Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Že vánoce jsou za rohem, i když jsou do nich ještě víc jak dva týdny, ve Washingtonu člověk prostě nemohl minout.
Především, většina letáků v obchodech byla už povánočněná.
Už nevím z jakého důvodu, šli jsme na nákup do obchodního centra, do "Montgomery Mall". Dnes už vám nemusím vysvětlovat, co to obchodní centrum je. Obrovská prodejní plocha se spoustou jednotlivých prodejců a větších či menších obchodů či butiků. Takže v onom Mallu jsem byl tak trochu na rozpacích, co kde hledat. A pochopitelně jsme tam jeli autem, protože celý prodejní kompex byl až na okraji města.
Spíše se, pro již neznalé, musím vrátit s vysvětlením do historie.
Tehdy v Československu byly pouze obchodní domy. V Praze Bílá labuť, Máj, Kotva. V přízemí potraviny, potom oděvy, domácí potřeby, elektronika, restaurace... V každém patře jednolitá prodejní plocha. A vše měl pod palcem "státní podnik". Nebyly zde jednotliví obchodníci. Ale vždy záleželo na tzv. nákupčích obchodního domu, co pro které oddělení dokázali sehnat. Např. elektro bylo elektro a tam se prodávaly všechny na trhu i exportně dostupné značky. Neexistovali prodejci typu Datart, Electroworld, Euronics...
Pokud se pamatuji, v tom washingtonském Mallu mne nejvíc fascinoval asi zrcadlový strop, ve kterém se všechno odráželo.
K mé, tak trochu škodolibé radosti jsem narazil na nezbytného Santa Clause, kterému malé děti říkají svá přání a on jim pak šoupne balíček s dárkem, který rodiče před tím někde v obchodním centru zakoupili a nebo zaplatili to, co má "Santa" v pytli.
Já sám jsem byl tehdy překvapený tím, že dokonce někdo vyrobil vánoční porcelánový servis...
Neuspěl jsem v oddělené knihkupectví, kde jsem hledal jednu knihu - či spíše jednu báseň. Byla to trochu blbost to takto hledat, ale mělo to svoje opodstatnění.
Jakou knihu, že jsem hledal? Budete se divit, básně.
Nějak v té době běžel u nás v kinech film Woody Allena "Hannah a její sestry." Podle mne nejlepší Allanův film. Pro mne to mělo své kouzlo i v tom, že jsem měl k Woody Allenovi v té době specifická vztah - ale k tomu se ještě dostanu někdy příště. A co mne konkrétně zaujalo, byla scéna, ve které Michael Cane vezme Barbaru Hershey do knihkupectví a tam jí čte báseň. E. E. Cummingse. Nevím, zda to byle celkovou atmosférou a nebo titulky-překladem Michaela Žantovského. Jenom vím, že jsem díky tomu šel na film opakovaně, abych si zapamatoval autora těch veršů.
"Nikdo, ani déšť nemá tak malé ruce."
Chtěl jsem si tu báseň znovu přečíst a chtěl jsem vlastnit originál.
Možná, že zapůsobilo kouzlo vánoc nebo přímo sám Santa Claus. Speciálně jsme kvůli tomu jeli do samostatného domu, kde bylo jenom knihkupectví.
Tady naprosto ztracen, jsem tak nějak hledal a hledal... až jsem objevil oddělení poezie. No, oddělení. Byl to celý jeden dlouhý regál, úplně dole při zemi.
V tu chvíli se stal dvojí zázrak!
Mezi tituly na mne koukala kníka poezie E. E: Cummingse. "Je tam ta báseň?" ptal jsem se sám sebe. A po dvou-třech náhodných otevřeních na mne ta bísnička skutečně vykoukla. Asi vám nemusím víc vykládat - tu brožovanou knížku mám dodnes.
Vánočním překvapením zdaleka nebyl konec!
Jednou z amerických vánočních tradic jsou totiž vánoční výlety a procházky. A my jsme neudělali v tomto směru výjimku.
Jednou z takových procházek byla nezbytná cesta k Bílému domu. Dokonce jsem zvažoval, že bych sem šel na exkurzi. Bohužel to z kapacitních důvodů předprodeje exkurzí nevyšlo, jak mi bylo řečeno.
A tak jsem si tam aspoň odfotil další vánoční zvláštnost: National Tree - vánoční strom, který každoročně rozsvěcí prezident Spojených států Amerických.
A ani to zdaleka nebyl vánočním překvapením konec. To když známá prohlásila: "Martine, jsi zván na party na velvyslanectví."
Všechna foto a reprofoto: autor
Fotografie z USA jsou scany 35mm diapozitivů z r. 1992 a daná kvalita je optimální.
