Na shledanou v zimním čase

Tedy, tak trochu je to vždy boj, protože sice máme letní čas, ale "zimní" z hlediska posunu času neexistuje. Prostě, je to čas "normální". Ale zimní. Příroda už to dává mohutně najevo, jak vidno z fotografií.

Já osobně trpím posunem času už skoro rok - někam se mi totiž "posunuly" jedny hodinky, které jsem si zakoupil v letadlovém Duty Free, "na památku" jedné zahraniční dovolené. Byly příjemné na nošení, relativně sportovně originální... a přitom vynikaly jednoduchostí japonského designu. Od jisté doby po nich ale marně pátrám - buď jsem je dobře uschoval nebo nechtěně nějak zapadly, prostě - nejsou.

A vždycky si na ně vzpomenu při změně času nebo, když už to příroda sama nemůže vydržet a připomíná změnu času Matky Přírody, jaksi sama od sebe.

Nejvíc to poznáte, když vstanete brzy ráno. Ranní mlha není ještě smogem, ale opravdovou mlhou, pod nohama vám šustí spadané listí a pod kabát se vám vkrádá chlad.

O to víc je člověk vděčný za každý paprsek světla který se postupně klube a rozežene mlhu...

A pak už to ranní podzimně-zimní slunce rozpálí "naplno". Ale teplotní zázraky od toho nečekejte. Hřejivost to jen předstírá a světlo je tak nějak intenzivnější, protože slunci se vysoko na oblohu příliš nechce.

A chcete-li si ho trochu užít, musíte k ozářeným stromům prostě trochu blíž.

Ale i tak už je to celé trochu smutné.

Ještě tak když najdete strom se zářivým podzimním listím.

Ale jak říkám, chce to opravdu přijít blíž.

A tak už ten skoro bezlistý kaštan připomíná proti obloze, že takto za chvíli budou vypadat téměř všechny stromy (kromě dubu) a zkrátka, že zima je prostě za dveřmi a nám se vrátil "normální čas".