Kde kanáři nezpívají aneb Dovolená V.

Kde? Překvapivě: na Kanárských ostrovech! Vybral jsem si je pro svoji letošní dovolenou a zde je pátý díl o mých příjemných i jiných dojmech z tohoto překrásného kousku světa i celé dovolené.

Nejen jídlem živ je člověk. Ale také svými zážitky a prožitky. Pídíte-li se však po nějakých velkých zážitcích a událostech z naší dovolené, je to marné. Právě proto všechny ty maličkosti nabývají na obřích rozměrech srovnatelných se světovými událostmi. Protože jinak se nic jiného neděje.

Ale od toho je přeci dovolená, ne?

Pokud ale tedy nejste na fakultativních výletech, nesportujete či se nesluníte, pak kromě procházek vám ještě zbývá jedna "zábava" - a sice nakupování. Chcete-li to zábavou nazvat.

Bývá povinností přivézt z exotických i jiných lokací domů aspoň pár drobností, pokud možno co nejmenších kýčů, a obdarovat jimi sebe i své známé, aby věděli, že "tady jsme byli".

Čili dnešní blog bude o nákupech.

Puerto de Carmen patří v tomto směru mezi místa stále se ještě rozvíjející. Ale má smělé plány, protože těžko hledat jiný důvod pro otevření restaurace McDonald´s na okraji zástavby než perspektiva výstavby dalších obchodních a hotelových nemovitostí.

Samozřejmě, cílem nákupů je v prvé řadě udělat radost sobě i jiným. Dříve bylo notně populární zasílání pohlednic z letovisk. Rozvojem elektronických komunikačních zdrojů pohlednice jaksi ztratila smysl. Nehledě na to, že stále pořád ještě existuje riziko, že se někomu zalíbí cestou k adresátovi a ten pak má smůlu. A to je pak těžko vysvětlovat, že jste na něj mysleli... A v duchu pak nadáváte jednak tomu hajzlovi, co pohled ukradl, jednak zuříte, když si spočítáte, že za pohled i se známkou jste dali bezmála 3€uro.

Takže dnes se spíše nosí smsky, telefonáty, emaily... typu "Máme se tady dobře, sluníčko svítí, strava dobrá, vzpomínáme na vás."  

Pak tedy přijde na řadu "suvenýr z cest". I Češi se postupem času naučili vyhledávat trochu originálnější a spíše lokálnější dárky, než ty univerzály polepené jen tištěnou samolepkou.  Ale buďte v klidu. V Číně vyrobí všechno. Stačí udělat návrh, vyrobit formu a už to jede... Opravdu pravých místních suvenýrů je pomálu.

Na Lanzarote jsou to řemeslně zhotovované ozdoby se sopečnými kameny, ještě lépe v kombinaci se zelenými polodrahokamy "olivíny". Místní ? řemeslníci z nich vyrábějí vkusné náramky, náušnice i náhrdelníky. Často je doplňují i ozdobami z kovu. Vedle olivínů také používají perly, korály a tyrkysy. A vše je opravdu se vkusem, takže se, milé dámy, nemusíte bát přijít v nich po dovolené druhý den do práce a pochlubit se nejen skvělým opálením, ale i novou "bižuterií". Tady na fotografii máte spíše ty jednodušší náramky, ale i mezi nimi by si milovnice lidových řemesel vybraly.

Pokud chtějí zejména dámy shlédnout o něco větší obrázek, stačí na něj kliknout.  

Jinou z místních specialit jsou produkty z Aloe Vera. Jsou jim určeny přímo specializované obchůdky. Je zde od kosmetiky skoro vše. Mýdlem počínaje přes pleťové a tělové krémy, šampony a oleje, až po zubní pastu. Nadšenci si mohou dokonce koupit celou živou rostlinku a dovézt domů (jak je to s celními předpisy se mne nepteje).

Jinak ty obchody a obchůdky byly dvojího druhu: běžné turistické (na foto vlevo) a luxusní (vpravo).

Jak se asi dohadujete, řada z těch turistických obchodů byla čínské provenience. Našli jsme zde ale také několik obchodů s indickými majiteli a prodavači, i když sortiment se příliš neodlišoval. 

Luxusní obchody nabízely přední světové značky. Ani my jsme jim neodolali a zakoupili zde pár věcí, včetně svatebního daru pro naše sousedy: mladý manželský pár, který se bude brát v září. Malajský kamarád si zde koupil značkové brýle.

A ani já jsem neodolal a zkoupil značkovou čepici - u Číňanů.

Že jsem ale koupil padělek, mi došlo až při návštěvě onoho luxusního obchodu. Ovšem nákup této čepice byl motivován jinou rodinnou záležitostí. Kdykoli cestuji do ciziny padne na mého bratra povinnost se starat o mého kocoura. A v posledních pár letech si vždycky za to přát přivézt čepici - kšiltovku. S tou první  - z Japonska - jsem se dost snažil. Nakonec zvítězila černá čepice, která měla uprostřed japonský národní znak. A co víc, zakoupil jsem ji ve speciálním dárkovém obchodě císařských zahrad (a věřte mi, že na úrovni suvenýrů to bylo znát). Bratrovi se ovšem červený terč na černém pozadí nelíbil. Prý to příliš řve. Podobné invektivy si já ovšem nenechám jen tak líbit ani v rodině a tak následovala poťouchlá pomsta o rok později - z Paříže. Zakoupil jsem mu krásnou designovou řvavou žlutočernou kšiltovku Tour de France. Pochopitelně jsem za ni pochvalu nesklidil.

A tak jsem se tentokrát na Lanzarote rozhodl být hodný a zakoupil mu u Číňanů decentní černou kšiltovku s kovovým odznakem W. A sobě její bílé provedení. Ale co jsem koupil jsem netušil, protože jsou mi ikony značkového designu ukradené (což neznamená, že je nevlastním, viz triko na fotografii a nebo má kolekce značkových parfémů, kterou vám tady předvádět nebudu - nejsem snob).  Až teprve v onom luxusním obchodě jsem se dozvěděl, co že jsem to vlastně sobě a bratrovi koupil za značku, tedy pardon její padělek.

Jestli byl někdo při nakupování ve svém živlu, pak náš čínský kamarád. V luxusních obchodech pochopitelně smlouvat nemohl, ale v těch malých rozjel svá mluvidla naplno. Nevím, zda zde tak smlouvají všichni nebo třeba i jen někteří. Ale to co předvedl on, od něj by se řada lidí mohla v tomto směru učit. Já zaujímám poněkud jinou pozici - smlouvání nepraktikuji - pokud nevím rovnou, že se ode mne očekává (jako třeba v jednom slevovém obchodě v New Yorku, kde jsme se ovšem při smlouvání s cenou dostali z nadsazené na minimální, ale běžnou a tudíž se koupě nekonala). Jinak zaujímám pozici, že za tu či onu cenu buď zboží chci nebo nechci. A nebo hledám jinde levnější a nebo prostě nekoupím nic.

Z našeho celkového nákupu všech tří dohromady v hodnotě 50€ náš Číňan usmlouval asi 3€ a mluvil o tom, že to je "velká sleva".  Nedokážu posoudit, ale asi ano. Při maržích, které tito obchodníci mívaji, to asi bylo opravdu hodně.

Jiné Číňanovy smlouvací akce jsme se odmítli zúcastnit. To když se mu zalíbil jeden maxi ručník a jal se s prodavečkou smlouvat hlava -  nehlava. My jsme celou scénku sledovali z opačného chodníku, přes ulici. Prodavačka mimo jiné prohlásila, jak nám kamarád odskočil sdělit, že s cenou pod jistou hladinu už jít nemůže, protože "majitel by se zlobil." To zavdalo podnět mému malajskému kamarádovi, aby zavzpomínal na svá léta, kdy pracoval v jejich rodinném koloniálu. "Taky jsme to tak dělávali," říkal. "Když chtěl někdo majitele obchodu, říkali jsme, že já jsem jenom prodavač a majitel tu není. Když byla v obchodě moje sestra, říkala totéž. Ve skutečnosti jsme byli majiteli všichni, já, ona a ještě jeden bratr." zasmál se.

Osobně, co bych si asi nikdy na takovéto dovolené nekoupil, je tzv. spotřební elektronika.

I když jsem byl třeba v Tokiu, legendární čtvrť Akihabara, ráj elektroniky, jsem nakonec raději vypustil. Pokud výrobek funguje, je to paráda. Ale problémy nastanou v případě poruch a oprav... Pokud se týká mezinárodních garancí, pozoruji spíše, že v Čechách je to úpadek. Odesílat něco někam do Tokia či jinam... mno, mám se zahraničními zásilkami své zkušenosti. A naopak: koupit něco v dovolenkových destinacích, při vší úctě - to si člověk často koleduje o malér. Pokud, tak raději dávám přednost nákupům přes prověřené internetové obchody.

Komu se nelíbí jednotlivé obchůdky, ale rád nakupuje vše v jednom a raději spíše značkové, má v Puerto de Carmen na výběr obchodní centra. Totiž "centra". Na mapě města jich je vyznačeno několik, ale ve skutečnosti jsou to spíše shluky obchůdků klasické turistické nabídky, mezi kterými je rozseto pár luxusních - jako třeba parfumerie a mix oblečení. Opravdové obchodní centrum tak, jak je známe my, je zde jen jedno. Moc jsme ho ale neprozkoumávali.

Náš čínský kamarád si zde hlavně pořizoval sim kartu místního mobilního operátora. Ale protože ve Španělsku jsou již pár let nová pravidla, která zakazují prodej sim karet cizincům (a registrovat se musí každá sim po předložení osobního dokladu), moc to z důvodů blokací nefungovalo. Buď mohl volat a posílat sms on mně nebo já jemu... Ovšem, kamarádovi šlo hlavně o to, aby mohl využívat datové služby a tento účel to beze zbytku naplnilo - bez jakýchkoli omezení.

A nakonec: tady máte malý výběr z místních suvenýrů, které jsme nakoupili. Vynechávám pouze jeden - onen svatební dar (snoubenci totiž také čtou můj blog). A ještě jedno upřesnění: ony dva lávové kameny jsme rovněž nekoupili. Dostali jsme je od našeho čínského kamaráda na památku z míst, kam se on, na rozdíl od nás, jak již bylo řečeno jinde, podíval.

Jelikož jsem byl ale opravdu na dovolené, žádné zuřivé nakupování se nekonalo. Ostatně dovolená má řadu možností, jak s ní naložit. Ale o tom zase až příště.

Předcházející, čtvrtou část najdete zde.