Teda, občas by se člověk neměl rozčilovat... přinejmenším, pokud je kulturně vzdělaný... kulturními produkty jiných. Hraničí-li však taková věc s ignorantstvím, chladným vás to nenechá stejně.
Zas jednou jsem neodolal a v občerstvení sáhl po novinách zdarma, které za to vlastně ani nemohou. V rubrice vyhrazené kavárenským povalečům a povalečkám (je třeba být genderově spravedlivý) jsem pak nemohl přehlédnout klasický Sloupek.
Spisovatelka a scénáristka Tereza Boučková se zde chlubí jak byla na multikulti operním představení čínské opery. Originál dnes najdete zde.
Nevadilo by mi to, že se jí opera nelíbila. Ale to co popisuje ve svém "sloupku" to už není o líbí-nelíbí. To je o snobismu, kulturní neúctě a obyčejném ignoranství.
Vzpomínám si jak jsem se v 80. letech dostal na představení ukázek japonského divadla Nó a Kabuki. Natáčela to i tehdy Československá televize. Divadlo tehdy nebylo přeplněno. Moderátor Alexandr Hemala nás taktně požádal, abychom se sesedli dopředu a vytvořili tak dojem útulnějšího prostředí... a my jsme se náhle začali nořit do něčeho nepochopitelného, srozumitelného opravdu snad jen znalcům. Znalcem nebyli ani režisér a střihač záznamu, kteří se vzácnou pravidelností přestřihávali na méně významné detaily toho, co se odehrávalo na scéně... Nicméně, sál seděl, ani nedýchal. Všichni se snažili POROZUMĚT a vnímat JINOU KULTURU A JEJÍ TRADICE.
Pročítám-li si článek Terezy Boučkové, napadá mne pouze věta ze seriálu Chůva k pohledání. Seriálu, u nějž stále více časem oceňuji nejen jeho vtipnost, kultivovanost, ale i chytrost. Ta věta zní:
"A tohle jsou, prosím, lidé, kteří svými názory kultivují národ!"
