Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Někdy je nejlepší začít pokračování tím, čím jste minule skončili. Takže:
Vánočním překvapením nebyl zdaleka konec. To když známá prohlásila: "Martine, jsi zván na party na velvyslanectví."
No, koho by to nepotěšilo a nepřekvapilo. Příjemně!
Načež se známá jendím slovem nadechla a dodala: "No, víš, my spoustu věcí děláme svépomocí. Objednávat si catering a podobně by bylo moc drahé. Takže sami připravujeme očerstvení, salátové mísy, jednohubky, nápoje... a... nemohl bys dělat barmana? Samozřejmě za to dostaneš nějakou drobnou. - Není v tom nic nelegálního, řádně se z toho odvedou daně."
Srdce se mi sevřelo.
Takže žádné pozvání!
V duchu jsem pomyslel na to, jak jsem vlekl z Prahy na VIP příležitosti oblek, který mi pro tento účel ušil dvorní krejčí legendárního Oldřicha Nového! Kdyby to oba věděli, museli by se v hrobě obracet!
Zkousnul jsem to všechno.
Vzal jsem si oblek od krejčího Oldřicha Nového a šel dělat barmana.
Party na velvyslanectví.
Při jaké příležitosti se tato párty konala, po mně vědět nechtějte. Ne, že bych to nevěděl. Rozhodl jsem se ovšem již před psaním těchto blogů, že v řadě věcí budu zachovávat soukromí a dekorum.
V roce 1991 nebylo zdaleka potřeba dělat nějaká bezpečnostní opatření. Prostě jste dostali povánku, u vstupu předložili ke kontrole a šli dál.
Party se samozřejmě konala v jakémsi velkém sále velvyslanectví. Mé místo bylo na opačném konci vchodu. Byl zde skutečně menší bar a my jsme měli vše plně k dispozici. Říkám "my," protože mi přidělili jako parťáka jakéhosi dospívajícího mládence.
I vcházeli hosté a akce začala.
Jsem od přírody člověk pořádný a tak jsem si na své polovině baru udržoval čisto, pořádek... Odevzdané použité sklo jsem okamžitě myl a nechával odkapávat. Zato můj "parťák" - to bylo prasátko jedna radost. Moc ho doma pořádku ani čistotě nenaučili. A tak se na jeho polovině hromadily ošahané whiskovky, vínovky, limonádovky... Otisky prstů, rtěnek, na dně zbytky zteplalého alkoholu. Lahve s alkoholem měl "ucintané". Umýval vše prakticky až před podáním... - Snažil jsem se jeho směrem příliš nedívat. K jeho cti budiž řečeno, že se posléze notně vylepšil a ke konci party už "jel v mém stylu". - Nedivte se, že si to pamatuji, ale na hygienu jsem zkrátka "pes".
Samozřejmě, jedním z hlavních alkoholických taháků byla "becherovka"... další značky alkoholu ani vín si nepamatuji. Nějaky Johnny Walker, bourbony typu 7 Stars, giny... Všeho bylo dost. A pod pultem jsme měli skříňku, kde byl spolehlivě karton nápojů. Tuším, že jsme nalévali i nějakou tu colu, tonic, oranžádu, minerálku.
Dovedete si jistě představit, že jsme za barem byli v jednom kole. A ani si nepamatuji, zda jsem si vůbec dal nějakého panáka. Já totiž navíc při práci zásadně nepiju. Na to jsem příliš dlouho na Barrandově za mlada pracoval s alkoholiky, aby se mi "pracovní chlastání" dostatečně znechutilo. Vidět pak režiséra povlávajícího ve víru alkoholu "na place" - to není, co by mne oslovovalo.
Ani tady na párty se nikdo doopravdy neopil! Diplomatické postavení zavazuje.
Díky tomu barmanskému fofru jsem ani neměl čas všímat si hostů. A tak jediný, kdo mi utkvěl v paměti, byl mladý, lehce atletický, elegantní Afričan v kontrastní bílé uniformě. A doprovod mu dělala mladá kráska, jíž by barokní figuru mohla závidět i Helena Růžičková.
Za celovečerní práci (v obleku Oldřicha Nového, což na to nemělo vliv) jsem dostal čistého nějakých 12 amerických zdaněných dolarů. Hodily se. Pokud se pamatuji, přikoupil jsem za ně jeden kinofilm diapozitivů, do rezervy, abych měl na co fotit. A udělal jsem dobře - při focení není materiálu nikdy dost.
A dále už mne čekaly jiné předvánoční radovánky.
V rámci tzv. předvánočních procházek jsme se byli podívat na National Christmas Tree. Zmiňoval jsem se o něm již dříve a nyní doplním, že Wikipedie o něm píše /automatický překlad/:
"Národní vánoční strom je velký stálezelený strom nacházející se v severovýchodním kvadrantu Ellipse poblíž Bílého domu ve Washingtonu, DC. Každý rok od roku 1923 je strom ozdoben jako vánoční stromek. Každý rok na začátku prosince strom tradičně rozsvítí prezident a první dáma Spojených států."
Velmi zajímavá byla Botanic Garden (poblíž Smithonian Institute) a speciální vánoční výstava.
Tuším, že byla, jako jedna z mála výstav zdarma. A byly to obrázky z vánočního života amerických dějin. Pro všechny to bylo samozřejmě především zajímavé poznání, jak žili naši předkové. Nejvíc se výstava samozřejmě líbila dětem.
A pak přišel v podstatě vrcholný vánoční zážitek. Samozřejmě jsem dopředu nic nevěděl. Mimo jiné proto,že toto opět byla záležitost pro zvané - hudební církevní večer.
Nejprve jsme vešli do čarokrásného parku, kterému vévodil neuvěřitelný chám - i na tu vzdálenost jednoznačně větší než pražský Chrám svatého Víta.
To byl takzvaný Washington D. C. Temple. A jak jsem se dozvěděl, je to ústřední sídlo církve Mormonů, přesněji Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Mnohem více najdete v odkazech uvnitř jednotlivých textů.
Do "Temple" jsem se pochopitelně nedostal. Ten je určen navíc jen nejvyšším představitelům. Byli jsme pozváni do zdejšího Kulturního centra. Koncert se zde připravoval pod laskavým dozorem nejvyššího.
Jinak také zde se bylo na co dívat - všemu vévodila výstava betlémů různých národů a také zde byly různě nazdobené vánoční stromky. Atmosféru to celé mělo úchvatnou.
Přiznám se, že už nevím, zda jsme se spokojili pouze s prohlídkou. Maně si vybavuj, že protože známá musela poměrně brzy vstávat ke svému úřadu na velvyslanectví, tak jsme snad ani na koncert nezůstali.
I tak to byl milý a příjemný, skoro až duchovní zážitek.
A dalším překvapením během mého pobytu nebyl konec. Čekala mne (pochopitelně nás oba) poměrně exkluzivní záležitost - exkurze do Pentagonu!
Všechna foto a reprofoto: autor
Fotografie z USA jsou scany 35mm diapozitivů z r. 1992 a daná kvalita je optimální.
P.S.: Pro opozdilce, a nebo ty, co nečetli předchozí blogy, dodám, že jsem byl pozván známou do USA, kde ve Washingtonu působila jako sekretářka naší velvyslankyně Rity Klímové. Pro mne to byla první cesta na západ od našich hranic a Západ jako takový vůbec. - Dnes už nás mnohé z toho, o čem zde píši, nepřekvapuje. Na přelom roků 1991/92, během měsíčního pobytu, to vše bylo jinak. Kdybych byl "Západu obdivný", připadal bych si jako v Jiříkově vidění. Takto to bylo pro mne vše o něčem zcela jiném a upřímně: nikdy jsem nebyl ten, kdo si sedne na zadek z přepychu. V těchto blozích vám nabízím mix tehdejších zážitků a postřehů, včetně fotografií původně snímaných na diapozitivy.
*) Klanění medvědů - viz zde.
