Nachomýtl jsem se k tomu celkem náhodou. Můj letitý kamarád Josef, takto místopředseda legendárního semaforského klubu Jonáš, "dával" pro členy rozhovor s Evou Pilarovou..
"Moje účast byla jaksi "honoris causa" - měl jsem totiž vyrobit s onoho rozhovoru DVD. Záznam, tedy na kameru, zachytával Jonášovo klubový kameraman Jarda. Ale pro mne bylo důležité i to, že fotografie pro změnu pořizoval náš další letitý kamarád, jinak profesionální kameraman Luboš. Byla to vítaná příležitost se zase jednou vidět neb se rádi jednou za čas "zcuknem". . Byli jsme totiž od středoškolských let něco jako Tři mušketýři. Jenže tentokrát opravdu jen tři - všichni se snem: dělat filmové umění. Mně a Lubošovi se to podařilo. Já se postupně k vrcholům režisérské profese prokousával učednickými (občas poměrně potupnými) lety na Barrandově 80. let - pak jsem se odmítl podílet na mafiánsko-kovbojských dobách českého filmového podnikání 90.let. Luboš jako kameraman u profese dodnes zůstal - už neuvěřitelných 40 let. A přesto, řekl bych, nejvíc nebo spíš nejblíž se k umění pravidelně dostával Josef, neboli Pepa. Právě díky Jonáš klubu.
Nebyl jsem členem klubu, ale přesto jsem se právě díky Pepovi dostal na nějakou tu hot jazz session Ondřeje Havelky a OPSO; pak také na nějaké to koupené semaforské představení pánů Šimka a Soboty nebo na ozhovor s Jiřím Suchým. - Kdo nezažil, nemůže porozumět oné příchuti zakázaného, až téměř protistátního ovoce, kdy si člověk návštěvou takového představení připadal téměř jako hrdina protikomunistického odboje.
A tak mne (bylo to někdy před 10 lety) Pepa oslovil s prosbou udělat pro Jonáš klub ono DVD. A pochopitelně kopii k prvotnímu schválení pro paní Pilarovou.
Tady musím předestřít, že paní Eva Pilarová brala velmi vážně a odpovědně i podobné nevážné rozhovory a klubové akce.
Však také i trochu písniček na half playback jako okořenění rozhovoru předem na zkoušce "projela" s klubovým zvukařem Radkem, neb bylo jasné, že "Pilarka" musí zazpívat (bez toho by to nebylo ono). A oba si rozuměli prostým mrknutím oka, natolik byla jejich spolupracovní intuice sehraná. Jakoby nic nebylo nemožné. Inu když se sejdou dva profesionálové...
Kamarád Pepa mi prozradil, že když domlouval rozhovor, paní Pilarová si striktně vyhradila, že o dvou věcech se nebude vůbec mluvit. O leteckém neštěstí, t. j. smrti její kapely, a o rakovině. Ani jednomu jsem se nedivil.
A když to skočím na závěr, Pepa si posteskl, že i když se přidávalo, tak stejně na řadu jeho připravených otázek a témat vůbec nedošlo (natož aby mu bleskla hlavou ta dvě, která byla tabu).
A prostředek?
Paní Pilarová byla prostě úžasná. Bezprostřední, jako by byla na profesionálním jevišti a ne v klubu. Upřímně a naprosto otevřeně odpovídala... a věřím, že by taková byla na každém takovém rozhovoru a ne "teměř" mezi svými, semaforskými fanoušky.
No, až to DVD najdu (a hledal jsem je celý den po všech koutech i hadr-discích, to není překlep), tak vám přesně povím o čem všem to bylo.
Já si z toho pamatuji pouze jeden moment.
Paní Pilarová zazpívala Montyho čardáš a pak nám vyprávěla, jak se připravovala na zájezd do Číny. Díky tomu si nechala udělat překlad do čínštiny, pečlivě konzultovala výslovnost, intonaci... co si budeme povídat. No a tady na tom jonášovém povídání pak řekla, že to předvede.
A skutečně, rozjela zpěv v čínštině dokonale. Všichni jen zírali. Aby nakonec, s humorem sobě vlastním, paní Pilarová "odstřelila" celou nostalgii do humoru, kdy po prvním čínském refrénu pronesla jemný hláskem:
"To staší..."
Mělo to nemenší úspěch... A povídalo se dál. Ten Jonáš večer byl prostě zážitek. A DVD se posléze povedlo tak, že i paní PIlarová je pochválila. Díky Lubošovi, mně a samozřejmě nejvíc Pepovi, který celý večer s paní Pilarovou moderoval.
Aktualizováno 16. 3. 2020. V článku jsem opravil některé věci, neb si člověk taky všechno nepamatuje a kamarád Pepa k těm opravám mé sklerózy přidal ještě svoji osobní vzpomínku:
"Mám na to jen ty nejlepší vzpomínky, protože Pilarka byla úplně NORMÁLNÍ. Například ještě před zahájením než se pouštěli do hlediště lidi, jsme pro každého na židli dávali pohlednici s její fotkou. Tím myslím to, že to pomáhala dávat na ty židle i ona sama..."
- - - - -
Podařilo se mi náhodou najít nahrávku oné čínské verze. Tak si to užijte. Protože Pán Bůh už řekl: "To staší..." Ale budete nám zatraceně chybět, paní Pilarová!
Licence youtube: (C) Ticket Art Praha, s.r.o. - 2010
