Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Jak se v hlavním městě, Washingtonu DC, cestuje?
Samozřejmě nejlépe autem. Jinak - tady není tolik rozvinutá taxi služba jako v New Yorku. Ale funguje tady i veřejná doprava - stejně jako v New Yorku. Je poměrně nevzhledná, řídká a jak jezdí, se mne neptejte. Dnes je stav veřejné dopravy ve Washingtonu mnohem lepší.
Můj první dojem v tomto směru bylo metro.
Rozmazlený designem pražského metra jsem nad tamějším ohrnoval nos. Jedním slovem: šeď.
Byl to svým způsobem romantické chodit po vybraných ulicích Washingtonu.
Spíš náhodou, než cíleně jsem našel Hotel Plaza. Pro mne k němu bude vždy patřit film s Walterem Mathauem, s dabingem Eduarda Cupáka: "Apartmá v hotelu Plaza." (Podle divadelní hry Neil Simona "Plaza Suite").
Zajímavé bylo projít se po "starém městě" Georgetown. Inu, budovy nějakých 150 let staré mne zrovna neohromovaly svým stářím. Ale celkově to bylo půvabné až malebné, co dodat.
Mohu vám nabídnout i pohled do čínské čtvrti.
Ovšem jedním z mých základních míst putováním po Washingtonu se stal Národní Park (National Mall) s obeliskem, neboli Washingtonovým monumentem. Byl jsem zde několikrát, protože jde o mimořádně rozsáhlý komplex. I tak jsem absolvoval budovy směrem ke Kapitolu a cestu vlastně jen na "Obelisk. Lincolnův památník a další jsem už jaksi "nezvládl".
A pohled z "Obelisku".
Pro mne byl důležitý komplex budov Smithsonian institute. Ta nejzajímavější pro mne je po pravé straně za budovou kruhovou, tedy blíže ke Kapitolu. Byl jsem zde minimálně dvakrát.
Jedná se o Národní muzeum letectví a kosmonautiky. Nemohl jsem je minout! Těžko říct, kterou z fotografií zvolit jako hlavní...
Zažil jsem tady dvě velmi zajímavé věci. A těžko říci, která byla úžasnější.
Jednak - měl jsem možnost se dotknout Měsíce! Byl zde ve vstupní hale vystaven jakýsi malý obelisk, sloupek, na kterém byl připevněn kousek měsíčního kamene. Při své první návštěvě jsem je naprosto přehlédl! Měsíční kámen jste si totiž mohli pohladit. Pochopitelně jsem to udělal. (Muzeum prochází neustále proměnami, tak vám nepotvrdím, zda je to ještě dnes možné. Na oficiálních stránkách jsem nic nenašel.)
Druhým zážitkem bylo promítání v kině IMAX, pojmenovaném po leteckém průkopníkovi Samueli P. Langleym.
Dokumentární snímek "Sen je stále živý". Byl to po všech stránkách zážitek. A náhodou jsem našel odkaz a vy se ten snímek můžete podívat. Jsou zde nejen klasické záběry, ale také uvidíte, jak vypadá výcvik kosmonautů a rovněž příprava a realizace speciální mise: oprava družice.
Zdaleka nebyl všem mým zážitkum v USA konec.
Na příklad, když moje známá pronesla:
"Co bys řekl víkendu na Floridě?"
Psal se prosinec 1991.
Všechna foto a reprofoto: autor
Fotografie z USA jsou scany 35mm diapozitivů z r. 1992 a daná kvalita je optimální.
