvou zde pohozených tácech účtenky chyběly!

No paráda! Obvykle dám přednost tomu, ulevit si před jídlem a pak v klidu pojíst...Nervů mám i bez toho v životě dost.

Vydusal jsem schody nahorů a vrhnul se k objednávkovému pultu - tady zůstal beze změn. Skoro. Zatímco mi slečna dávala dohromady objednávku - bez nápoje (ještě to tak!) holé jídlo - koutkem oka jsem postřehl něco, co se mi zdálo, jestli nemám halucinaci, mozkovou příhodu nebo se jen zhoupl tlak... Slečna mezitím plácla pokrm na tác a já se znovu zaměřil na nabídku za její hlavou. Nemýlil jsem se! Z té kávy na obrázku se kouřilo! Teprve na druhý pohled jsem si uvědomil, že se dívám na inovativní lcd monitory, na kterých je nabídka promítána. Proto ta "oživená" káva. No, schizofrenik by si tohle užil určitě víc jak já, ale i mně to stačilo.

Získaje nejen jídlo, ale i účtenku s kódem, vyrazil jsem opět s tácem a jídlem dolů. To už jsem ho ale, chudáka, nenáviděl. Praštil jsem sebou a začal polozdravé jídlo (s větším podílem zeleniny) zcela nezdravě jíst... hlavně abych to měl za sebou a abych TO měl za sebou!

K mému klidu nepřispělo ani to, že se dolů přihrnul jakýsi ostřílený chlapík vyžilého vzhledu a s celým jídlem v ruce zamířil na WC. Došlo mi, že tam asi nejde jen na jídlo a odhadoval jsem, že WC bude asi pěkně malé.

Nemýlil jsem se.

Když jsem doslova zhltnul jídlo, sebral jsem účtenku a hurá se prokódovat dovnitř. Na mysli mi vytanul 007 James Bond a jeho kódovací úsilí... ultramodernost byla navíc podtržena tmavě modře svítícím podsvitovým rámečkem. Za dveřmi mne ovšem nečekal vstup k řídícímu pultu ultra-jaderné elektrárny či jiné sci-fi zbraně, ani trezor národní banky - nýbrž poměrně malinké WC, se dvěma dveřmi na wc mísy a se třemi robustními mušlemi.

Zarumploval jsem oběma dveřmi - tentokrát na prosté zavírání zevnitř a bez kódu. Jak jsem předpokládál, obě byly zamčené. Kdo a co dělal v jedněch nevím, ale v těch druhých byl zcela jistě onen chlapík. Tipoval jsem ho na to, že si něco šlehnul a s burgerem v ruce se obebral do svých "happy" fatazií.

Ne tak já. Čekaly mne WC mušle. Nic proti nim běžně nemám, až na jednu věc. Nemám správnou výšku "v kohoutku", jak se říká, když se měří příslušná výška psa na výstavách. Zkrátka a dobře, asi tak 90% těchto zařízení je nad mé 155cm výškové možnosti (výšku v kouhoutku jsem si neměřil). Nebylo zbytí: vypjal jsem se na špičky a balancuje víc než princ s labutí ve zvedačce v Labutím jezeře, předvedl jsem SVŮJ výkon... konečně!

Inu, jak říkám, inovace mám rad  ale s rozmyslem, safra!