Korfu 27. 8.

Na řeckém ostrově Korfu jsem byl naposledy před 7 roky. Toto jsou denní zážitky z mého letošního - devátého - pobytu zde. Lokalita se jmenuje Agios Georgios. A tady jsem poprvé!

Úvodem.

Ostrov Korfu miluji. Objevil jsem ho v r. 1993 díky knize Geralda Durrella "O mé rodině a jiné zvířeně". Vzpomínky dospělého muže na nádherné dny dětství, v polovině 30. let 20. století. Už při první návštěvě jsem zjistil, že řada věcí se tady příliš nezměnila. A rád to zjišťuji opakovaně, při mé každé další návštěvě.

A jelikož konečně v mém osobní životě nastaly okolnosti, kdy se po dvou letech mohu vydat na dovolenou, Korfu bylo nasnadě.   Tady máte můj deník. Tak jak je prožívám, jak na mne vyskakují každodenní zážitky i postřehy. A srovnání.

Má to ještě jeden háček. Prakticky všechno, až na pár úvodních vět, diktuji do mobilu. A občas to diktování musím redigovat, aby to bylo k přečtení a pochopení. Proto se předem omlouvám, pokud mi něco unikne. A rovněž se omlouvám za určitou syrovost celého "psaní". Berte to, prosím, jako určitý styl mého vyprávění o letošní dovolené.

A tak tedy řecký ostrov Korfu. Pro mne po deváté. A stále je co objevovat. Tentokrát budu bydlet zcela na jihu ostrova, kde jsem ani ještě nebyl.

DEN 1. - 27. 8. 2021

První, co na letišti zjištujeme, že zde už není balení kufrů do fólie. Důvod nevím: byli zde jako nezávislá firma a ukončili byznys?

Odbavení na přepážce proběhne hladce. Steward si k ID/Pasu vyžádá Covid test/očkování a Registraci pro vstup do Řecka. A dál už žadná buzerace. Bezpečnostní kontrola bez problémů a slušně: tak jak by to mělo bývalo být vždycky.

Při výzvě k nástupu do letadla se zařazujeme jako první várka - mezi "malé děti" pochopitelně. A "osoby s omezením" - to abyste neměli velké oči - protože přítel je částečně nevidomý a potřebuje doprovod, který mu dělám já.

Při kontrole pro vstup do turniketu k letadlu pak dojde k malému lapsusu - pochopitelně jen u nás. Všichni ukáží doklad a steward/ka bez problémů načte čárový kód. Když dávám Boarding Pas přítele i svůj, nepřijme nás to. Slečna si nás dohledá v PC se slovy: "Všechno je v pořádku." No asi někde chybka byla. Hlavně, že nás pustí dál.

Když si sedám pochopitelně mi vypadne mobil na zem.

Pán vedle mne mi ho podá. Pak se ptá stewarda, jestli si může přesednout z naší 23. do 14. řady.

"Až přestane svítit Připoutejte se."

Trochu to nechápu a vztahuju to na sebe. Urazil se? Má málo místa? Nevoním mu?

Prosím stewardku o prodloužení pásu. Přináší mi je steward.

Signál o připoutání zhasne. Pán vyráží. V ruce nese něco modrého. Teprve teď chápu. O mne vůbec nejde. Pán si jde prostě lehnout přes volná sedadla napříč a prospat se.

Přistáváme.

To přistávání není pro slabší povahy, protože ranvej je uměle protažena do moře. Takže do poslední chvíle máte dojem, že přistáváte na vodu.

Však také na Korfu mohou přistávat jen piloti vyšší třídy. Ta ranvej nepatří k nejdelším. A když startuje letadlo, za sousední silnice přijede pohotovostní vůz a zablokuje dopravu hned vedle u dráhy, aby silný tah motorů nezpůsobil škody.

Při výstupu z letadla nás u vstupu do haly kontroluje mladý Řek v policejní uniformě, jestli máme vstupní prohlášení.

Už tady se projevuje naplno Řecká povaha. Vůbec nekontroluje listinu a nějaký doklad jestli tam je to samé jméno. Kdyby někdo kdo přiletěl nebo si půjčil papír od někoho jiného, bylo by to jedno. Prostě to mají na salámů. Odbavovací hala také poslední místo, kde vidíme někoho z místních s rouškou.

Napřed čekáme na kufry u jiného pásu. Info tabule je jen z jedné strany a chvíli mi trvá, než si všimnu že tam náš let jaksi není. Zmeškáno nemáme  nic. Na kufr čekáme dalších 15 min.

Vycházíme ven.

Agentura Lord Travel je evidentně jenom organizátor. Chodí k němu různí turisté včetně nás dvou. Jsme usazeni do autobusu Blue Travel, který jede naším potřebným směrem.

Autobus je plný, sedíme přímo za řidičem. Klasicky, jsme ti poslední na výstup. Cesta je ale příjemná. Poznávám některá místa z dřívější doby. Jen jedno ne. To když zatočíme do kopce do zcela nového resortu. Podle uspořádání je to all inclusive, i podle toho, že na rozdíl od nás dvou je tady dokonce několik osob pečujících o nové hosty. Což se týká prakticky většiny autobusu. A mezitím jsou venku naskládány kufry odjíždějících. Pro ty se řidič vrátí až odveze nás dva.

Mně přitom bleskne hlavou jediná myšlenka:

Začínám trochu chápat jak fungují menší české cestovky v současné době. Cokoli jde nasmlouvat externě, tak to tak udělají. Hlavně žádní svoji lidé v destinaci, žádný delegát, žádný dopravce a nic. Všechny služby si takzvaně nakoupí a cokoli chce klient navíc, ať si domluví na místě v hotelu apod. A tzv. cestovka jen inkasuje peníze a platí zákonné pojistné.

V hotelu nás uvítá paní Klára. Má skvělou paměť. Pamatuje si okamžitě, že jsem jim psal email tak nám prý dá o trochu lepší pokoj, který je bezbariérový.
Víceméně odhaduji, že ty pokoje jsou všechny stejné – takže je to z její strany marketing. Neboli obchodní trik jak zpracovat klienta, že vlastně dostává víc než zaplatil. Ale příslušně vděčně se tvářím.
I tak, pokud chcete klimatizaci nebo TV Satellit, musíte zaplatit. Klimatizace 6 € na den, TV si nepamatuji.
A protože nemáme placené večeře, jen snídaně, tak pokud bychom chtěli večeři – tak je to nutno hlásit den předem – kvůli kuchařům – a stojí to 10 € na osobu.
Zatím nás jídlo pro dva v restauraci vyšlo na 40 € v průměru, takže se dá očekávat, že pokud si dáme večeři v hotelu, docela ušetříme.

"Chcete vidět potvrzení očkování?" ptám se  paní Kláry.
"Vůbec ne. Mně stačí jako garance, že jste byli vpuštěni do země."

(Maně si přitom vzpomenu na tu "důkladnou" kontrolu na letišti.)

Nicméně mi vzápětí na to dává podepsat prohlášení, že pokud dostanu covid, okamžitě se podrobím řeckým zákonům a pak také, že to nebude vina hotelu.
Stručné, jasné, pragmatické řešení.

Paní Klára nás vede do pokoje. Tím zjišťujeme, že hotel má druhou dvoupatrovou budovu. Máme pokoj D2 hned v přízemí, je s balkonem. A celá budova je chytře řešena tak, že KAŽDÝ pokoj má balkón.

Usazujeme se, sprchujeme.

Posléze slyšíme paní Kláru, jak uvádí do vedlejšího pokoje další klienty. Beru pro ní malý dárek, který jsem speciálně přivezl z Prahy – lázenské oplatky. Okamžitě jí za svítí oči a nadšeně pronese: "Ty miluju!"

Jsem rád, že jsem jí takto mohl poděkovat a udělat radost.

Jdeme se trochu projít.

Příroda tady kvete snad nepřetržitě. Hledáme pláž. Inu, něco najdeme, ale následující den zjišťujme, že pláže jsou na opačné straně.

Impulsivně se jdeme najíst do restaurace.

Zajímavé je není to, že se jmenuje jako náš světový Interhotel: Panorama. K jídlu si dáváme tzv. Grilovaný výběr ryb a mořských plodů.

Je to velmi chutné. Ostatně jako všechno v tomto směru tady. Jediný zádrhel pro mne osobně představuje pivo, které mě trochu prožene.

Den zakončíme drobným nákupem v supermarketu. A jelikož nechceme platit 6 € za den za klimatizaci, jsem rád že jsem si za podstatně menší částku koupil větráček. Dodavatelem je jakási protialergenní firma. Větráček je tím pádem velmi výkonný - úplně stačí.
Výkonnost náramku proti komárům těžko soudit. Přinejmenším se zdá, že na těch co jsou na Korfu, to nikdo netestoval. Ale vypadají hezky. Ty náramky, ne ty komáři. Celá akce v tomto směru končí o dva dny později koupí klasického repelentu.
---

Usínáme jako když nás do vody hodí.

Všechna foto: autor